Smích v hudbě dává křídla, potvrdil v Ostravě koncert Tria Amadeus

Vzpomínáte na film Jméno růže? Na působivou scénu ve skriptoriu, kde františkán Vilém v diskuzi obhajuje smích jako přirozený projev a výsadu člověka? Slepý mnich Jorge se rozzuří a říká, že nikde není psáno, že Kristus se smál. „Stejně tak není nikde napsáno, že se nesmál“, kontruje Vilém v podání skvělého Seana Conneryho… Smích je jedním z fenoménů lidské přirozenosti a smích v hudbě – to je prostě báječná věc.

Poslední večer v ostravském rozhlase byl zasvěcen právě humoru v hudbě. Trio Amadeus hrající ve složení Karel Dohnal (klarinet), František Hlucháň (druhý klarinet) a Peter Hlucháň (fagot) připravilo atraktivní procházku dějinami hudebního smíchu. Zajímavé na tom je, že humor do partitur do jisté míry vneslo hudební aranžmá Františka Hlucháně. Ten se totiž představil, vyjma jedné skladby programu, jako autor úprav pro zvláštní nástrojové obsazení dvou klarinetů a fagotu.

Jako první zazněl v podání tria Příjezd královny ze Sáby. Jedná se o předehru (tehdy se jí říkalo sinfonia) k třetímu jednání opery G. F. Händela Solomon (Šalamoun). Humor není v příjezdu věštkyně Sibyly na první dojem přítomen. Úprava, která se báječným způsobem vyrovnala s bassem continuem (fagotem Petera Hlucháně) a svěřila melodii půvabným intervalovým běhům obou klarinetů, však působila roztomilým a úsměvným dojmem.

Trio Amadeus ve Studiu 1 Českého rozhlasu. (Foto: Michael Ruman)

Přes Mozartovo Divertimento č. 3 a variace G. Bizeta na motivy z opery Carmen došlo i na Dvořákovu Humoresku. U Dvořáka diváci zažili jeden z Dohnalových moderátorských majstrštyků – klarinetista se svěřil s úskalím vývozního artiklu jménem Antonín Dvořák a jeho 9. symfonie. Zábavně ilustroval, kterak se vypořádat se situací, kdy z několika desítek koncertů v Japonsku jste nuceni skoro pokaždé hrát Novosvětskou a pak vstoupíte do japonského výtahu, kde slyšíte Largo (nejvýraznější melodie z Novosvětské, pozn. red.).

Také proto Trio Amadeus raději sáhlo po Humoresce. Podobných zábavných příhod bylo na koncertě přítomno spousta a těžko je reprodukovat. Karel Dohnal je v tomto ohledu výborný moderátor.

Po Rossiniho Largu přišel Pozdrav z Balkánu Bély Kovácse. Skladba je založena na principu postupného zrychlování. Něco jako Pacific 231 A. Honeggera. Ale accelerando v lidové hudbě je přirozenější než to strojové. Skladba začala v krásném 5/8 metru, poté se přešlo na kvapík ve 2/2, pak se tryskem přes hojné trylkování hudebníci blýskli krásným 7/8 závěrem.

Benátský Karneval P. Jeanjeana ukázal v ostrém světle bezbřehou virtuozitu Karla Dohnala v řadě variací na lidové téma. Dohnal poté vtipně uvedl další humornou situaci, tentokrát s převážně klarinetovým skladatelem Jeanjeanem. Skladbou Julia Fučíka Starý Bručoun, která zazněla také ve filmu Anděl na horách, se zase znamenitě představil fagotista Peter Hlucháň.

Z koncertu Tria Amadeus. (Foto: Michael Ruman)

Závěr patřil opět humoru. Skladbou A. Schreinera Menší a menší ukázal Dohnal, že je schopen zahrát na jakoukoli část svého klarinetu – a ani nemusí mít nástroj celý. Během hry postupně rozebíral svůj klarinet a v závěru mu zůstal jen náustek, na který pomocí dlaně ještě zajódloval a pak prchal uličkou mezi diváky do zákulisí.

V přídavku pak zazněla Amerika L. Bernsteina a perličkou na závěr byla lidová píseň Kdyby byl Bavorov, již umělci zahráli propleteně – každý svými prsty na sousedův klarinet a naopak. Neuvěřitelné. Trio Amadeus dokázalo pobavit i strhnout svou instrumentální virtuozitou. Vše bylo tak nějak přirozené nenucené. Pánové jsou asi příbuzní Járy Cimrmana. Dlouho jsem se tak dobře nepobavil.