Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Obraz & Slovo Stalin a bulharské víno aneb Ostrá střelba v poezii Andrije Bondara

Stalin a bulharské víno aneb Ostrá střelba v poezii Andrije Bondara

6.7.2015 07:59 Obraz & Slovo

Chcete vědět více o tvorbě ukrajinských básníků, kteří vystoupí na Měsíci autorského čtení v ostravském klubu Atlantik? Díky exkluzivní spolupráci kulturního deníku Ostravan.cz s pořadateli festivalu z brněnského nakladatelství Větrné mlýny se teď na některé z poetů může obecenstvo i předem připravit. Napoprvé představujeme básníka Andrije Bondara, který bude v Ostravě předčítat ve středu večer.

Zvětšit obrázek

Ukrajinský básník Andrij Bondar.
Foto: Viktor Kruk

Také znáte ten pocit marnosti z literárních čtení, kdy váš mozek dokáže deklamovanou autorskou poezii vnímat jen prvních pět až deset minut, načež se podvědomí zasekne na nějakém překvapujícím či výsostně obrazném verši a pak už se na další slova prostě nedokáže soustředit? A to zejména při čteních autorů, kteří milují asociační pásma a chrlí jeden obraz za druhým v poeticko-beatnické a zdánlivě nekonečně smršti slov.

A právě takovou poezii píše i Andrij Bondar, jenž na posluchače autorských čtení hrne bezmezný sled veršů, které se v sále rozlévají jako láva. Bondar přímo soptí, takže divák nemá šanci zapamatovat si jednotlivé strofy, nicméně v pozornosti ho pořád udržuje autorův ostrý sarkasmus. Bondar totiž nešetří nikoho a nic. Žádné opěvování slovanské či ukrajinské duše, žádné přimhuřování očí nad národními slabostmi, prostě to bez obalu natírá všem, zejména při palbě do vlastních řad. Třeba takto:

muži mé země
smrkají rovnou do ruky
protože ruka je nejpohodlnější orgán
pro tuto nanejvýš důležitou věc
protože nic důležitějšího na práci
obvykle nemají

Nepravidelnou rubriku Víkendová chvilka poezie si v průběhu července dovolujeme přejmenovat na nepravidelnou Ukrajinskou chvilku poezie a podobně jako Bondara představíme ještě tři ukrajinské poety. A kdo chce citované verše číst i na papíře, může si v klubu Atlantik postupně kupovat unikátní edici Knihovna MAČ, která v útlých svazcích představuje výbory z díla všech třiceti ukrajinských spisovatelů, kteří se festivalu zúčastní.

A před ukázkami z díla ještě základní fakta o Andreji Bondarovi. Narodil se roku 1974 v Kamenci-Podolském a studoval na staroslavné Kyjevo-Mohyljanské akademii. Je básníkem, esejistou a v poslední době též populárním blogerem. Vydal sbírky Pravda a med (2001), Primitivní formy vlastnictví (2004) a Písně písně (2014). Následující texty pak do češtiny přeložil Alexej Sevruk, což je tentýž mladý muž, který v klubu Atlantik každý den uvádí ukrajinské autory a moderuje následnou diskusi. Bondara uvede ve středu 8. července v 19 hodin.

(poznámka redakce: Jména národů básník opravdu píše s malými písmeny na počátku.)

ANDRIJ BONDAR: PRIMITIVNÍ FORMY VLASTNICTVÍ

LATINKA
(báseň psaná latinkou — pozn. překl.)

už dávno jsem chtěl
aspoň v poezii
alespoň pro jednou
přejít na latinku

jeden můj známý si myslí
že spolu s přechodem na latinku
náš národ bude méně krást
čili v tu ránu se někam ztratí
tahle rozevlátá byzantskost
tahle mrzká sovětskost tahle bezbřehá ugrofinskost
(sori uhři, sori finové)
něco nám v hlavách udělá „cvak“ a budem evropou

a jedna moje známá si myslí
že když přejdeme na latinku
tak nám budou lépe rozumět
západní slované
různí poláci češi
(a k tomu si nás začnou vážit němci)
tedy když už nic jiného
tak dostaneme aspoň nepatrnou šanci
že nás pochopí

a ještě jeden můj známý si myslí
že přechod na latinku
musí začít ze západní Ukrajiny
kde grunt tedy humus čili lid
je na to lépe připravený
jezdí za prací do itálie a do portugalie
zná tedy evropu ne jenom z vyprávění
ale z vlastní zkušenosti
z černé práce z černé závisti z černé nevděčnosti

a Mykola Rjabčuk
(vidíte itálii a portugalii jsem psal s malým písmenem)
kterého si jinak moc vážím
si myslí že Ukrajina má-li přežít mezi východem a západem
by se měla zmenšit do stravitelné velikosti
čili na šest západních oblastí po řeku zbruč
dlouho jsem se s ním přel
hájil jsem vinnyckou žytomyrskou
a svou rodnou chmelnyckou
ale však víte jaký je to mudrlant tenhle Mykola Rjabčuk
něco si usmyslí a basta

bukovina to má ze všech nejlepší
ta automaticky přejde na latinku
jen co se připojí k velkému rumunsku
ba dokonce k malému moldavsku
když se připojí
stejně pak přejde na latinku

a když každý z žijících ukrajinských básníků
napíše jednu básničku latinkou
tak budeme moci sestavit antologii
současné ukrajinské poezie v latince
škoda jen že Ivan Malkovyč nebude moci napsat
o měsíčním srpku písmene Є
a o tenounké svíčce písmene Ї

