Důl Michal v Michálkovicích hostil v pořadí již třetí Michalfest

Místy prší a ze srdce Ostravy, jehož centrální silniční tepna prochází rekonstrukcí, se nyní cestuje obtížněji. Z Husova sadu to v ten den dokonce nejede vůbec. Naštěstí se nejedná o okolnosti, které by znemožnily návštěvu bohatého programu v Michálkovicích, jenž začal krátce před polednem a pokračoval do nočních, respektive ranních hodin.

Není divu, že si jej nenechala ujít poměrně značná část Ostraváků a určitě i mnoho přespolních, byť areál Dolu Michal nepraskal ve švech. Živo bylo především v prostorech kolem dvou scén, na kterých se soustřeďoval hudební program.

Menší stage hostila převážně méně známé účinkující, ale třeba i folkaře Vlastu Redla nebo energickou mladou zpěvačku Elis, která si se svým Shubidu pomalu, ale jistě prozpívává cestu do českého showbyznysu. Leckoho přitom může zaujmout její specifický nejednotvárný hlasový projev.

Na Michalfestu vystoupila i zpěvačka Elis s kapelou. (Foto: Petra Filipová)

Pro kdekoho neznámá kapela Acoustic Irish se zase snažila tamějšímu industriálu vtisknout irského ducha, což se jí podařilo především díky technicky dobře zvládnuté flétně, která zastínila ostatní nástroje, tedy kytaru, kontrabas a perkuse, vytvářející jinak dost nenápadité, byť skotačivé zvukové pozadí.

Z vystoupení kapely Acoustic Irish. (Foto: Petra Filipová)

Vliv cizí kultury definující hraný žánr rovněž jasně určuje identitu uskupení Coltcha United a Katty Kenta. Dýdžejové nejprve rozehřáli publikum svými jamajskými reggae rytmy, jež pak doplnila samotná Kenta svým sytým, jasně intonujícím a zajímavě zabarveným hlasem. Bohumínská rodačka svérázně komentovala anglické texty písní a celkově její profesionální a jistý projev rozpohyboval publikum, na němž bylo poznat, že si toto vystoupení velmi užívá.

Z vystoupení kapely Naked Floor. (Foto: Petra Filipová)

Sázkou na jistotu byla ostravská skupina Naked Floor. Ta představila svou směsici rockových songů, zjevně inspirovaných tvorbou oblíbených zahraničních kapel. Pozornému posluchači tak možná neušly ozvěny amerických Pearl Jam. Nasazení Naked Floor do večerních hodin bylo dramaturgicky velmi vhodnou volbou, fanoušci si koncert i v komornějším areálu dosyta vychutnali a ocenili vstřícnost kapely, která publiku dala napít a některé šťastlivce odměnila produkty svého merchandisingu.

Výčet místních jmen malé scény potom uzavřel funky-rock mladých muzikantů z kapely The Dust a dále skupina Ostraband.

Na Michalfestu vystoupila skupina Rybičky 48. (Foto: Petra Filipová)

Program druhé větší scény nabídl mainstreamovější hudební produkci. V případě kapel Rybičky 48 nebo UDG, jejichž hudba byla vždy líbivým konstruktem sázejícím na hluboce zaryté komerční principy, šlo o vystoupení, která adresáty ničím neobohatila. Mladá havířovská kapela Ajdontker má narozdíl od předešlých dvou účinkujících potenciál mezi takové skupiny nevstoupit, věřím, že doplněním o další nástroj by se jí to mohlo velmi snadno povést.

Rosťa Petřík při vystoupení skupiny Úspěch. (Foto: Petra Filipová)

Ostravská kapela Úspěch umně předvedené covery profláknutých šlágrů alespoň povyšuje svou sehraností nejen hudební, ale i komunikační, a díky tomu se jejich koncert zařadil mezi vrcholné programové sety. Dalším bylo bezesporu vystoupení oblíbené multikulturní drum´n´ bassové formace N.O.H.A. Svým míšením melodií a zvuků kapela vytváří významnou nadhodnotu party elektro soundu. Výčet kapel na hlavní scéně ještě doplnil vynikající Boris Urbánek se souborem TUTU a dále pražští Mayday.

Michalfest kromě hudby nabídl i další atrakce. (Foto: Petra Filipová)

Přecházení z jedné stage na druhou nutí návštěvníka k pohledu na okolní objekty unikátní památky Dolu Michal, jehož jménem se festival pyšní. V souvislosti s tím by bylo vhodné zamyslet se, zda je pořádaná akce výstižnou paralelou k dějinám oné památky. V jejím případě došlo k revitalizaci, na místě organizátorů bych se tak nebála ještě odvážnějších dramaturgických kroků. Návodem může být malá scéna. O starší publikum a rodinné návštěvníky by festival v případě alternativnější podoby nemusel přijít, kdyby ještě posílil skvělé a prostorné zázemí o další netypická lákadla, například dětské dílny a atrakce (které letos mimochodem dokonale splnily své funkce) či mobiliář k relaxaci na travnatých plochách. A také – není na čase začít měnit kulturu mastných bramboráků a pouťových pendreků?