Blíží se Janáčkův máj a jeho ředitel říká: Někteří posluchači si chtějí užít všechno

Janáčkův máj letos vstupuje do jubilejní čtyřicáté sezóny. Festival je skoro za dveřmi. Našel jste si čas na chvíli pod rozkvetlou třešní?

Ano. Budete se divit, ale ano (smích)! Je to taková malá schizofrenie, protože teď finišujeme se závěrečnou výroční zprávou za rok 2014. Za necelé tři týdny začne 40. Janáčkův máj. Zároveň už je minimálně ze 75 procent připraven program dalšího ročníku. A včera jsem potvrdil termín České filharmonie na rok 2017. Ta rozkvetlá třešeň byla trošku výjimka, i když se snažím v těch předfestivalových dnech alespoň chvilku věnovat rodině a sobě.

Jakou hudbu před samotným festivalem posloucháte? Přizpůsobuje se nějak váš výběr programu festivalu?

Ne, tak to určitě ne. Shodou okolností máme teď takový divadelní festival, takže jsme s manželkou každý týden v divadle. Premiéra Prokofjevovy Popelky, nepovedená inscenace Janáčkových Broučků, prapodivný muzikál a čeká nás ještě jedno představení. Jinak jsem si se zájmem poslechl 7. symfonii Antona Brucknera, kterou jsem neslyšel léta, v podání Royal Concertgebouw Orchestra s Marissem Jansonsem. Bylo to v televizi na kanále Mezzo. Přiznám se ale, že na hudbu teď čas momentálně nemám, protože potřebuji k hudbě jakýsi klid a soustředění k jejímu poslechu.

Přikročme k samotnému programu. Na které koncerty se nejvíce těšíte?

Na tuto otázku je strašně těžké odpovědět. Každý festivalový večer je něčím zajímavý. Nemám rád programy typu pelmel, nerad podvádím posluchače, takže když jdou na koncert, kde bude znít hudba 21. století, tak asi těžko snesou baroko, a naopak, když půjdete na italské baroko, tak tam nebudete chtít poslouchat Edgara Varèse nebo někoho jiného… Já se moc těším na třetí hostování Královské liverpoolské filharmonie, protože navíc přijedou s Vasilijem Petrenkem, který je mimořádnou osobností dirigentského světa. Jsem rád, že je zájem o projekt, který je poprvé na festivalu, a tím je Den slezských varhan. Nebudu říkat, že se netěším na Adama Plachetku, o kterého je zájem obrovský. Pro mě jako pro bývalého sbormistra bude takovou festivalovou lahůdkou koncert Pražského filharmonického sboru, kde mimo jiné zazní komorní kantáty Bohuslava Martinů, které já osobně mám strašně rád a už je to moc let, co jsem je naposledy dirigoval.

Poměrně adrenalinovým hudebním zážitkem může být provedení všech Bachových violoncellových suit Jiřím Bártou. Mimořádná náročnost tohoto koncertu si zasluhuje posluchačskou rezonanci. Jak k tomuto nápadu došlo?

My jsme tento projekt dělali asi před dvanácti lety a dodnes si pamatuji úžasnou atmosféru. Mám ověřeno, že to skutečně posluchači dovedou vstřebat, že je Johann Sebastian Bach do své hudby vtáhne. No, a Jirku Bártu znám opravdu velice dlouho. Je to zajímavý interpret. Nikdy nemůžete vědět dopředu, jak bude hrát. Je to člověk, který se nechává inspirovat okamžikem a který je dobře připraven a výborně technicky vybaven. Dovede si s hudbou povídat. Myslím, si že to bude mimořádný večer a jsem rád, že u toho bude Česká televize, takže zprostředkovaně budou přítomni i televizní diváci.

Druhým podobným zážitkem může být již zmíněný Den slezských varhan. Čtyři špičkoví čeští varhaníci zahrají v Ostravě, Hlučíně, Ludgeřovicích a opět v Ostravě velmi zajímavý program. Připomíná to maraton…

Je to opravdu náročné tím, že jsme šli po našem Slezsku, po varhanách, které zde byly postaveny ve třech kostelích a na konzervatoři. Chce to z naší strany naprosto precizní přípravu, ze strany posluchačů ukázněnost a samozřejmě také připravenost rozhlasu, protože Český rozhlas Vltava bude vysílat živě celý tento den. Rozhlasové mikrofony budou připraveny na všech čtyřech místech. Mám radost, že vynikající varhaník Jaroslav Tůma tentokrát nebude hrát, ale bude průvodcem Dne slezských varhan. Takže posluchačům přiblíží nástroj, prostředí a stručně i díla, která budou hrána.

