Adam Plachetka si na Janáčkově máji graciózně podmanil ostravské publikum

Letos 4. května bylo Adamu Plachetkovi teprve třicet let. Přesto si už stačil zazpívat v několika operních svatostáncích, jako jsou například Metropolitní opera v New Yorku či milánská La Scala. Plachetka se objevuje s úspěchem také v televizi, kde prokazuje svou přirozenou inteligenci, profesní zápal a humorný nadhled.

Program byl sice pojmenován Klenoty evropské opery s Adamem Plachetkou, ale spravedlivější by bylo, kdyby tam stálo… „a Robertem Jindrou“. Bývalý šéf ostravské opery Jindra, jehož působení v moravskoslezské metropoli lze považovat za mimořádně přínosné, se podílel z dobré poloviny na koncepci programu nastudováním slavných operních předeher.

Dirigent Robert Jindra potvrdil své umělecké kvality. (Foto: Petr Grimm)

Posluchači si vychutnali znamenitě vystavěné předehry k operám Figarova svatba, Fidelio, Lazebník sevillský, Mistři pěvci norimberští či Síla osudu. Provedení provázela Jindrova pověstná preciznost v modelování dynamických, agogických i tempových parametrů, Filharmonie Bohuslava Martinů podala vyvážený výkon a zahrála pod Jindrovou taktovkou s elánem a upřímným nasazením.

Adam Plachetka demonstroval ihned první árií „Non più andrai“ (Figarova svatba) svou dokonalou pěveckou techniku, která stojí na precizní artikulaci a dynamice, která organicky splývala s orchestrálním doprovodem. Náročnost některých árií nikterak neomezila eufonickou barvou jeho hlasové extenze. Plachetka v první půli představil posluchačům árie z oper L. W. Beethovena (árie Rocca z Fidelia), G. Rossiniho (árie dona Basilia z Lazebníka sevillského) a Gaetana Donizettiho (árie dona Pasquala ze stejnojmenné opery).

Adam Plachetka si podmanil ostravské publikum. (Foto: Petr Grimm)

Po přestávce došlo i na Wagnerovy Mistry pěvce norimberské a Tannhäusera. Wagnerovo dílo, které dobře vystihuje dnes často citovaný přídomek „multikulturní“, obsadilo většinu času druhé půle programu, což byla trochu škoda. Dramaturgie koncertu by příště udělala lépe, kdyby zařadila alespoň ještě jedno české dílo než monolitní takřka dvacetiminutový hudební blok extatické hudby, která vytržena z kontextu ztrácí poněkud svou vypovídající schopnost. Verdiho síla osudu a Tajemství Bedřicha Smetany se skvěle vystavěnou předehrou byly impozantním závěrem.

Adam Plachetka měl v Ostravě očekávaný úspěch. (Foto: P. Grimm)

Plachetka ostravské publikum zaujal svou přirozeností. Dvoumetrový chlapík měl i smysl pro humor, když v závěru děkovačky na chvíli vstoupil na Jindrův podstavec a zamrkal na něj, na chvíli byl jakoby gigantickou dekorací pódia. Plachetku provázela vynikající hlasová pohoda, s přesvědčivostí se překlenul přes nejobtížnější momenty a po celou dobu se usmíval, zavíral oči a nenuceně vzal posluchače do světa krásné hudby. Však také nikdo z přítomných neodmítl a vděčně s ním více než dvouhodinový čas koncertu prožil.

Součástí večera byla i autogramiáda. (Foto: Petr Grimm)