Liverpoolská filharmonie v Ostravě předvedla hru na světové úrovni

Hudba neustále boří hranice, nejen různými přesahy žánrových hranic, ale také svědectvím, že nezáleží na tom, jaké národnosti, vyznání či orientace jste. Včerejší koncert byl toho krásným důkazem. Liverpoolské filharmoniky řídil ruský šéfdirigent Vasilij Petrenko, který od roku 2013 šéfuje také Oslo Philharmonic Orchestra. Britský hudebník Paul Lewis, který byl sólistou koncertu, hrál původně na violoncello a pocházel z chudých poměrů. Dnes patří ke světové klavírní špičce.

Program koncertu vyplnily dvě rozsáhlé skladby. Jako první zazněl (v programu tomu mělo být naopak) Klavírní koncert č. 1 d moll op. 15 Johannese Brahmse. Třívětý koncert patří k Brahmsovým raným dílům (bylo mu pětadvacet, když jej dokončil). Hudební výraz rozlehlé první věty je dramaticky vypjatý (vliv Schumanna je zřejmý), záblesky génia jsou však patrné v harmonii, mistrně cizelované sonátové formě první věty i kadenci a codě třetí věty ve formě ronda.

Klavírista Paul Lewis předvedl velmi soustředěný výkon. (Foto: Petr Grimm)

Paul Lewis zahrál Brahmsův koncert oduševněle s technickou i výrazovou dokonalostí. Přímo pohádkově zněla jeho dynamická odstínění frází a tónová artikulace. Nezažil jsem, aby z piana znělo tolik barevných témbrů. Jen mistr si může dovolit tak subtilní pianissima, přičemž každý tón lahodně souzněl s okolním orchestrálním hávem. Provedení Brahmsova koncertu bylo sugestivním zážitkem jak ze strany sólisty, tak i orchestru a dirigenta.

Liverpoolská filharmonie těží z konkrétního, plného a ve všech nástrojových skupinách komplexního, vyrovnaného a estetického zvuku. Jinými slovy, Liverpoolští dokáží zahrát neuvěřitelně dynamicky, ale přitom zní homogenně, plasticky a celistvě. Musím žasnout před nádhernou barvou a intonační čistotou jejich dřev i žesťů, které byly naprosto neomylné. Oceňuji s údivem také sytost a virtuózní nadhled smyčců, včetně znamenitých sól koncertních mistrů houslí a violoncella.

Charismatický dirigent Vasilij Petrenko v Ostravě. (Foto: Petr Grimm)

Všechny tyto aspekty vynikly ve druhé skladbě, jíž byla Symfonie č. 1 As dur, op. 55. Edwarda Elgara. Petrenkovo řízení orchestru bylo přirozeně nenucené. Velice se mi líbila jeho okamžitá koncentrace. Přišel na pódium, rychle se uklonil, otočil se a bleskově zahájil skladbu. Bylo naprosto zřejmé, že ta uhrančivá technická i výrazová úroveň, která z orchestru čiší, je dána detailní přípravou.

Petrenko modeloval symfonii bez přehnaných gest, vykružoval crescenda dlouhými pažemi do výšin. Elgarova symfonie vynikla v jeho podání doslova omračující virtuozitou, prudkými kontrasty v tématech i dynamice, nostalgicky toužebnou překrásnou třetí větou Adagio a vrcholnou čtvrtou větou, v níž se vrací i „nobilmente“ první věty.

Královská liverpoolská filharmonie během koncertu v Ostravě. (Foto: Petr Grimm)

Janáčkův máj tímto koncertem zbořil své vlastní již tak vysoké kvalitativní hranice. Ostrava může být na tento festival oprávněně pyšná.