Tomáš Tomis z thrashových Blackshard: Nehodlám se omezovat žánrem

V únoru jste vydali nové album Realms of Blackshard. Jaké jsou zatím reakce posluchačů?

Reakce jsou převážně pozitivní. Rozhodně podstatně pozitivnější než po vydání Mankind Disorder. Celá deska je pro nás neskutečný krok kupředu, jak po skladatelské stránce, tak po stránce produkční.

Sledujete i recenze?

Zatím toho moc nevyšlo, ale spousta lidí nás má ještě stále na pořadníku. Nicméně po první desce jsem k recenzím z webzinů a magazínů velmi skeptický. Podle mě (a teď nechci webziny nijak urazit) ty recenze téměř nikdo nečte (smích). To se pak odráží jak na jejich kvalitě, tak na motivaci pisatelů. Občas si jich někdo všimne v některém z větších plátků jako Spark či Pařát, ale na webu jsou v 99 procentech případů odsouzeny k zapomnění. Pak tyhle recenze slouží maximálně k tomu, abychom si je nasdíleli na Facebook, a tím to hasne. Nicméně tento měsíc vyšla recenze v Pařátu, příští měsíc by něco mělo vyjít ve Sparku a na rockshock.cz. Taky nás o cédéčko požádal celkem známý brazilský metalový plátek, tak uvidíme, co vyjde v Brazílii.

Spojuje skladby na Realms of Blackshard jednotný koncept?

Jistý koncept tam je, ale není úplně stoprocentně dodržován v rámci desky. Nicméně dalo by se tak trochu nadneseně hovořit o koncepčním albu.

V čem se podle tebe nová deska liší od vaší předchozí tvorby?

Téměř ve všem. Mankind Disorder byla prvotina a byla na ní spousta neduhů nejen po zvukové stránce, ale i po hráčské. Byli jsme poprvé ve studiu a teprve jsme se učili, jak to chodí. Jak už jsem kdysi říkal na Čas Rocku, byl to očistec ohněm. Když jsme nahrávali Realms of Blackshard, šli jsme do studia s jasnou představou, co a jak bude. Wenca a já jsme měli v podstatě ucelenou vizi a od první minuty jsme věděli, kam chceme produkci směřovat. Do výsledného zvuku jsme mnohem více mluvili. Songy byly lépe poskládané a z dvou nejslabších článků minulé desky – bicí a zpěv – jsme udělali dle mého názoru ty nejsilnější.

Album je i po vizuální stránce velmi povedené. Vím, že se tato výtvarná koncepce urodila právě ve tvé hlavě – je v ní ukryta nějaká zvláštní symbolika?

Hned na samém počátku jsem chtěl, aby barvy dalšího alba byly laděny do temných a rudých odstínů. Poté přišel nápad pojmenovat naši jedenáctiminutovou instrumentálku Realms of Blackshard a tenhle název mi přišel tak zajímavý a unikátní, že se z něj záhy stal název celého alba. A kolem něj jsem postavil celý koncept artworku, který Realms of Blackshard představují. Samozřejmě zde patří velký dík Jindrovi Vrágovi z Madfalls, který ilustroval jak Realms, tak i naši minulou desku, a na první pokus přesně trefil vizi, kterou jsem měl v hlavě.

Kapela Blackshard (Tomáš Tomis druhý zprava). (Foto: David Szeliga)

Předchozí album Mankind Disorder jste nahrávali v karvinském studiu Digaz. Padla v případě Realms volba opět na něj?

Ano, padla a nemůžeme si Toma vynachválit. Tom „Digaz“ Pletnický je jeden z mála lidí, kteří to dnes nedělají pro peníze, ale pro radost z výsledku. Na nahrávání alba se neskutečně nadřel, trávil tam pátky, svátky, protože tomu prostě věřil a protože ho ten materiál oslovoval. Je v tom opravdu obrovský kus jeho práce, a za to mu jsme neskonale vděční. Pokud chcete točit desku za rozumné peníze se skvělým výsledkem a s člověkem, který udělá maximum, aby vám vyhověl, tak je Tom jasná volba. Nehledě na to, že je to mistr sarkasmu a neskutečně se s ním nasmějete (smích).

