Takový kostým, jako má Héraklés, jsem ještě neoblékal, říká operní pěvec Martin Gurbaľ
20.5.2015 06:12 Martin Jiroušek Divadlo Rozhovor
Postava Hérakla v aktuální opeře Filoktétés, uvedené nedávno ve světové premiéře v Národním divadlem moravskoslezském, vzbudila pozornost nejen svým kostýmem. Její představitel Martin Gurbaľ, stálá opora NDM, vypráví o náročnosti nastudování atonální opery, kdy zpěvákovi orchestr moc nepomůže, protože zde chybí obvyklé melodie.
Martin Gurbaĺ jako Héraklés v inscenaci Filoktétés.
Foto: Martin Popelář
Máte rád moderní opery?
Moderní opery moc nedělám, ale co je to moderní? Nastudovali jsme moderní opery z 20. století, Janáčka, Hindemintha, Prokofjeva, přesto svým naturelem jsem spíše romantický, verdiovský typ. Nejmodernější operou, na které jsem zatím mohl spolupracovat, je Filoktétés, o tom není pochyb, protože byla dopsána teprve nedávno.
Jaký máte názor na Filoktéta, zaujala vás ta zvláštní hudba?
Líbila se mi. Je pravda, že místy obsahuje moc textu, což může vyznívat i kostrbatě. Občas je nezpěvná, ale takový je záměr s využitím několika skladatelských technik a postupů. Nejsem si ale jist, jestli se všechny hodí pro zpěváka. Má role není moc velká, ale titulní postava Filoktétés, kterou zpívá Jakub Tolaš, tu bych zpívat nechtěl. Byla neuvěřitelně těžká, stejně jako Neoptolémos zpívaný Janou Hrochovou i tenor Jorge Garza v roli Odyssea, ti měli před sebou opravdu hodně náročné pěvecké výkony.
Můžete to nějak přiblížit nezkušenému divákovu uchu?
Běžně zpíváme opery, kde je frázování a pak máte čas na oddech, ale tady se zpívá pořád, třeba pětiminutová plocha v kuse, bez možnosti nabrat síly, polknout, uklidnit se. Od nejhlubších poloh barytonu až po výšky, pěvci tu toho mají na zvládnutí opravdu hodně.
Tedy plné nasazení?
Na jevišti u Filoktéta vystupují bez přestávky tři postavy, občas je to proložené sborem. V klasické opeře mají hlavní postavy také hodně prostoru, ale hodinu půl vydržet v těžkém nasazení a bez přestávky, to není žádná sranda. U klasických belcantových oper, třeba u Figarovy svatby, jsou rovněž dlouhá až hodinu a půl trvající jednání, ale postavy se obměňují, mají delší pauzy. Filoktétés je navíc takový, že vám v něm orchestr zrovna moc nepomůže, nehraje melodicky a ani jeden nástroj nehraje souběžně se zpěvákem.
Jako Héraklés vstupujete na jeviště v gumovém kostýmu antické sochy, jak se v něm cítíte?
Pomineme-li to, že nesnáším falešné vousy a paruky, tak bych se v něm cítil i dobře. Postava na přání režiséra měla působit jako socha, jako Komtur u Dona Giovanniho, Héraklés sestoupí z nebes. Pro dílny bylo můj kostým náročné vyrobit, asi šestkrát, sedmkrát jsem si jej šel vyzkoušet. Gumový, vyztužený a nepoddajný. Obkreslili mě a vystřihli. Není na celé tělo, kdybych se otočil zády, tak by diváci viděli různé řemínky, protože vzadu mám větrání. Proto také jdu jen dopředu a pak couvám, nikdy se neotočím. Vystupoval jsem už v různých kostýmech. Některé byly i srandovní, kdy se půlka publika začala smát, ale takový, jako ve Filoktétovi, jsem opravdu ještě neměl.
Při sobotní repríze bylo ve dvou momentech vidět, že se zasekl podstavec, na kterém vyjíždí vaše postava Hérakla, docela jste se zakymácel. Měl jste strach?
Bylo to docela divoké, něco se stalo. Na stole, který představuje jeskyni, v níž přebývá Filoktétés, byla nasypána umělá drť simulující písek, štěrk. Když je stůl posléze rozdělen, tak se část drtě vysype na plochu jeviště a zřejmě se dostala i do pojízdného mechanismu v propadle. Cítil jsem, jak se ten metrový pojízdný podstavec zachvěl, ale měl jsem zpívat, takže mi bylo všecko jedno. To jsem nějak přežil, horší už byla zpáteční cesta dolů. Myslel jsem, že už letím. Nemám totiž šanci se tam v tom kostýmu moc rozkročit a měl jsem pocit, že padám.
Jak se těšíte na další, třetí provedení, které bude v Ostravě poslední reprízou? Pak vás v sobotu čeká už jen vystoupení na Pražském jaru v Národním divadle v Praze.
Víme, do čeho jdeme, máme to zažité, takže se těším. V Praze uvidíme, možná bude delší cesta ze šatny na jeviště.
A co s tím mechanismem v propadle, necháte si ho prověřit?
Nechám si ho pro jistotu vyjet předem, ať se na to technik ještě pro jistotu podívá.
Vy vůbec zažíváte kaskadérské výkony…
Vznáším se i v jiných inscenacích, třeba když zpívám na jeřábu v Ohnivém andělovi v pátém jednání. Tam je to ještě strašidelnější, protože opticky se z těch pěti metrů dívám ještě navíc do hloubky orchestřiště.
Kdybyste měl opět nabídku účinkovat v moderní opeře typu Filoktétés, šel byste do toho?
Proč ne? Nebráním se tomu.
Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.