Žbirka dobyl Gong s ostravskou filharmonií, která si teď brousí zuby na Zrní

Miroslavu Žbirkovi a ostravské filharmonii ve čtvrtek večer nakonec aplaudoval Gong vestoje. A dalo se to čekat: Upřímně řečeno, na koncertu, na jehož programu byly již osvědčené aranže letitých Žbirkových hitů, v podstatě téměř nebylo co zkazit. Aranže vznikly už v roce 2009 pro speciální projekt zpěváka se slovenským orchestrem Capella Istropolitana, a protože se povedly a jejich premiéra měla naživo obrovský úspěch, vzniklo v krátké době za sebou CD Symphonic Album, uskutečnilo se česko-slovenské Symphonic Tour a památný byl taký narozeninový koncert v pražské O2 Aréně, kde zpěváka pro změnu doprovodila Moravská filharmonie Olomouc.

Miroslav Žbirka si koncert opravdu užíval. (Foto: Ivan Korč)

Jediné opravdové překvapení tak návštěvníci koncertu, kde se Žbirka představil v premiéře s ostravskými filharmoniky, zažili hned v úvodu. Koncert v Gongu totiž začal nečekaně instrumentální verzí písně Atlantída, která nebyla na programu a která navnadila publikum ještě předtím, než se zpěvák vynořil z hloubi pódia.

Následovalo krátké přivítání, při kterém zpěvák potvrdil, že instrumentální verze Atlantídy měla v Ostravě skutečně svou premiéru, a zároveň projevil svůj smysl pro jemný humor při představování. „Janáčkova filharmónia Ostrava, dirigent Andrián Kokoš… a ja som ta Žbirka.“

Miroslav Žbirka a dirigent Adrian Kokoš. (Foto: Ivan Korč)

Následovala Balada o poĺnych vtákov, která otevírá Symphonic Album a patří v symfonické úpravě k těm nejzdařilejším. Žbirka v ní zpívá pouze za doprovodu orchestru a píseň tak získává mnohem větší emocionální sílu než její původní verze.

I většině dalším písní orchestrální kabát více či méně slušel. Velmi zdařilá byla zejména píseň Čo bolí, to prebolí, ve které na pódium přišla i zpěvačka Martha. Na svém partu si dala velmi záležet a možná i proto, že pro tento večer šlo o její jediné pěvecké číslo, troufám si tvrdit, že svůj part zvládla lépe než ve „vypiplané“ studiové nahrávce.

Zpěvačka Martha nemohla chybět v písni Čo bolí, to prebolí. (Foto: Ivan Korč)

Nad čím jsem byl mírně v rozpacích, byla vsuvka v podobě dvou písní The Beatles, jejichž je Žbirka velkým fandou – All You Need Is Love a Hey Jude, které i přes profesionalitu, s jakou se jich aktéři koncertu zhostili, působily jen jako slabý odvar originálu, i když závěr první jmenované písně byl podle zdánlivě chaotického vzoru originálu docela záživný. Velmi vtipný byl moment, kdy se v závěru Hey Jude diváci hlasitě rozezpívali  – dirigent Andrian Kokoš se k publiku pohotově obrátil a s taktovkou v ruce na chvíli „dirigoval“ stovky přítomných.

Miroslav Žbirka měl za zády svou kapelu i filharmonii. (Foto: I. Korč)

Závěr koncertu už pak patřil legendární Atlantídě, která patří k prvním a zároveň dosud nejsilnějším písním, které Žbirka napsal. Trošičku zamrzelo, že oproti původní nahrávce i verzi z CD Symphonic Album Žbirka šetřil svůj hlas a do výšek ho „vyšrouboval“ až v samotném závěru.

Na závěr, který si přece jen žádal něco svižnějšího na rozloučení, pak zazněla písnička Mám rád, která roztleskala publikum a v jejímž závěru už se aplaudovalo vestoje. Krásná tečka za odlehčeným zpestřením sezóny ostravských filharmoniků.

Miroslav Žbirka v doprovodu Janáčkovy filharmonie Ostrava. (Foto: Ivan Korč)

Koncert Žbirky se povedl a skončil jednoznačným úspěchem u publika. Vytknout by se dalo jen to, že kromě již zmíněné instrumentální verze Atlantídy nepřinesl nic opravdu nového a dramaturgicky vzrušujícího. Je například škoda, že aranžér Martin Hybler, který je autorem aranží, dodatečně nepřipsal symfonický part k nejnovějšímu Žbirkově hitu z filmu Fair Play, kterému by orchestrální kabát určitě slušel.

*

Mnohem větší očekávání je ovšem nyní spojeno s projektem, který připravuje Janáčkova filharmonie Ostrava pro festival Colours of Ostrava. Krátce poté, co v Dolních Vítkovicích zazpívá 16. července islandská Björk, na stejném pódiu vystoupí ostravští filharmonici ve společném programu s kladenskou kapelou Zrní, která je jedním z největších tuzemských objevů posledních let. Aranže teprve vznikají a určitě je se na co těšit.

Také v příští sezóně mohou Ostravané očekávat další koncerty, při kterých se Janáčkova filharmonie potká s umělci z jiných žánrů. Sérii otevře 20. října koncert filmových melodií, během kterého se spolu s filharmonií objeví klavírista a zpěvák Ondřej Brzobohatý. Den před Štědrým dnem se mohou lidé navnadit na Vánoce s Hradišťanem, se kterým už ostravský orchestr s velkým úspěchem vystupoval.

S největším otazníky je spojen koncert nazvaný Když rock potká klasiku, který se bude konat příští rok zkraje jara. Zatím není přesně jasné, o co půjde, ostravská filharmonie v propagačních materiálech avizuje, že program nabídne největší hity a balady takových kapel jako Led Zeppelin, Deep Purple, AC/DC nebo Iron Maiden, které zabalí do netradičního hávu. Jména sólistů tohoto odvážného projektu budou teprve zveřejněna.

Čtvrtým projektem z cyklu G, tedy populárně zaměřených koncertů konaných v Gongu, pak bude operní galakoncert, při kterém s filharmonií v příští sezóně vystoupí dvě velké hvězdy současného operního nebe – sopranistka Sonya Yoncheva a tenorista Piotr Beczala, kteří již dobyli přední operní doby v Evropě i proslulou Metropolitní operu v New Yorku. Na programu koncertu budou populární milostné duety z italských a francouzských oper.