Režisér Nikolaj Penev svými Třemi mušketýry vyzývá k souboji divadelní kritiky

Představení začíná scénou v muzeu. Muzejní hlídač (v této roli výborný Jiří Müller doprovázený svým vlastním psem Špekem) a jeho kolega z muzea ztělesněný Dušanem Urbanem žádají publikum, aby vrátilo několik muzejních exponátů z doby krále Ludvíka XIV. Už touto první metaforou inscenace upozorňuje na vzácnost některých věcí a souvislostí z dob, kdy čest, věrnost a přátelství patřily k ozdobám člověka.

Není náhodou, že tyto ukradené exponáty dnešní publikum nechce vracet. Nezbývá tedy nic jiného, než si na reálie z mušketýrských dob způsobem hravé improvizace zahrát. A hravá improvizace se stává vlastním scénickým jazykem celé inscenace.

Scéna z inscenace Tři mušketýři. (Foto: Tomáš Ruta)

Nikolaj Penev do textu vepsal další výraznou dějovou linku, která s Dumasovými Třemi mušketýry nemá vůbec nic společného. Zatímco scény v muzeu celek rámují prologem a epilogem, celou inscenací prochází postava divadelního kritika, stylizovaného do „profesního idiota“. Tento motiv je do celku vtištěn poněkud násilným způsobem, s vlastním příběhem nijak nesouvisí. Svým způsobem si zde Penev vyřizuje účty s tou částí divadelní kritiky, která nepřistupuje k hercům a inscenátorům s láskou a uznáním, ale apriori jako k neumětelům, kteří jsou dobří jen k tomu, aby posloužili jako materiál ke sžíravé kritice a vlastní povýšené, navíc naprosto nesrozumitelné exhibici. Nutno uznat, že i takoví divadelní kritici existují. Proč je však tato postava právě v inscenaci Tří mušketýrů, na to přímá odpověď z jeviště nezazní.

Ondřej Brett v roli divadelního kritika. (Foto: Tomáš Ruta)

Scénu vytvořila Pavla Kamanová. Na jevišti ponechala téměř holý prostor, před velkou projekční plochu z pozadí umístila malý stupínek, a po stranách scény postavila dva panely s kolmými shora svítícími reflektory a několika funkčními otvory. Scéna ze všeho nejvíce slouží herecké akci jako takové.

Kostýmy Jitky Nejedlé jsou vyvedeny převážně v černobíle barvě, jsou historizující, nechybí ani velké mušketýrské klobouky, fiži, velká kudrnatá paruka pro krále. Jako barevné akcenty září lemy kardinálovy sutany, případně červené mašle.

Inscenace je vystavěna principem divadla na divadle a její hlavní komponentou je hravost. Hrají si všichni, kteří se ocitnou na jevišti, hraje si režisér, a to se stínohrou, s choreograficky téměř tanečně pojatými scénami inspirovanými érou němého filmu, se slavnými díly hudební klasiky, na jejichž melodie herci tančí, případně ve zpomaleném pohybu odehrávají jednotlivé inscenace.

Scéna z představení Tři mušketýři. (Foto: Tomáš Ruta)

Penev s velkou invencí zachází i s češtinou, vytváří množství obdivuhodných slovních hříček i s novotvary, je vidět, že ne nadarmo absolvoval slavistiku v Sofii a následně režii a dramaturgii na pražské DAMU. Vše je provedeno s velkou mírou úsměvného nadhledu a místy až groteskní komiky. Velmi působivé jsou například scény ve kterých postavy přecházejí ze stínového obrazu do děje před projekční plochou. Přes všechnu hlavně kýženou zábavnost titulu však akcent na gentlemanství, přátelství, sounáležitost s kolektivem a další dnes téměř zapomenuté věci z dob romantického světa z jeviště zazní, a to hlasem dostatečně silným.

Čtyři mušketýři a divadelní kritik. (Foto: Tomáš Ruta)

Vynikající herecké, místy i akrobatické výkony odvádějí všichni čtyři představitelé mušketýrů, Vojtěch Říha jako D´Artagnan, Dušan Urban v roli Athose, Lukáš Melník, který hraje Porthose a Jakub Burýšek ztělesňující Aramise. Výborný je ve dvojroli divadelního kritika a kardinála Ondřej Brett. Norbert Lichý v roli krále moc velkou hereckou příležitost nemá, jak jsem však u tohoto herce zvyklí, stačí mu velice málo k tomu, aby jím ztělesněná postava byla výrazná. Tak je tomu i zde.

Markéta Haroková v inscenaci Tři mušketýři. (Foto: Tomáš Ruta)

Výkon Markéty Harokové v roli D´Artagnanovy klisny, béarnské herky, poněkud devalvuje mluvní složka, lze jen doufat, že potíže s artikulací jsou způsobeny momentální indispozicí. Ve všech ostatních složkách hereckého projevu je Haroková výborná jako její kolegové.

V představení je pouze jediná diskutabilní situace, která přichází s replikou divadelního kritika na adresu hrajících herců, v narážce na festival amatérských divadel Jiráskův Hronov, ve znění: Do Hronova s nimi.

Režisér Nikolaj Penev už na tiskové konferenci před premiérou projevil přání po reakci divadelní kritiky na jeho inscenaci. Zde je: Téměř všechny inscenace Divadla Petra Bezruče jsou tak dobré, že by s uspěly i na Jiráskově Hronově. A Penevovi Tři mušketýři k těmto inscenací bezesporu patří.