S herečkou Markétou Harokovou nejen o záměrném šišlání v inscenaci Tři mušketýři

Znám vás jako herečku, který má skvělou hereckou techniku v celém jejím komplexu. Proto jsem byl poněkud zaskočen vaší řečí v postavě kobyly v inscenaci Tři mušketýři, kde záměrně šišláte. Dá se řečová vada zahrát tak, aby to nevypadalo jako řečová vada?

Ono to mělo vypadat jako řečová vada.

A podle čeho má divák poznat, že je to jen řečová vada kobyly a ne herečky? Mnozí se mě ptali, jestli nemá Markéta Haroková třeba novou zubní protézu, nebo jestli nebyla před představením u zubaře a injekce ještě nepřestala působit…

V postavě královny Anny Rakouské přece nešišlám…..

To je sice pravda, ale divák, který třeba přijde k Bezručům poprvé, nebo takový, který vás ještě moc nezná, vás v Anně Rakouské nemusí poznat. Máte tam kostým s velkou parukou … Ne všichni diváci si koupí program. A na webu vašeho divadla je v tiskové zprávě uvedeno, že hrajete jen jednu postavu, bearnskou herku. A když už jsme u toho, tak Anna Rakouská má mnohem méně textu, s mnohem menší frekvencí sykavek, a ještě ke všemu mluví také lámanou řečí.

Anna Rakouská mluví komolenou španělštinou. Těch verbálních příležitostí královny je opravdu méně a odlišit, že ona nešišlá, je asi těžké, to máte pravdu. Přesto si myslím, že to většina diváků pochopila. Já jsem se s pochybnostmi nesetkala. Zaskočilo mne ale to, že jste si vůbec myslel, že mám třeba momentální indispozici, a že jste to do své recenze napsal. To mně přijde zvláštní. To je jako byste napsal, že herec měl handicap, moc mu to nehrálo, protože je právě po těžké nemoci. Něco takového dát do recenze, to mne naprosto šokovalo.

V takové situaci bych něco podobného samozřejmě neudělal…

Škoda, že jste si tu skutečnost neověřil.

Nejde o ověření skutečnosti či mého dojmu, nejde ani o můj dojem jako takový, jde o inscenaci a její stavbu. O to, zdali v té stavbě nejsou systémové chyby. A to v tomto případě jsou, a to hned dvě. Tou první je připsaná postava divadelního kritika, která může být, tak jak je pojata, v každé hře. Nemá žádnou souvislost s tématem ani s dějem Tří mušketýrů. Takže je zbytečná. Také stylizace bearnské herky do řečové vady je vzhledem k výpovědi postavy úplně zbytečná. Pokud má přispět k větší komičnosti postavy, tak bohužel působí právě opačně. Jinak totiž vaše postava bearnské herky je to nejlepší v celé inscenaci, tedy co se hereckých výkonů týká. A nejvtipnější.

Bearnská kobyla není stylizována jen řečovou vadou! Ale já jsem se bránila této věci od první chvíle. Chápu, jaký chtěl režisér dělat žánr, ale mně to přišlo nadbytečné. To šišlání má být poukazování na to, že hrajeme komedii. A to já nemám moc ráda. Režisér Penev na této řečové vadě trval i přes mé protesty. To, jak je vystavěná postava kobyly, je moje práce. Takhle jsem ji viděla. A obešla bych se bez té řečové vady. Když jsem si přečetla, že budu hrát kobylu, tak mne hned napadlo, že o pořádných ženských se říká: „To je ale klisna, to je pěkná kobyla.“ Chtěla jsem ji hrát jako pořádnou babu. Ale my herci jsme malí páni, někdy nezbývá než přistoupit na představu režiséra.

Herci v podstatě musí někdy i poslouchat a plnit záměry režiséra, protože jsou v uvozovkách jenom herci…

Ne vždycky. Herecko-režijní práce by měla být hlavně o spoluvytváření. Když mám o roli jinou představu, snažím se s režiséry diskutovat. Nebojím se tvůrčích sporů. Tak tomu bylo i v tomto případě.

Jak se tedy v inscenaci Tří mušketýrů cítíte teď po premiéře?

Já se cítím dobře. Takhle jsem si postavu kobyly i královny vytvořila. To je můj osobní vklad. Samozřejmě s režijní korekcí. Ale věřím, že se bude celá inscenace s reprízami vyvíjet a netvrdím, že se třeba nezbavíme té šišlavosti, která vás tak zaskočila.

Těšila jste se na tento titul?

Já se těším na každý titul. Strašně ráda zkouším. Těšila jsem se i na Tři mušketýry. Do poslední chvíle jsme si v divadle mysleli, že budeme hrát mnohem větší klasiku.  S hotovým textem jsem se seznámila až na první čtené zkoušce. Bylo to svým způsobem překvapení. Jediné, co mohu říci ze zákulisí k této inscenaci, je to, že se rodila ve velkých bolestech.

Inscenace ale ve svém výsledku působí velmi dobře. Je to sice zábavný titul v repertoáru, ale má i hlubší roviny výpovědi v rovině poukázání na to, co dnešní společnosti k její škodě chybí. Vy sama se více těšíte na zábavné, nebo na tragické tituly?

Všichni herci vám řeknou, že se více těší na ty vážné tituly a tragické postavy, ve kterých mohou projevovat své city a celou škálu emocí. Já mám teď ve svém repertoáru větší počet komedií, ale hraju třeba v inscenaci Léčitel s Divadelním spolkem Kašpar v Praze, kam si mne pozval Jakub Špalek.  To je vážný titul a pro mne čistá herecká práce. Jsem tam sama, nemám na jevišti partnera, nemůžu spoléhat na nikoho jiného než na sebe. A když vezmu role, které mám tady u Bezručů, tak je mojí nejmilovanější postavou Jelena ve Strýčkovi Váňovi. To je tragikomická figura a mám ji moc ráda.

Už víte, co budete hrát v příští sezóně?

Teď rozezkoušíme komedii Na hniličko s naší novou uměleckou šéfkou a režisérkou Jankou Ryšánek-Schmiedtovou. Na práci s ní se velice těším. Bude to naše první setkání, vím, že umí krásně pracovat s hercem, ale hlavně se těším na to, že rozžije ženská témata v tomto divadle. Těch mužských témat je v dramatice vůbec mnohem více a my ženy jsme tak trochu popelky. Tak věřím, že právě ona nějaká ta ženská témata vyhledá a že dostaneme příležitost zahrát si pěkné ženské figury.