Historik Zágora přednáší o erotice ve středověku a říká: Má první známka z dějepisu byla pětka

Jaká témata z naší historie vás nejvíce zajímají?

Doba Lucemburků, zejména Václav IV. a umělecká díla jeho doby, pak třeba Přemyslovec Václav II. Souhrnně jde o témata, která vybízejí k zajímavé interpretaci, ale musí k nim být například dostatečný obrazový materiál.

Ten jste použil také pro přednášku Erotika ve středověku?

Nejen, používám třeba citáty z Kosmovy kroniky na téma starší žena a mladší muž. Příhodným zdrojem jsou verše německých minesengrů a trubadúrů.

Jak jste na téma sexuality v historii narazil, není to jenom snaha přitáhnout publikum za každou cenu?

Bylo to na popud Karlovy univerzity, se kterou spolupracuji už šestým rokem. Inspirovali mě, stejně jako již dříve v případě tématu zvířecího světa ve středověku nebo Lucemburků. Erotika a sex patří přirozeně k lidskému životu. Ve středověku to byla témata, o nichž se živě psalo i diskutovalo.

Zaznamenal jste nějaké zajímavé reakce ze strany posluchačů?

Občas dochází k neplánovaným komickým situacím. Například když jsem vysvětloval, že antičtí lékaři se zmiňovali o tom, že častý pohlavní styk zhoršuje zrak, jsem si zrovna nechtěně sáhl na své brýle. Jinak to téma je záměrně lákavé, ale své publikum spíše napínám a trápím. Na závěr, který by měl být jistým vyvrcholením, se zmiňuji o masti, kterou když se člověk namaže, tak jej přejde chuť.

Kolegyni zaujala zmínka o tom, že Václav IV. byl spojován s homosexualitou, co je na tom pravdy?

To jsou pomluvy, vycházející z netradičního vystupování Václava IV. Tehdy bylo nezvyklé, aby se starší král pohyboval mezi mladými příslušníky nižší šlechty a lidská fantazie učinila své.

Každopádně vaše přednáška o erotice a středověku patří k nejúspěšnějším, je to tak?

Ne tak úplně. Více lidí přišlo na přednášku o Svatovítské katedrále, více jak sedmdesát.

Ale o erotice jste přednášel víckrát, takže přeci jen vede.

Na tu první verzi v roce 2013 přišlo jenom sedmdesát lidí a je pravda, že někteří vydrželi hodinu a půl stát.

Co víte o vašem publiku, přeci jenom nebývá zvykem, že by na přednášky o středověku bylo narváno.

Jsou lidé, kteří chodí na Zágoru a pak na téma.

Jak se projevují lidé, kteří chodí na Zágoru?

Jsou familiérní, popřeji mi krásný den, zeptají se, jak se mám. Znám i jejich jména. Chci jim poskytnout nadstandard, a když byla třeba výstava v Praze o Benediktínech, uspořádal jsem pro ně hodinu a půl dlouhou přednášku a zároveň měli levnější vstupné na výstavu. Někteří pak navrhovali, že bychom mohli vyjet i do zahraničí.

Vzpomenete si na své první seznamování se s historií?

Má první známka z dějepisu byla pětka, nenaučil jsem se historii Olympijských her… Nejprve jsem tíhl k antice. Zajímalo mě postavení ženy ve starověké společnosti. Diplomovou práci jsem napsal o středověké módě. Tam jsem si uvědomil její pestrost a symboliku, odtud už byl krůček ke všem ostatním vizuálním pramenům středověku, ze kterých vycházím.

Jak vnímáte středověk?

Je otázkou, kde začíná a kde končí. Snažím se provokovat, aby lidé přemýšleli. Nebráním se myšlence dlouhého středověku podle Le Goffa, který zastával názor, že trval až do průmyslové nebo Velké francouzské revoluce. Třeba Shakespeare je pro mne středověký autor. Londýn, ve kterém žil, byl ideálním typem středověkého města. Svým způsobem myšlení je Shakespeare více středověkým autorem než renesančním.

Co říkáte na Rudolfínskou dobu?

Je nepochybně jedním z vrcholů v našich dějinách z hlediska kulturního rozvoje. Škoda je, že se nezachovalo více z Rudolfových sbírek. Praha byla v té době na špičce.

Výstava Magičtí Lucemburkové, na níž jste se podílel, je stejně divácky přitažlivá jako vaše přednášky?

Myslím, že nemáme zrovna nejlepší reklamu, jsou v ní nesporně rezervy. Možná návštěvníky odrazuje vstupné – Ostrava je v tomto směru specifická. Nezbývá než doufat, že se divácký zájem ještě zvedne.