Fakulta umění proměnila Hlubinu v nebe a peklo. A přizvala i neškolené umělce

Zatímco část koupelen Dolu Hlubina v Dolní oblasti Vítkovic už prochází rekonstrukcí pod patronací architekta Josefa Pleskota, dva sály v horním patře budovy si zatím ponechávají syrovou industriální atmosféru. Od padesátých do devadesátých let minulého století prostor sloužil jako obří šatny a koupelny, kde si havíři věšeli fáračky i civilní oblečení, přičemž solvina i uhelný prach jsou tu podnes nasáté do omítek.

Než budovy dostanou nový háv, umělci si zde užívají zvláštní intermezzo mezi věkem industriálním a postindustriálním. Ve dvou temných „vybydlených“ halách, z nichž každá zabírá 400 metrů čtverečních, instalovali nebe i peklo. Nebe v té světlejší hale blíže ke schodům, peklo v zadní síni, přičemž prostor mezi sály byl proměněn v zahradu rajských rozkoší.

Letošní MSLSAJL prezentuje přesně jednatřicet výtvarníků, takže podrobnější náhled na díla jednotlivých umělců tento text určitě nemůže obsáhnout. Samotný záměr kurátorů (malíři Václav Rodek a Daniel Balabán) rozdělit vystavená díla do částí nebe a peklo měl přitom zároveň i naznačit, jak jsou obě sféry překvapivě prostupné, což nakonec dokazuje většina z vystavených obrazů a plastik.

Z aktuální výstavy na Dole Hlubina. (Foto: Ivan Mottýl)

Drtivý díl vystavených prací navíc přesně odpovídá i oné „marné snaze laxního jedince“ z názvu výstavy. Témata na obrazech jsou vesměs depresivní a marnost převažuje nad nadějí. „Překvapilo mě to,“ přemítal na vernisáži i jeden z kurátorů Daniel Balabán, načež vyzval umělce, aby při svých existencionálních procházkách po světě vezdejším i vlastní duši také někdy přistoupili i „blíže k lidem“.

Pedagog Daniel Balabán se takto musel vyslovit, neboť učitel je kazatel, který svým ovečkám hlavně ukazuje naději. Generace vystavující na Dole Hlubina ale jaksi uvízla v hlubinách svých nejistých duší v hodně nejistém světě, v němž se třeba téměř za humny střílí z Kalašnikovů. A nebe se navíc už moc neodlišuje od pekla, protože ateistický pohled na obě sféry může být stejně hrůzostrašný. Cherubíni, padlí andělé, serafíni a čerti, všechno se to nějak promíchalo v jeden divoký dynamitový taneček.

Z aktuální výstavy na Dole Hlubina. (Foto: Ivan Mottýl)

Právě Důl Hlubina byl totiž prvním dolem v celém revíru, který začal už roku 1867 používat dynamit pro trhací práce. Nyní funkci dynamitu nahradilo výtvarné umění a mnohé vystavené práce v Nových koupelnách jsou hodně hlasitými výbuchy, nicméně není jisté, zda těmto detonacím z hlubin dokáže někdo nahoře přisoudit zásadní váhu. Ale v každém případě by měl, protože výpovědi náctiletých jsou lakmusovým papírkem o stavu společnosti a naměřené hodnoty z Dolu Hlubina jsou dosti skličující.

*

MSLSAJL čili Marná snaha laxního Slávka a jeho lidí. Skupinová výstava studentů, pedagogů a absolventů Fakulty umění Ostravské univerzity i spřízněných umělců včetně autodidaktů. Důl Hlubina, Nové koupelny. Výstava potrvá do 25. června, vstup po domluvě na číslech 736 515 481 a 733 503 655.
VYSTAVUJÍ: Daniel Balabán, František Balabán, Ivo Sumec, Václav Rodek, Petr Cvik, Matěj Fabian, Patricia Koysová, Karel Nosek, Jan Fiala, Josef Gerda, Jan Šnéberger, Magdaléna Manderlová, Tomáš Hrdina, Lukáš Kleberc, Václav Buchtelík, Samuel Kollárik, Dominika Konečná, Šimon Bureš, Veronika Mokrošová, Hynek Chmelař, Josef Kleiner, Vojtěch Kovařík, Lucie Bajajová, Simona Jančurová, Jan Pawlas, Eva Jančeková, Anna Pokorná, Andrea Kuřiková, Dominika Dalecká, Monika Chovancová a Kateřina Svitáková.