Válka na Ukrajině vplula do klubu Atlantik s protagonisty Měsíce autorského čtení 

Zatímco skotští spisovatelé přinesli loni v červenci do Atlantiku vášnivé diskuse o samostatném Skotsku, letos do klubu vplula skutečná válka. Skotské básníky a prozaiky totiž vystřídala elita ukrajinské literární scény. A prvním z jednatřiceti ukrajinských hostů byla ve čtvrtek večer ukrajinská spisovatelka Oksana Zabužko, které aktuálně patří k nejproslulejším vyslankyním ukrajinsky psané tvorby. „Můj román Polní výzkum ukrajinského sexu byl přeložen do patnácti jazyků a vyšel v osmnácti zemích,“ spočítala autorka během dlouhé diskuse o citované próze.

Ale to už jsme ve víru debaty, která následuje po každém autorském čtení. Samotný večer však začal stížností organizátorů na ostravské a krajské politiky, kteří Měsíc autorského čtení už finančně prakticky nepodporují. Skvostný projekt největšího středoevropského literárního festivalu, který souběžně probíhá v Brně, Ostravě, Košicích, ukrajinském Lvově a v polské Vratislavi, je tak dotován z mimoostravských zdrojů, což ovšem z místních politiků činí čtenářské ignoranty, pro něž už knihy a spisovatelé nic neznamenají.

Kdyby se ale lokální politikové ponořili do autorského čtení Oksany Zabužko, záhy by se dojali jemným předivem povídky, kterou ostravskému publiku přečetla. Pochopitelně, že z „komunálu“ nikdo do Atlantiku cestu nenašel, téměř plný sál klubu však při čtení povídky Zde by mohla být vaše reklama ani nedutal. Jímavý text sice na první pohled řešil banální ztrátu kožené rukavičky, kterou na vídeňské Mariahilferstrasse vyrobil stařičký rukavičkář, ve skutečnosti to ale byla mrazivá zpověď o ztrátách „starých jistot“, s nimiž se každý jedinec po celý život potýká. Počínaje ztrátou prvních lásek, míst spojených s dětstvím a neúprosně mířící třeba ke ztrátě rodičů…

Zahájení Měsíce autorského čtení festivalovou znělkou. (Foto: Ivan Mottýl)

Vlastně to byl i symbolický obraz dnešní Ukrajiny, kde dnes není jisté vůbec nic a západní Evropa téhle zemi zrovna není velkou oporou. Také Češi totiž mluví o rusko-ukrajinské válce jako o krizi nebo konfliktu a na politické scéně je patrná i občasná podpora Vladimíra Putina. „V téhle situaci se ovšem nehodí žádné eufemismy. Je to válka Ruska s Ukrajinou, nikoliv nějaká pohlavní nemoc, o které se na veřejnosti mluví delikátně. A tahle válka každému Ukrajinci radikálně změnila život,“ rozčílila se Oksana Zabužko v diskusi.

A dramaturg klubu Atlantik Vladimír Šmehlík na závěr prvního večera správně poznamenal, že během následujících třiceti dnů se Ostrava zřejmě dozví o Ukrajině hodně nového, co zde dosud slyšet nebylo. Mnoho zajímavých informací v tomto smyslu přinesla i diskuse s druhou účastnicí zahajovacího čtení. Básnířka Marie Iljašenko se totiž narodila v ukrajinském Kyjevě coby dítě s českými a polskými kořeny. „Po dědovi jsem volyňská Češka, takže v osmi letech jsem se rodiči v rámci repatriačního programu dostala do Police nad Metují na Broumovsku,“ vyprávěla poetka, která hovoří česky, ukrajinsky i rusky.

Básnířka Marie Iljašenko během autorského čtení v Atlantiku. (Foto: Ivan Mottýl)

Na festivalu se totiž budou střídat právě tyto jazyky, neboť řada ukrajinských spisovatelů píše rusky. Publikum nicméně uslyší i básníka tvořícího rusínsky, což je jazyk rusínské menšiny z bývalé československé Podkarpatské Rusi. A samozřejmě polské a slovenské autory, kteří doplní každodenní hosty z Ukrajiny. Atlantik se zkrátka mění v malý slovanský jazykový babylon, v němž se ale Ostravané moc nevyznají, neboť vzhlížejí hlavně západním směrem. Na ukrajinské hranice to přitom z Ostravy není o moc dále než do Prahy – jen 430 kilometrů.

Ano, pouhých čtyři sta třicet kilometrů do země ve válce, kde se navzdory oficiálnímu příměří každý den umírá. A pokud vás zajímá, co si o téhle válce myslí nejlepší ukrajinští literáti, nad návštěvou klubu Atlantik už dále neváhejte. Ukrajinští spisovatelé zde čtou po celý měsíc každý den až do 1. srpna vždy v 19 hodin.