Janáčkovy Hukvaldy odstartovaly: Výborná Camerata Janáček, ryzí zpěv Flámové a podmanivá Bačová

Už sama cesta na Hukvaldy je lemována řadou zvláštních znamení. Cesty se zužují v cestičky, množí se zákruty a prudké zatáčky, horizont se zvlní v kopce a kopečky připomínající rozbouřené moře. A pak – když vyjedete poslední stoupání od Příboru – otevře se vám pohled na rozeklané údolíčko, nad nímž se strmě zvedá hukvaldský hrad. Naproti, vysoko nad vsí, vzpomíná Babí hůra na první výlety malého Leo Eugena, kterak nemohl dlouho zapomenout na obrovské kousavé mravence, jak obdivoval studánku, či na to, když našel pod bukem v bludišti balvanů liščí doupě s malými lištičkami.

Celý kraj je protkán hudbou mistra Janáčka, která se zhmotňuje při pohledu na přírodní scenérie, sugestivní osobní svědectví v jeho muzeu a zvláště během každoročního Mezinárodního hudebního festivalu Janáčkovy Hukvaldy. Cestu na hrad můžete zvolit různými způsoby – dá se jít pěší asfaltovou cestou, nebo využít příkré kořenaté stezky přímo proti vrstevnici. Obdařeni dvěma ratolestmi, z nichž jeden začal chodit před dvěma léty a druhý za nějaké dva měsíce teprve začne, zvolili jsme festivalový tranzit, který nás s kočárkem rychle přesunul k hradní mottě.

Zahajovací koncert festivalu poctila návštěvou řada vzácných hostů. Úvodní řeči se ujal stejně jako loni herec Jan Fišar, který přivítal v publiku starosty obcí Hukvaldy, Příboru i zástupce ostravské radnice a krajského úřadu. Fišarovou úlohou bylo především poděkovat všem sponzorům a institucím, jež tento festival podporují.

Úvodní slovo patřilo Janu Fišarovi. (Foto: Tomáš Sládeček)

Poté dostal slovo ředitel festivalu Jan Hališka, který s noblesou a výstižností uvedl protagonisty zahajovacího koncertu. Ostrava se může pochlubit několika výbornými komorními orchestry. Dva z nich však obstojí i v mezinárodním měřítku: Janáčkův komorní orchestr založený Zdeňkem Dejmkem festival zahajoval loňský rok, v tomto roce byl úvod Janáčkových Hukvald svěřen Cameratě Janáček.

Smyčcový orchestr Camerata Janáček vede koncertní mistr Janáčkovy filharmonie Pavel Doležal a je složen z vynikajících komorních hráčů, které spojuje ukázněnost v souhře a preciznost v individuálních dispozicích jednotlivých partů. Zahajovací koncert byl zasvěcen výročím velkých barokních mistrů Bacha a Händela, od jejichž narození letos uplynulo 330 let.

Camerata nejprve zahrála Braniborský koncert č. 3 G – dur J. S. Bacha, který je psán pouze pro smyčce dělené na tři samostatné hlasové skupiny.  Úvodní pěticí tónů, jež tvoří rytmickou i motivickou páteř celé první věty, se hradní motta rozezněla nádherně prokresleným, hedvábně čistým zvukem, v němž se dalo přesně vnímat jednotlivé pasáže – figury violoncell ve střední části, nesmírně bohatý kontrapunkt a skutečně bravurní zvukovou plasticitu ansámblu.

Druhou skladbou bylo překrásné Gloria – kantáta pro soprán a smyčce G. F. Händela. Kantáta byla dlouho ztracena a nalezena roku 2001 na Royal Academy of music. Sopranistka Pavla Flámová se zhostila náročného partu plného koloratur s velkou bravurou. Líbezná barva jejího hlasu Händelově hudbě slušela, nevidomá sopranistka také předvedla stylově vynikající pěveckou techniku. Gloria je skladbou ukazující mnoho stránek vrcholného koloraturního zpěvu – prokazuje však také Händelův velkorysý smysl pro dramatickou stavbu. Oba aspekty se povedlo protagonistům naplnit v nejvyšší možné míře. Flámová a Camerata se dočkali zaslouženého obrovského potlesku zaplněné motty.

Nevidomá pěvkyně Pavla Flámová si získala publikum. (Foto: Tomáš Sládeček)

Poslední kompozicí bylo Čtvero ročních dob Antonia Vivaldiho. Velmi populární koncerty zkomponoval Vivaldi podle vlastních sonetů Jaro, Léto, Podzim a Zima. Literární předloha ovlivňuje zcela jednoznačně jejich hudební obsah i formální stránku. V tomto ohledu se jedná o velmi novátorský přístup. V detailech se Vivaldi nevyhýbá programní ilustraci například ptačího zpěvu, štěkotu psa, zvukomalebného vyjádření spánku opilců, klouzání po ledě či zvuku bouřky v Létě. Často si lidé pletou Vivaldiho Čtvero ročních dob s concertem grossem, jedná se však spíš o virtuózní houslové koncerty s mimořádnou instrumentální náročností.

S Cameratou se ve Čtvero ročních období představila houslistka Martina Bačová, jež patří k nejvýraznějším interpretkám současnosti. Bačová je neobyčejně všestranná sólistka (vystoupila s řadou orchestrů), ale současně je členkou špičkových souborů jako např. Baborák Ensemble. Její oduševnělý hudební výraz jí umožňuje účastnit se také žánrových přesahů (projekt Štefana Margity) či nastudovat myšlenkově náročné skladby českých autorů 20. století (např. Elegii Otmara Máchy).

Zahajovací koncert Janáčkových Hukvald. (Foto: Tomáš Sládeček)

Martina Bačová s Cameratou zahráli Vivaldiho s těžko popsatelnou bravurou, přesvědčivou volbou temp a dynamického ztvárnění. Krátká virtuózní sóla Bačové byla elegantní, artikulačně precizní a výborně rytmicky zvládnutá. A co víc, krásná hudební barva jejího nástroje se snoubí s jejím vrozeným půvabem. Camerata s mistrem Pavlem Doležalem zahrála Vivaldiho skutečně mistrovsky a jejich znamenitou interpretaci neohrozila specifická vlhkost hukvaldského ovzduší, která dělá s laděním nástrojů své, ani zvláštní akustické prostředí hradní motty.

Zahajovací koncert byl opravdovým hudebním zážitkem. A rozmarné hukvaldské počasí tentokrát bylo milosrdné.