Ve skladbě Nazariel vám hostoval Martin ‚Bilos‘ Bílek ze známých Malignant Tumour. Jak k této spolupráci došlo? Je Bilos vaším fanouškem?

S Bilosem jsem se seznámil někdy na přelomu dubna a května minulého roku na ostravském koncertu Insanie. Pokecali jsme hodně o muzice a celkem jsme si padli do noty. Potom nás na letním Deathnoise Metalovém Jičíně, kde pomáhal se zvučením, viděl živě a říkal, že se mu náš materiál celkem zamlouvá. Když jsem pak chtěl okořenit song Nazariel nějakým démonickým growlem, první myšlenka byla, že to musí být on. Bilos bez problému přijal a splnil svůj úkol na 120 procent. Jestli je naším fanouškem? Těžko říct (smích). Realms of Blackshard je na něj moc stylový fusion. Nemá rád míchání žánrů a je stará škola, takže nějaké jemnější vokály nejsou úplně jeho gusto, ale myslím, že se mu to vcelku líbí.

Je známo, že si všechny své kytary stavíš sám. Má to podle tebe vliv na zvuk Blackshard?

Ne, nemá. Lidi mají pocit, že když je něco handmade z custom shopu za padesát tisíc, tak to hraje stokrát líp než zbytek světa, ale tohle vůbec neplatí, zvláště v metalové muzice. Dělám kytary hlavně proto, abych měl něco netradičního, co nemá každý, a taky si je specifikuju pro sebe, aby se mi na ně příjemně hrálo. I když mám ve všech kytarách EMG snímače, každá hraje trošičku jinak, ale jsou to tak drobné nuance, že běžný posluchač nemá šanci poznat jakýkoliv rozdíl. Hrají plus mínus stejně jako všechny kytary z obchodu s EMG snímači. Co se studiové práce týče, tak tam to hraje roli ještě méně. Se zvukem se dá dnes v PC tak lavírovat, že si v podstatě každý udělá zvuk, jaký chce, a to, jakou kytaru člověk má, je vcelku putna. Mnohem větší roli hraje zesilovač a zbytek aparatury, kterou to pak člověk prohání, a PC software.

Na minulém ročníku Under Dark Moon jste předskakovali legendárním Destruction, o několik měsíců později zase bývalému zpěvákovi Iron Maiden Blaze Bayleymu… Je nějaký koncert, na který obzvláště rád vzpomínáš?

Vzpomínám na všechny, ale minulé UDM bylo skvělé, to ano…

Chystáte turné k aktuální desce, nebo to ponecháte spíše náhodě?

Zatím nic neplánujeme, spíše to ponecháváme náhodě. Jestli něco přijde, tak to přijde.

Jak vnímáš současnou thrashmetalovou scénu? Má tento žánr podle tebe stále co říct?

Thrashová muzika už je poměrně vyčerpaná… To je prostě fakt. Nicméně nemám rád ty thrashové kapely, které se snaží držet absolutního old schoolu, thrashového dress-codu a tvrdí, že cokoliv jiného je špatně. Naopak miluji kapely, které umí něco udělat jinak a mají vlastní ksicht. Z mladých tváří se mi líbí Evile, Lost Society, Lazarus AD, ale popravdě, tolik thrashové muziky v mém playlistu zase nenajdeš. Poslouchám všechno možné. Poslední dobou dost Evergrey, Pearl Jam, Edguy, Steel Panther, Trivium, Mastodon a plno dalších. A stejně přistupuji i k muzice, co dělám. Nehodlám se nijak zvlášť omezovat žánrem. Konkrétně poslední dvě ve výčtu, Trivium a Mastodon, jsou pro mě poslední roky velkou inspirací.