Sedmá Indie Session nabídla v Ostravě špičku české nezávislé scény

„Jedna noc, čtyři interpreti a stovky párů radostných uší a očí,“ avizovali na facebookové události pořadatelé. Dost možná ani oni sami netuší, jak pravdivý a hlavně důležitý jejich výrok je. Těžko bychom v Ostravě hledali žánrovou akci na podobné úrovni, ať už se jedná o dramaturgii nebo jednoduše o organizační záležitosti, které umožnily hladký chod celého večera.

Indie Session se koná dvakrát do roka a neustále překvapuje svou odvahou představovat alternativně rockové kapely širšímu publiku – od jmen jako jsou Planety a Sky to Speak, pohybující se vyloženě na undergroundové scéně, až po The Prostitutes, Vložte kočku nebo letošní Please the Trees. Právě variabilita programu, jenž nabízí velká jména i kapely někdy spíše lokálního významu, dělá z Indie Sessions jedinečné akce, kde si to své najde skutečně každý.

Indie Session vol. VII odstartovala originální kapela Calm Season, za níž stojí autorské duo Adam Vopička (kytara, zpěv) a Terezie Kovalová (violoncello). Přiznám se, že ač mé pocity z jejich čerstvé desky Symboly nebyly příliš pozitivní, živá prezentace skladeb mě naopak velmi mile překvapila, neřkuli ohromila. Duo v obohacené koncertní sestavě s kytaristou, bubeníkem a baskytaristou předvedlo působivou hru s kontrasty, důmyslné rozvíjení dynamické linie a vůbec velmi sympatickou kombinaci písníčkové formy s progresivními prvky.

Koncertní set Calm Season byla jedním slovem nádhera – tklivé melodie se skrze zpěv Adama a Terezie nekonečně proplétaly a spolu s cellem a akustickou kytarou tvořily neskutečně kouzelné zvukové obrazy. Příjemným překvapením byla i pokora doprovodných muzikantů, kteří jen velmi střídmě doplňovali produkovanou hudbu, bez jakékoli potřeby exhibovat. Vrcholem vystoupení Calm Season byla jednoznačně skladba Jemná s citlivým Tereziiným pizzicatem a přenádhernou ústřední melodií… Krásný zážitek.

Z vystoupení skupiny Please The Trees. (Foto: Kristýna Trochtová)

Dalším bodem programu byli pražsko-táborští Please the Trees, kapela, která by se díky své vydobyté pozici na alternativní/indie scéně dala klidně nazvat neoficiálním headlinerem festivalu. Jestliže jsem čekala „jen“ dobrý koncert, Please the Trees mě svým setem uvedli do reality, kde se slovní spojení dobrý koncert rovná hudební extázi. Z tříčlenné formace do všech stran čpěla obrovská dávka charisma, ale i uvědomění si vlastní jedinečnosti. Na mnoho přítomných tak mohli hudebníci (a zejména frontman Václav Havelka) působit až arogantním dojmem, tento aspekt však do rovnováhy přiváděla energie, jež mezi kapelou a posluchači nepřetržitě proudila.

Please the Trees překvapili. Jejich vystoupení nebylo žádným „suchým“ indie halekáním, nýbrž dokonalou psychedelickou záležitostí, kde je vše řízeno vnitřními impulsy. Byla by škoda nevyzdvihnout prodlouženou verzi Not This Way či Getting Ready, při které běhal mráz po zádech. Havelka se ve chvíli, kdy vstoupil na pódium, stal kazatelem. A my všichni jsme hltali každé jedno slovo, gesto.

Návratem do skutečného světa pro mě byla českobudějovická formace Vees. Vees sice předvedli řemeslně dobře odvedenou show, jejich indie-rock’n’roll splnil očekávání, lidé se bavili a bujaře oslavovali, ale něco mi tam zkrátka pořád chybělo. Jejich projev nebyl ničím zajímavý, stejně tak hudba se v mé mysli neustále slévala do jednoho nezřetelného rock’n’rollového kolovrátku. Pocit, že toto už jsem mnohokrát slyšela někde jinde, se mi vracel až nebezpečně často… Z toho vyplývá, že stylu, který před několika lety proslavil třeba pražské Airfare, se nedá držet donekonečna. Koncert Vees byl důkazem, že je již poněkud vyčpělý a funguje maximálně na dobových deskách.

Tichonov představoval vrchol večera. (Foto: Kristýna Trochtová)

Nastal čas na poslední kapelu večera – Tichonov. Jedinou kapelu, která na Indie Session nevystupuje poprvé. Z mého pohledu jsou Tichonov, respektive jejich jediná dlouhohrající deska Overnight, ztělesněním dokonalosti a čistoty, něčím (minimálně v kontextu tuzemské scény) nepřekonaným a nepřekonatelným. Koncentrovaná radost a láska. Právě proto jsem byla nesmírně potěšena, že mě stejným způsobem dokázali upoutat i naživo. Již od prvních tónů první skladby Daft celé mé tělo prostoupila úleva – ano, dokázali náladu alba přenést i do živé podoby. Při Organic Thinker, Another Day a dalších dobře známých skladbách mě regulérně mrazilo, během koncertu došlo dokonce i na dvě nové věci, z nichž jednou byl aktuální singl Your Highness, a při přídavku v podobě skladby Run se mi do očí nenápadně vkrádaly slzy. Vystoupení Tichonov bylo jedním slovem silné. Snad i proto, že Tichonov ve své době velkou měrou formovali můj hudební vkus, pro mě jejich set v rámci Indie Session představoval jeden z nejlepších koncertů, jakých jsem kdy byla součástí (!). Naprosté opojení, ztráta kontaktu s okolním světem – je jasné, že toto byl skutečný vrchol večera.

Indie Session vol. VII mě – jak vidno – v mnohém příjemně překvapila. Zde se už jen sluší poděkovat organizátorům za to, že tak skvělou akci v Ostravě pořádají. Díky.