Věříte, že se najdou posluchači, kteří navštíví všechny čtyři koncerty?

Budete se možná divit, ale už se našli! Takže autobus, který pojede z Ostravy přes Hlučín a Ludgeřovice zpátky do Ostravy, určitě zaplníme. Mimochodem první odpolední koncert, který je věnován barokní hudbě, je již vyprodán a já věřím, že se doprodají i zbývající koncerty. Skutečně jsou takoví, kteří si chtějí užít všechno. Kteří to chtějí zažít!

V minulém roce zněla na Janáčkově máji hudba skladatelů spjatých s Ostravou. Letos je tomu jinak?

Tento záměr trvá, ale jedná se o bienále. Myslím, že to je projekt, který by neměl usnout. V příštím roce se zase s tvorbou ostravských autorů setkáte. Mě je vždy velice líto, když se dobrým skladbám ostravských autorů nevěnuje dostatečná pozornost. Snažíme se, aby koncert měl vždy nějaký námět – odstartovalo to sté výročí narození Rudolfa Kubína a co dva roky to bude pokračovat dál.

Jaký je o letošní Janáčkův máj zájem ze strany posluchačů? Prozatím je stejně jako loni vyprodáno pět koncertů…

Nejen, že tyto koncerty jsou vyprodány, ale některé další jsou těsně před vyprodáním. Jinými slovy, není letos koncert, o který by nebyl zájem.  Vrátím se k sborovému koncertu – já bych samozřejmě uvítal, kdyby o tento koncert byl větší zájem, ale to neznamená, že posluchači nepřijdou. Sborová tradice v Ostravě je dlouholetá a nějak se nám vytrácí, tak snad i tento koncert přispěje k tomu, že si mnozí uvědomí krásu sborového zpěvu. Čili zájem je obecně větší, než byl loni nebo předloni.

Žhavými magnety programu jsou bezesporu vystoupení Liverpoolské i České filharmonie. Britové se ve stejném obsazení i programu představí také na Pražském jaru, to zřejmě není náhodné…

Liverpoolská filharmonie tuším přijela do Ostravy poprvé v roce 1992 a koncert se konal právě ve spolupráci s Pražským jarem. Toto spojení nám snížilo ekonomickou nákladnost projektu, protože se samozřejmě nejedná o levný orchestr. Kolik stojí letecká doprava, to si dovedete představit. Spíše bych upozornil na program Liverpoolské filharmonie: kromě toho nádherného Brahmsova prvního klavírního koncertu zazní také Elgarova Symfonie č. 1. Edvard Elgar se táhne jako nenápadná červená nit již několika ročníky Janáčkova máje a myslím si, že Ostrava jako město hudby se může pochlubit skutečností, že její posluchači mají možnost se postupně seznamovat se stěžejními díly tohoto vynikajícího anglického autora v autentickém provedení anglického orchestru.

Závěrečný koncert České filharmonie sází na filozoficky i posluchačsky odvážnou koncepci: Mahlerova 3. symfonie d – moll, to je 90 minutový příval hudby. Byla volba této skladby jednoznačnou záležitostí?

Gustav Mahler je malinko problematický, protože to je vždy velký orchestr, vždy jsou to dlouhé plochy, někdy to jsou celovečerní symfonie, jako je tomu v případě této třetí. Je to poprvé kdy Janáčkův máj uvádí tuto symfonii, a já jsem rád, že asi po dvouletých diskuzích s Jiřím Bělohlávkem, kdy jsme uvažovali o české hudbě, pak jsme se přes Antona Brucknera dostávali dál, až jsme zůstali u této třetí symfonie. Myslím si, že právě Česká filharmonie, Pražský filharmonický sbor, vynikající zpěvačka Elisabeth Kulman, která přednese velké altové sólo, a Jiří Bělohlávek za dirigentským pultem je naprosto skvělá kombinace toho, aby ten koncert byl nádhernou tečkou jubilejního ročníku.

I tady se projevuje má dlouholetá touha a přání, aby se Janáčkův máj stal místem setkávání světové, evropské a české špičky. A do té špičky české patří samozřejmě i ostravští umělci žijící v tomto regionu. Proto jsem Jiřímu Bělohlávkovi nabídl dětský pěvecký sbor Permoník, který přednese part dětského sboru.