*

STALIN MĚL PRAVDU

po všem tom špatném co potkalo Polsko
ve druhé polovině 20. století
se někomu zdá že teď je to horší

není jich moc těchhle revolucionářů
ba naopak je jich dost málo
nevelká skupinka mladých nonkonformistů
asi ne ne asi ale určitě jsou z bohatých rodin
protože chuďasové nemají peníze na červené spreje
chuďasové mají jenom na to dát někomu přes držku
v tmavé uličce
vyrvat trochu vlasů dlouhovlasejm studentům
v univerzitním parku
vožrat si držku silným slazeným bílým krabičákem Vitoša
„vyrobeno v Bulharsku“
jejich rodiče požili tolik toho co bylo „vyrobeno v Bulharsku“
že klidně můžou žádat v Bulharsku o politický azyl
měli by jedinou radost na stará kolena

jeden můj přítel mi jednou vyprávěl historku
o skupině bulharů na berlínském vlakovém nádraží
hned zkraje devadesátých se tisíce bulharů
vydalo za prací na Západ
nevím co tam v tom Berlíně všichni dělali v tomhle množství
ale všem se jim najednou zachtělo na záchod
který stál několik feniků
leč vynalézaví jižní slované rozhodli se ušetřit
nejdřív chodili ve dvojicích
pak v trojicích a zanedlouho se na jednu mísu
nahrnulo až deset bulharů
a v určitý moment se ty dveře zasekly
a početná skupina bulharů ocitla se odříznutá od světa
vyděšení bulhaři bez znalosti němčiny a angličtiny
začali na celé nádraží
křičet jedno jediné německé slovo které jim bylo známo
„Achtung! Achtung! Achtung!“

ani nevím jak tahle historka s bulhary dopadla
nezajímá mě kdo je dostal z toho záchodu
a jaké měli následky
podobné historky nemají mít pokračování
není třeba hledat v nich nějaké skryté významy
jsou tu jen pro pobavení a nic více

dnes jsem si přečetl na zdi šedivého varšavského paneláku
o tom že STALIN MĚL PRAVDU
u nás na Ukrajině — což je zajímavé — se tohle
po stěnách nepíše
u nás se obecně zřídkakdy píše po stěnách
a když už tak něco velmi abstraktního
kupříkladu SMRT BURŽOUSTŮM nebo SLÁVA HRDINŮM
nebo mainstreamové VIVA CHE!
ač Stalina u nás mají rádi více než v Polsku
ale na stěnách se o něm u nás nepíše

ne je mi jasné že v něčem STALIN MĚL PRAVDU
a nikdy o tom ani na chvíli nepochybuji
mě jen zajímá co měl na mysli ten kdo napsal
že STALIN MĚL PRAVDU
i když mnohem víc by mě zajímalo
zda ten kdo to psal má opravdu rád Stalina
nebo jenom koketuje když dnes uznává Stalinovu pravdivost
a zítra napíše že pravdu měl třeba Mikuláš Koperník
nebo Sigmund III. Vasa
nebo si jenom šel po ulici s dívkou a rozhodl se jí
nějak překvapit
a možná že to byla menší skupina
jeden to psal druhý hlídal jestli někdo nejde
a třetí jen dohlížel na průběh

co vůbec cítí osoba která píše na zeď — STALIN MĚL PRAVDU
a co je to za pravdu? globální pravda tedy
že STALIN MĚL PRAVDU VE VŠEM
nebo nějaká menší tedy konkrétní
například STALIN MĚL PRAVDU KDYŽ NOSIL VELKÉ KNÍRY
nebo STALIN MĚL PRAVDU PROTOŽE JI NEMĚL HITLER
nebo STALIN MĚL PRAVDU PROTOŽE DRŽEL
POLÁKY ZA KOULE

teď aby na to člověk furt myslel o co ve skutečnosti
šlo tomu klukovi

velmi pochybuji o tom že to byl starší člověk
jsem si jistý že to nebyl nějaký nedomrlý stalinista
nebo nějaký deprimovaný lůzr – repatriant z Kazachstánu
ani nejsem přesvědčený o tom že ten co to psal
skutečně má nějaké politické pohledy
asi to je jen takový vyšší stupeň politického konformismu
protože se už nic nedá změnit
protože se už nikdy nic nedá změnit

proto říct že STALIN MĚL PRAVDU mohl jenom
skutečně věřící člověk

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.