Zemřel ostravský muzikant a herec Oldřich Matušínský

Oldu jsem poznal v osmdesátých letech, kdy působil jako referent pro oblast zájmových hudebních aktivit na městském kulturním středisku v Ostravě. Jeho zpěv doprovázený vlastní hrou na akordeon, na ty, jak s oblibou říkával, „havířské varhany“. Jeho svérázný humor a nezapomenutelný osobní projev, ve kterém nikdy nechyběla řeč místních rodáků z okolí Ostravy, ho předurčily pro jeho nejkrásnější a nejslavnější roli, pro muzikanta a vypravěče v inscenaci režiséra Radovana Lipuse Průběžná O(s)trava krve. Tento scénický pokus o zobrazení duše města, duše staré hornické Ostravy, by bez Oldřicha Matušínského byl bez duše.

Oldřich Matušinský v Průběžné O(s)travě krve. (Foto: Archiv)

Vzpomínám na hostování Arény s touto inscenací v Brně. Brněnské publikum bylo zpočátku poněkud rezervované a dost chladné. Když se ale poprvé objevil na scéně Oldřich Matušínský, ledy okamžitě tály, a po jeho závěrečném dlouhém monologu proneseném v ostravském nářečí aplaus nebral konce. Kdo by si ale myslel, že Olda byl coby herec jakýmsi jednostrunným nástrojem, využívajícím jen znalost místního ostravského dialektu, velmi by se mýlil. Těch nezapomenutelných rolí vytvořil Oldřich Matušínský více a například postava jeho žida z Bialystoku v inscenaci režiséra Janusze Klimszy Prorok Ilja nesejde z paměti.

Pane Oldřichu, nemohu jinak, než se po té smutné zprávě o vašem skonu zeptat: Tož kaj stě to šel? Dyť bez vas ta Ostrava, ten barevnym dymen z fabrik namalovany živy obraz, co se eště hybe, ten bez vas budě bez jedne barvy, bez te vaši člověči barvy, zase o cosi šedši a tmavši a budě aj vice smrdět. Tož pane Oldřichu, ať vas všadě, kaj včil budětě hrať a zpivať , divaci zežeru tak jak dycky.