Jarek Nohavica ve čtyřikrát vyprodaném Gongu překvapil, rozechvěl i pobavil

Nohavica představil program do značné míry podobný tomu, kterým uzavíral letošní Templfest. Ten se však odehrál v komorním prostředí klubu Cooltouru. Pro obrovský prostor Gongu Nohavica vsadil na odlišnou strategii a doplnil duo Nohavica – Kuśmierski hráčem na perkuse Pavlem Plánkou.

Plánka je tak trochu šedá eminence českých perkusionistů: vynalézavý rarach, zvukový inovátor, který stojí v pozadí, ale když se na jeho hru zaměříte, je nepřehlédnutelný a strhává na sebe pozornost. Jeho perkuse jsou slyšet na čtyřech Nohavicových albech, ale celkový počet nahrávek, na nichž se podílel, přesahuje vysoce číslo padesát. Podílel se na albech osobností jako jsou Marie Rottrová, Lucie Bílá, Dan Bárta, Roman Dragoun, Michal Tučný, Zuzana Navarová a další.

Koncert měl tři výrazové roviny: lyrickou, epickou a humornou. Z lyrické tvorby Nohavica sáhl k osvědčeným skvostům Zatímco se koupeš, Zítra ráno v pět, Svlíkni si košilku a Zatanči. Zatímco se koupeš Nohavica zahrál Gongu sám, Košilku sugestivně doprovodil akordeon Kuśmierského. Největším zážitkem byla píseň Zatanči, skvěle rytmicky vystižená Pavlem Plánkou.

Z vážnějšího soudku byly písně Mám jizvu na rtu, Maškarní ples, Zbloudilý koráb, Mikimauzoleum, Sarajevo, Já si to pamatuju a závěrečná přídavková Kometa… Překrásná byla tónomalba Kuśmierského v Mám jizvu na rtu, Maškarní ples a Mikimauzoleum naopak povýšil Plánka výbornými perkusemi. Úvodní brumendo Sarajeva, které Plánka doprovodil podobně jako na albu Divné století, si broukal snad celý Gong.

Tradičně největší ohlas měly písně veselé (některé mají odstín tragiky), jimž Nohavica někdy přezdívá kuplety. Spolehlivě pobavily klasické Hlídač krav, Dokud se zpívá, Ostravo, Jdou po mě jdou, které si diváci s chutí zazpívali. Největší úspěch slavily právě ony zmíněné kuplety U Přibora, Přivozska puť, U nás na severu, Mozart s třemi vykřičníky a Jede tramvaj po Přivoze, z kterých se nejvíc povedla Přivozska puť díky výbornému nápadu – píseň zazpívali Nohavica s Kuśmierskim dvojjazyčně, sympatický akordeonista vždy zopakoval po Nohavicovi sloku v polštině a sklidil za to srdečný, okamžitý potlesk.

Koncert po více než dvou hodinách skončil přídavkem v podobě tradiční Komety. Nohavica splnil očekávání promyšlenou koncepcí programu, který v ideálním poměru střídal všechny výrazové roviny písničkáře.

Bohužel koncert nebyl ušetřen rušivých prvků v podobě hlasitých projevů inteligencí netknutého diváka. Nohavica se dlouho držel, ale nakonec zareagoval a obdivuhodně hulváta ukáznil a ještě přiměl k omluvě. Za zbytečně dlouhou osobně považuji Jarkovu pozvánku do jeho nově vznikajícího klubu Heligonka, kterou písničkář protáhl na několik minut. Spíše jsem měl pocit, jako by po kolizi s blbcem, potřeboval najít rovnováhu.

Samostatnou kapitolu si zaslouží hudební aranžmá tria Nohavica, Kuśmierski, Plánka. Přesvědčivě fungovaly písně, které Plánka doprovázel na cajon, činely a velký buben. Slabší to bylo s bicími, jejichž kopák duněl a zbytečně přehlušoval zpěv a nástroje.

Nohavica se úterním koncertem představil ve výborné pěvecké formě. Kytarově méně jistý byl snad jen Maškarní ples ve flažoletech a v úvodních rozehřívacích písních Těšínská a Darmoděj. Nohavicova se představil také hrou na baskytaru a vůbec si přitom nevedl špatně. Promyšlenější basovou linku by však snesla píseň Planu.

To jsou však jen nepatrné vady na kráse koncertu. Nohavica si vybral své spoluhráče opravdu dobře. Kuśmierski hrál stejně přesvědčivě na akordeon jako na stage piano a jeho podíl na celkovém vyznění písně je skutečně obrovský: harmonicky i melodicky se jedná o největší přínos celkovému zvuku, navíc se ukazuje, že je také velmi slušný zpěvák, který hlasově vytváří k Nohavicovi zajímavý barevný protipól. Plánka zapůsobil svou pozitivní energií, klaunovstvím a spontaneitou, většinu písní jeho perkuse perfektně zvýraznily.

Jarek měl pravdu, když v závěru koncertu žertoval, že to byl velmi dobrý koncert. S jeho hodnocením souhlasím. Za snížený stupeň může lehký nepoměr nazvučení, několik drobností v kytaře a pár přeřeknutí. Chyby ale patří k životu a nikdo z nás není neomylný. Chvalitebná je mnohdy příjemnější, než šprťácká jednička. A Ostravané Nohavicu milují a rozumějí, i kdyby chodil z koncertů s pětkami.