V Továrně na sny neoficiálně pokřtili Nohavicovu Heligonku. A přišel i Donutil

Heligonka, která vzniká při samotném vstupu do areálu, si v pátek odbyla svůj neoficiální umělecký křest v rámci festivalového uvedení Havlovy Audience v podání Norberta Lichého. Jarek Nohavica sice na půl sedmou nepřišel, ale zato se v hledišti objevila jiná celebrita, herec Miroslav Donutil.

„Nepřijel jsem jen na festival, nedaleko odtud v Beskydech natáčím. Společně s Norbertem Lichým, který mne pozval. A protože mám dnes večer volno, tak jsem se tu vydal podívat se na jeho představení. Miluju Ostravu. S divadelním kritikem Jiřím Křížem jsme si právě říkali, že Ostrava je hlavním městem kultury. Nechci škodit Plzni, mám ji rád, ale tady je to odjakživa kulturou nabito a tento festival je úžasný. Z toho mála co má k dispozici, dokáže vytřískat maximum,“ řekl Donutil deníku Ostravan.cz

„Dream Factory má stoupající tendenci a je čím dál lepší a úspěšnější. Audience se mi moc líbila, pamatuju ještě inscenaci s Lanďákem a Vaškem Havlem, takže pro mě to bylo osvěžení kulturní paměti. Myslím, že Norbert je výborný a důstojně jde ve šlépějích těch, kteří to hráli před ním,“ prozradil Donutil bezprostředně po skončení představení.

Zrekonstruované prostory Hlubiny ovládl festival Dream Factory. (Foto: Lukáš Horký)

Audience se hrála na festivalu vlastně už loni. Ovšem tentokrát nikdo nemohl poznat původní prostor. Až tak se všechno změnilo. Dokonce i dramaturg Tomáš Vůjtek, který zde odpoledne zavítal na debatu o zobrazování násilí v divadle, marně hledal původní hrací plochu Pestrých vrstev, které se na místě Heligonky hrávaly v minulosti.

Ještě před uvedením Audience se v Heligonce konala beseda s herečkou Vilmou Cibulkovou, režisérem Petrem Boháčem a dramaturgem Tomášem Vůjtkem. K násilí se sice moc nedostali, spíše povídali o svých plánech nebo o tom, jak to má divadlo v dnešní době těžké. Nicméně ředitel festivalu Tomáš Suchánek byl spokojen. „Jsem velmi rád, že debata proběhla. Tři různé názory z rozdílných spekter,“ pochvaloval si.

Během debaty zazněl názor, že se vlastně u nás násilná představení moc nehrají, protože je ani nikdo moc hrát neumí a nejsou ani žádaná, na rozdíl třeba od Německa. Na druhou stranu, podle organizátorů je tento ročník Dream Factory násilí přímo zasvěcen a důkazem mají být téměř všechna představení. Násilí v nich prý vytváří jednotící linii. Dramatické konflikty jsou to sice pěkné, ale že by někdo na festivalu zažíval nějaké to násilí, o tom žádná. Jediné skutečné násilí v rámci Dream Factory tak bylo pácháno na divácích, když si museli vystát hodinové zpoždění před představením Sniper´s Lake na téma uprchlictví, útěku a běhu.

Snímek z představení Sniper´s Lake. (Foto: Lukáš Horký)

Hlubina se změnila, a to zásadně. „Vzpomínám na ten prach a na to, jak to tady bylo všechno totálně autentické. Dostali jsme třeba stroj za hrozně moc peněz, který ten prach odstranil, ale na druhý den tam byl znova a přišli do něj lidi. Teď to tak najednou není. Stále nám ale zůstala scéna Vršek. Celkově je to ale už jiný industriál. Zaplaťpánbůh, že se to děje,“ uvedl Tomáš Suchánek.

Vršek, kde se hrálo představení Animal Exitus, nabízí výborné srovnání s proměnou prostor Hlubiny a měl by zůstat zakonzervován. Dýchá z něj divoká syrovost a na jednom sloupu dokonce visí nově přidaný výstražný nápis Pozor na Díru s velkým D.

Z představení Animal Exitus na scéně Vršek. (Foto: Lukáš Horký)

Spitfire Company patřila k největším lákadlům pátečního večera. Úplně poprvé zde byla uváděna v celku jejich trilogie o lidech v mezních situacích. V kuse One Step Before the Fall, kde exceluje tanečnice Markéta Vacovská hrající celou dobu v boxerském ringu, zpívala živě také zpěvačka Lenka Dusilová. „Hrálo se nám fantasticky, mělo to koule, přišli lidi, které to bavilo. Hrála jsem tady už dříve s Divadlem Komedie, i tehdy jsme vystupovali tady v té koupelně, ale to byla ještě taková špinavá díra. Teď mi nezbývá nic jiného, než vzdát Ostravě velký obdiv a klobouk dolů před tím, jak se Hlubina změnila. Že ji tady neprodali a nerejžují na ní prachy,“ sdělila zpěvačka krátce po představení.

Den předtím vystoupila se stejnou hrou také v Elektrárně Dětmarovice. „Tak tam to taky bylo hustý. Dvě dobré představení jsme si tady zahráli. Stává se nám, že hrajeme v místech, kde se to třeba až tolik nehodí, ale tady jsme spokojeni,“ prozradila své dojmy.

Jaromír Nohavica v zákulisí se členy souboru Vosto5. (Foto: Lukáš Horký)

Třešinkou na dortu v pozdních večerních hodinách byla nečekaná účast Jarka Nohavici. Přece jen se přišel podívat a zjistit, jak to klubu může fungovat. „Zatím jsem neměl čas něco vidět, na Audienci jsem nemohl, ale těším se, protože ten klub je nádherný. Ještě ale není samozřejmě hotový. Začínáme, takže nám držte palce,“ prozradil ještě před kabaretním kusem divadla Vosto5. A kabaret, i když jen noční oddechovka, sem přeci jen sedl více než statičtější havlovská absurdita.

Z kabaretního představení Vosto5 v Heligonce. (Foto: Lukáš Horký)

„Jsem nadšený ohlasy diváků, zatím je to hodně v superlativech. Velice se mi líbili Bratři Karamazovi a lidé jsou také nadšeni, z čehož mám velkou radost. Chci toho taky co nejvíce vidět, ale samozřejmě mě zajímají hlavně reakce diváků,“ dodal ředitel festivalu Suchánek.