Malířka Katarína Szányi rozehrála v divadle Krále Leara, Noru i Maryšu
8.5.2015 00:01 Ivan Mottýl Obraz & Slovo Recenze
Galerie současné malby ve foyer Divadla Antonína Dvořáka představuje od tohoto týdne obrazy ostravské malířky Kataríny Szányi. A když už obrazy visí v divadle, může se je návštěvník galerie snažit i divadelně vnímat, třeba jako plakáty zvoucí na určitá představení.
Katarína Szányi na vernisáži v divadle.
Foto: Jiří Zinecker
První z vystavených obrazů malířka Katarína Szányi pojmenovala Závoj, hned se ale v paměti vybaví i Polská krev, což je samozřejmě chybná asociace postavená jen na souznění červeného závoje z obrazu a názvu jinak krotké operetky Oskara Nedbala. Ve skutečnosti je to spíše plakát třeba ke Králi Learovi, kdy v krví zmáčený šátek symbolizuje proradnost až za hrob.
Obraz Copy, to je venkovské milostné drama se sociálním pozadím, třeba Maryša z pera Aloise a Viléma Mrštíků. Ačkoliv barevnost obrazu je jarně erotická, provazce vlasů v podání Szányi připomínají řetězy. „Budeš sa s ním mět dobře,“ skoro slyšíme z plátna Maryšinu matku, která dceru zamilovanou do švarného mládence provdala za opilce a násilníka.
Malba Za oknem je plakátem k nějaké antické tragédii, třeba k Sofoklovu dramatu Antigona. A vlastně obdobnou atmosféru má i plátno Řetěz, které je stejně mysticky osudové a samotní bohové na něm zahalují zemi oblaky prachu, aby Antigona mohla nepozorovaně pohřbít svého bratra. Dvě díla plná žalu a marného volání, skoro až jakási malířská epika, prostě velké příběhy pro divadlo.
Koupání to je Srpnová neděle Františka Hrubína, alespoň pro autora tohoto textu, který sáhl po další asociaci, jež se ve foyer divadla vynořovaly z paměti. Na plátně je žhavé srpnové slunce i jïhočeský rybník, odcizení i osamocení a „nic netušící štěstí prostého člověka, na kterého se snáší zákeřné neviditelné mračno zkázy“, jak píše Hrubín.
Obraz Není nahoře ani dole je zase pohledem někam do Očistce, takže plakát by třeba mohl zvát na strhující severské drama Nora z dílny Henrika Ibsena. A mírně vánoční nálada na plátně tuhle souvislost mimoděk potvrzuje, neboť Nora byla na českých jevištích nejprve uváděna pod názvem Vánoce. Za zdánlivě jen dekorativní malbou najdeme mnohem více, třeba totální neporozumění mezi mužem a ženou, nekonečné partnerské třenice a hádky, kdy nikdo není nahoře ani dole a oba jsou takříkajíc v prdeli.
Posledním z vystavených obrazů je pak Spodnička, což je parádní plakát k Nevěstě, tedy k divadelní hře Martina Františáka, kterou před časem hrálo ostravské Divadlo Petra Bezruče. Nevěsta vs. nevěstka, vyhrocené vztahové záležitosti ve valašském dramatu i v obraze Kataríny Szányi.
*
Katarína Szányi: MY MEANDERS. Galerie současné malby v Divadle Antonína Dvořáka. Otevřeno hodinu před každým představením a během představení. Výstava je k vidění do 23. června.
Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.