Prokletý umělec Vít Adamus píše básně při šerosvitu a maluje vlastní krví

Básník Vít Adamus (narozen 1965) žije ve Frýdku-Místku, ovšem jeho raná tvorba je křtěná Ostravou. Nejprve pracoval na Nové huti Klementa Gottwalda a později studoval ostravský „pajdák“, kde docela samozřejmě vplul do bohémského prostředí, které se tvořilo kolem jeho spolužáků. V restauraci Plivanec u studentských kolejí tak třeba často sedával s výtvarníkem Jiřím Surůvkou nebo s básníky Jackem Sikorou, Milanem Krupou či Petrem Motýlem.

Zatímco bohémové pařili a „srandovali“, Adamus pařil také, nicméně hlavně filozofoval. A takto si ho pamatují i studenti frýdeckého gymnázia, kde po dokončení studií deset let učil a výuku biologie prokládal třeba výklady o antické mytologii. Rušný svět školské praxe ale žádnému skutečnému umělci nemůže příliš vyhovovat, což platilo i o Adamusovi. A svár praktického života s touhou oddat se výhradně umění byl nejspíše i příčinou jeho dlouholetého boje s démonem alkoholem.

Dnes je abstinentem a zážitky z léčeben zpracoval do vynikajícího cyklu Ústavní várnice, který už byl po částech různě citován (např. v časopisu Protimluv nebo ve výboru z ostravské poezie Briketa). Níže uvedený výbor zatím nikde publikován nebyl, přičemž o vzniku těchto básní autor říká: „Noc je mi přítelem. Noc a samota. I přes den mám zatažené těžké závěsy ve svém 1+1, v šerosvitu mohutním, snesu jen světlo lamp a zdi knih, malířských pláten a stínů.“

Adamus přemítá, že noc mu připomíná jakýsi bolestný úžas. „Fraktálový existencialismus. Jako když paprsek, než utkví, projde několikanásobným lomem,“ uvažuje. A pak přicházejí rána a těžká probouzení. „Exhumace, říkám přátelům, když telefonem ruší, neboť díky tomu, že jsem bez práce, mám biorytmus překvaltován na noční provoz,“ vypráví prokletý básník z Frýdku-Místku a k textům přikládá i trochu výtvarného umění. „Svoje noční výtvory, důkaz, že i fantazie je někdy reálná,“ říká nad obrázky, které namaloval vlastní krví.

*

RÁNO I.

POVLEČENÍ JAKO ROUSSEAUOVSKÉ TLEJÍCÍ LISTÍ
FAGOCYTÓZNÍ DÝM CIGARET
S FEROMONY SPODNÍHO PRÁDLA
POSTKOITÁLNÍ SMUTEK
NAPĚTÍ
KRÁSA SE VYPAŘILA
RYCHLEJI NEŽ VODKA
ROZKOUSAT NEUROLY
POLKNOUT VPLOUT
DO ZJANČENÝCH ULIC
CHIMÉRICKÝCH CÉV
(9. září 2014)

*

MEZI HMOTOU A ÚPLŇKOVOU NOCÍ
TÍM NEDOPALKEM SVĚTLA
VIDĚL JSEM PAVUČINU
PLÉSTI KOLOVRAT

*

RÁNO II.
SLUNCE USKLADNĚNÉ
V DRÁTĚNÉM PLETIVU
MRAMOR SI V MLZE
ROZBIL LEBKU
SRAŽENINA
ROZPOUŠTÍ SE V PTAČÍ SILUETY
MLČÍM
JEHLA INZULÍNOVÉHO PERA
OHNUTÁ
NA TŘECH HODINÁCH
KAFE CIGÁRA KAFE
INVALIDNÍ DŮVOD VYVENČIT PSA
AŽ PAK SEJÍT DOLŮ
DO SCHRÁNKY PRO VZPOMÍNKU
KTERÁ SE NIKDY NESTALA

*

*

KDYŽ DATEL PŘIVOLÁVÁL DÉŠŤ
VÍŠ
DŘÍVE BYL MUŽ UPOZADĚN VĚTREM A ŘEKAMI
(VINÍKY PLODNOSTI ŽEN)
VIDA
ŘEKLAS
A VÍŠ JAKOU RAZANCI
TEN VÍTR MUSEL MÍT?
KDYŽ K TOMU DATEL PŘIVOLÁVAL DÉŠŤ
A BOROVICE OHÝBAL ZLOVOLNÝ SINUS!

*

V HORKÝCH NÁVALECH MARNOSTI
ŽIVOT A SMRT SI VYMĚŇUJÍ
VŮNĚ
JAKO KDYŽ V SANITCE
CÍTÍŠ VLASTNÍ TÝDENNÍ ZÁPACH

*

BUDU VŽDY JEN PŘIŠELCEM
VĚDOMĚ SE ZBAVUJI ÚŽASU
I POSVÁTNÉHO DĚSU
REJDÍM HOLÝM ZADKEM PO ŽALMECH/I HOLANOVI
ČERNÁ HLÍNA VE SLOVECH
TICHO
PAPÍROVÉ ATAVISMY

*

ČASTO SI VZPOMENU NA NĚCO
CO PRÁVĚ ZAPOMÍNÁM

*

*

JEDINĚ KRAMÁŘI UHLAZUJÍ
SVÉ LÁTKY
A DOSTANOU
S ČÍM POČÍTALI PŘEDEM

*

VEČER NA ÚZEMÍ PÍSKU
SVĚTLO NA POCHODU
MÁM SLÍDOVÉ OČI
HLAS V OSAMĚNÍ
1+1 DÁVÁ SMYSL
NEBÝT CHLADU
NIC TU NENÍ

*

…VEZMI SVŮJ DŮM A CHOĎ…

VZAL 1+1 A ŠEL
ZCELA NESROZUMITELNĚ
SÍDLIL
SLÍDIL
KOŘENY/NOHY
PŘESTO MĚL NĚCO
Z ANDĚLA

*

ŘEKNI JAK UCHOPIT OKAMŽIKY
KTERÝM SE ŘÍKÁ: BOŽSKÉ JEŠTĚRKY?

*

*

VYKOSTI MŮJ STÍN
V OLEJI NESLYŠITELNÝ
ROZMAŽ V KLÍNĚ JAKO LUBRIKANT!
UMÍSŤUJEME SE
SKRZE SEBE

*

V HUBENÝCH KOLEJNICÍCH SVĚTLA MEZI ZÁVĚSY
PLANKTON PRACHU
PROZRAZUJE
TVÉ PAPILÁRNÍ RÝHY (STOPY)
ÚTLÝ POKOJ
NEDOKONČENÝ AKT
PLNÝ POPELNÍK JAKO
ZARŮSTAJÍCÍ NEHET
SAMOTY

*

SKALPEL VODKA PAPÍR
NUTKÁNÍ
SKALPEL KREV PAPÍR
ALESPOŇ PÁR KRESEB!
ŘEZŮ MUSÍ BÝT VÍCE
SLOVŮM SE PŘÍČÍ
BÝT V OBJETÍ