Nové album kapely Kryštof Srdcebeat: Hitový potenciál i snaha zůstat sebou samým

Album otevírá píseň Každé ráno v příjemném středním tempu a vlídné náladě. Decentní syntezátory v pozadí doplňuje kreativní kytara Evžena Hofmanna a vkusná basová linka Nikolaje Arichtěva. Je to příjemná pozvánka do hudebního světa Kryštofů, kterou neruší opravdu nic navíc.

Druhá a titulní píseň Srdcebeat, která už několik měsíců plní rozhlasový éter, projevuje už v předehře svými atmosférickými rytmy jasný hitový potenciál. Přechod na refrén je roztančenou záležitostí, která nijak nezastírá inspiraci v taneční hudbě. Aranžmá songu však nepolevuje ani na chvíli a neustále přináší nové zajímavé hudební momenty. Píseň má typickou „kryštofovskou“ stavbu s téměř povinnými melodickými sekvencemi dechů v závěru.

Trojku alba nazvanou Tak pojď hledat břeh po jemném kytarovém úvodu trochu ruší elektronické perkuse v duchu předchozí písně, naštěstí se později přidává kytara s pěkným bluesovým riffem a dechová sekce kapely. Přesto se nelze zbavit dojmu, že by písničce slušel pravidelnější a přirozeněji tepající spodek.

Píseň Přiznání zachovává barevně příjemnou náladu vystiženou refrénem „ať nám ty chvíle lžou, že navždy zůstanou“. Krajčův hlas tady výborně podpořila zpěvačka Lenny… Přiznání si taky užívá hudebního humoru v závěrečném opakování postupně se vytrácejícího motivu v žestích.

Pátým songem jsou Otázky – další potenciální hit, který ovšem doprovází vynikající Krajčův text, bezpochyby jeden z nejlepších, co napsal. Na variacích klasické dětské otázky Proč se mu povedlo vystihnout podstatné věci naší doby – navíc ve velmi dobrém hudebním hávu.

Píseň s názvem Vysněnokrajina začíná vtipným afro vokálem s typickou „hradbou“ bicích Jakuba Dominika. Skladba upoutá především výbornou komunikací basy a perkusí. Podstatný je opět úžasný text. Vysněnokrajina není žádným vzdušným zámkem, Krajčo touží po úplně normálních věcech kde „ve všech ulicích tančí dětský smích a jediný výstřel je z balónkových děl.“ Není vůbec od věci přát si v soumračné době přirozené lidské hodnoty. To není zavírání očí před problémy, ale jasná filozofie.

Sedmička alba Toužím pokračuje v navozené náladě minimalistickou kytarovou melodií a naléhavým refrénem o poetickém toužení. V této písni se projevuje druhá, osobnější a intimnější rovina Krajčovy duše. Trochu mě ruší nástup vokálů v závěru, které jsou navlas totožné s těmi z titulní písně předešlého alba Inzerát. To je však jediná slabina této skladby.

Píseň Mou vinou se skvěle ujme jako stadiónová halekačka, ale v pozitivním smyslu. Davový popěvek zpočátku trochu zaskočí. Rytmickou pestrost písně výborně gradují arpeggia kytary, která také perfektně barví ve výškách. V závěru se sloka s refrénem propojí a ono to kupodivu funguje skvěle.

Našlapaná devítka Invaze odkazuje k balkánským dechovkovým kořenům s příměsí ska. Je správně neučesaná a drsná ve zpěvu, kde Krajčo s přehledem vyzpívá dvoučárkované a. Následující instrumentální mezihra by se skvěle vyjímala v dobrém mafiánském filmu z dílny Sergia Leoneho. Závěrečná gradace je naprosto bezchybná. Perfektní a chytlavá rocková pecka s výbornými aranžérskými nápady.

Velkým a kýženým kontrastem je milostná balada Ty a já. Zdá se, že se Krajčo v textech dopracoval k neochvějné jistotě toho, co chce sdělit. Refrén „a tak doufám, že to co mě i tebe tak mrazí, nejsou jen tři tečky na konci frází“ je zdůvodněn výborně vystavěným příběhem. Následující sólo trumpetisty Nikolase Grigoriadise patří k nejlepším v jejich tvorbě vůbec. Zbytečné mi připadají jen údery bicích v závěru písně, které sugestivní atmosféru poněkud dehonestují.

*

Nové studiové album Kryštofů je počinem, který rozhodně nezklame jejich fanoušky. Současně však asi nezpůsobí žádnou revoluci a nepřiláká nové posluchače, které dosud nechala jejich hudba chladnými. Nabízí totiž neochvějně typickou pozitivní hudební poetiku založenou na špičkovém zvuku, zdařilé interpretaci a textech schopných oslovit velké spektrum posluchačů. Ve srovnání s předchozím studiovým albem Inzerát, kterým si Kryštof nasadil hodně vysokou laťku, má Srdcebeat ještě více hitový potenciál a neskrývá touhu okusit jiné žánry.

Novinka od Kryštofa se neoposlouchá snadno. Vryje se pod kůži jako tříska, zaroste v ní a souzní.

Kryštof: Srdcebeat (2015). Každé ráno, Srdcebeat, Tak pojď hledat břeh, Přiznání, Otázky, Vysněnokrajina, Toužím, Mou vinou, Invaze, Ty a já.