Vytiska, Drozen, Beránek a Malík aneb Ohlédnutí za lavinou vernisáží
3.6.2015 00:00 Ivan Mottýl Obraz & Slovo Recenze
Na 300 tisíc obyvatel Ostravy možná jednou připadne 300 tisíc galerií. Proč ne, na obrazech Jana Vytisky, jenž před pěti lety absolvoval v ateliéru nových médií u Jiřího Surůvky, je též možné úplně všechno. Výtvarný život v někdejším ostravském uhelném revíru je zkrátka stále pestřejší.
Z výstavy Jana Vytisky v Industrial Gallery.
Foto: Ivan Mottýl
Zatímco kulturní deník Ostravan.cz referoval v minulém týdnu o vernisážích Stano Filka (Galerie města Ostravy PLATO) a Pavla Šmída (Výstavní síň Sokolská 26), kurátoři stačili odmávat i start několika dalších výstav. Výtvarná Ostrava prostě jede na plný plyn, až si jeden úplně nepamatuje, jak se ta která výstava jmenuje, takže když se promíchají názvy expozic Jana Vytisky, Jaroslava Malíka, Michala Drozena a Filipa Beránka, vznikne docela zajímavá surrealistická báseň.
mým očím je stále nutno házet
herbáře podle Milana Krupy
LITTLE potravu
polykají fotografie socialistické architektury
nenasytně a surově
a v noci ve spánku ji tráví
analogoví HEROES
A není to nic divného, neboť Jan Vytiska si pro svoji výstavu v Industrial Gallery vypůjčil verše surrealistického básníka a malíře Jindřicha Štyrského: Mým očím je stále nutno házet potravu. Polykají ji nenasytně a surově. A v noci ve spánku ji tráví. Absolvent nových médií v ateliéru Jiřího Surůvky spotřebuje skutečně hodně potravy, neboť těká z tématu na téma a tu odkazuje přímo na učitele Surůvku, když si půjčí jeho dýňové hlavy, tu na slavné nadrealisty nebo i na insitní proudy ve výtvarném umění.
U Vytiskových groteskně surrealistických pláten se návštěvník galerie střídavě baví a střídavě ho polévá stud, to když mu malíř hrábne do vzpomínek nebo do svědomí a s patřičnou dávkou posměchu mu oživí třeba jeho „pionýrská léta“ a diktát různě úchylných kantorů či dávné vášně pro entomologii, stavebnici Merkur a pokleslé filmové thrillery. Což o to, na to vše se dá vzpomínat i mile nostalgicky, jenže právě tohle Vytiska nechce a podobně jako Surůvku nastavuje zrcadlo zrovna tam, kde to dokáže i dost zabolet.
To obrazy Michala Drozena v expozici nazvané LITTLE HEROES v Galerii Dole spotřebují mnohem menší zásoby potravy. Drozenovi stačí jeho pestrý šatník, který prostě vytáhne ze skříní a představí návštěvníkům. Naštěstí nikoli jako na přehlídce, to by se asi nemohl stát finalistou Ceny kritiky za mladou malbu. Drozen se totiž do svého šatníku obléká s velkými rozpaky, nejistě, často skoro bezradně.
A když už se Drozen (absolvent AVU i dvouleté stáže na VŠUP) přece někdy oblékne i s patřičně sebevědomým výrazem jako z módního mola, nejistota se zase odrazí jinde. V pohybu, nerozhodném kroku ale i v podivné barevnosti. Drozen, to je zvláštní míra citlivosti, která potřebuje i stejně citlivého diváka. Obdobně jako při seznamování se s dílem ostravské malířky Hany Puchové.
Slovenský fotograf Filip Beránek je surovým dokumentátorem normalizační slovenské architektury. Hlavně staveb monumentálně nabubřelých, kterými se režim utvrzoval ve správnosti své cesty s napřaženou „železnou pěstí socialismu“. A třebaže si kurátoři přáli klasickou výstavu právě těchto snímků, Filip na stole uprostřed Fotografické galerie Fiducia pouze otevřel album a vrhnul se do instalace. Výsledkem je působivý labyrint z kartonů na silonech, na nichž jsou vytištěny detaily normalizační sorely. A když se návštěvník po chvíli do těch silonů zamotá, skoro jakoby bloudil po velkokapacitním bratislavském sídlišti Petržalka.
Fotograf a pedagog Střední umělecké školy v Ostravě na Poděbradově ulici Jaroslav Malík zase od soboty vystavuje v prozatímní Galerii Wurst v Hlučíně, do které přivezl svoji novou konceptuální sérii nazvanou Herbáře podle Milana K. (čtenář nechť si doplní, že podle básníka Milana Krupy). Za Wursta ovšem kurátorsky spoluodpovídá i autor tohoto textu, takže kvůli možnému střetu zájmů: „Bez komentáře.“ Snad se recenzního náhledu na Jaroslava Malíka chytí jiný z kolegů.
Když kdysi máničky z opavské hospody Na Tyršáku vymysleli akci Týden divů, celý další týden se po tomto dadaisticko pivním happeningu vzpamatovávali. Po ostravské vizuální smršti z minulého týdne ale jen roste s jídlem chuť, minimálně na těch 300 tisíc galerií pro 300 tisíc obyvatel města (včetně Hlučína, kam ještě v osmdesátých letech zajížděla ostravská tramvajová linka č. 1).
*
Jan Vytiska: Mým očím je stále nutno házet potravu. Polykají ji nenasytně a surově. Industrial Gallery, do 26. června.
Michal Drozen: LITTLE HEROES. Galerie Dole, do 13. července.
Filip Beránek: Analogová fotografie socialistické architektury. Fotografická galerie Fiducia, do 23. června.
Jaroslav Malík: Herbáře podle Milana K. Galerie Wurst Hlučín, otevřeno po domluvě nebo v pátek 12. června od 18.00 do 23.00.
Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.