Steampunkový román ostravské autorky Petry Slovákové běží plnou parou vpřed

Petro, o čem vypráví tvůj první román a proč jde zrovna o démonickou tématiku ve století vynálezů, tedy ve viktoriánské éře?

Je to příběh dvou sourozenců, kteří řeší případ komplikovaných nevyjasněných úmrtí v temných uličkách Londýna. Oba mají svůj osobitý přístup k problematice a tak zatímco Viktor je racionálně uvažující mladý vědec, Liliana je spíše okultního zaměření a věří, že na světě jsou věci, které nelze vysvětlit. Společně pátrají po domnělém vrahovi a hledají motiv, který je zavede až k obrovskému spiknutí, které by mohlo ohrozit i samotnou královnu. To, co totiž vypadalo původně jako konkurenční boj, se dávno přesunulo do mnohem vyšších sfér a mocní šlechticové vypustili do světa zlo, které už nejsou schopni ovládat, natož zastavit. Démon z East Endu je, troufám si říct, jedna z prvních ryze steampunkových knih u nás. Za pozitivum beru fakt, že čtenář nedostává do rukou jen klasickou detektivku v zajímavém a netypickém prostředí, ale knihu, která místy tíhne až k thrilleru a která navíc klade značný důraz na psychologii postav. Hrdinové jsou stavěni před obtížné volby a jejich vzájemné vztahy jsou dosti komplikované. V knize se objevují nejen různorodé technologie ale také viktoriánský zájem o okultismus, Orient a exotické nauky.

Kde jsi k němu čerpala inspiraci?

Čerpala jsem z různých zdrojů, které se ve výsledku porůznu propojily. Ačkoli píši o viktoriánském Londýně, inspiraci pro továrny a jiné technicistní stavby jsem čerpala právě z pro mě dobře známé Ostravy, ale pochybuji, že si tuto podobnost někdo spojí. Myslím, že Démon se více podobá klasické beletrii než konzumním fantasy knihám, jaké u nás vycházejí. Chtěla jsem vytvořit dobové dobrodružství v alternativním světě, kde se technika snoubí s nadpřirozenem, kde šílení vědci po večerech bádají nad novými vynálezy a po temných ulicích chodí obrovští mechaničtí vojáci zrovna jako netvoři. Inspirovaly mě různé vynálezy i reálné osobnosti a dobová literatura.

Jak to vypadá s avizovaným pokračováním Démona z East Endu? Přinese nějaká překvapující zjištění?

Jestli zrovna zjištění, to asi ne, ale několik překvapivých zvratů mám pro čtenáře nachystáno. Raději nebudu nic jmenovat, abych nikoho nepřipravila o překvapení, ale můžu slíbit, že je na co se těšit – například i na několik nových postav, jejichž úlohy nejsou zrovna okrajové. Pokračování by mělo vyjít v listopadu letošního roku, takže pevně doufám, že nedojde k žádným komplikacím a že tomu tak skutečně bude.

Steampunk je taková „předpotopní záležitost“, ve které jde o znovuoživení parostrojů, vzducholodí, ozubených kol, co je na tom všudypřítomném syčení páry tak přitažlivého?

Pro mě je to zajímavý exkurz do minulosti a zároveň velmi hravá a kreativní záležitost. Vždy mě zajímala viktoriánská éra a tehdejší společnost. Líbila se mi móda, zájem o okultismus, věda a technika vyvíjející se mílovými kroky. Myslím, že se v té době dá vyfantazírovat mnoho zajímavých příběhů. Steampunk je taková dobová hříčka, imitace, nadsázka a zároveň se může jednat o vážný a svým způsobem originální příběh. Záleží, jak se k tomu jednotliví autoři postaví. Pro mě to je něco, co tu bylo možná mnohokrát, ale právě o to je zajímavější si to zpracovat po svém. Snažila jsem se využít žánrových prvků a postupů, ale zároveň je udělat zajímavějšími, inovovat je.

Jednu povídku z Ostravy už jsi napsala, ale vydavatel ji odmítl vydat se slovy, že Ostrava nikoho nezajímá. Byla o steampunkové Ostravě? Když jsi teď tak populární, myslíš, že už by její vydání mohlo projít?

Ano, ta povídka má nesporně hodně steampunkových prvků a město v ní hraje poměrně důležitou roli stejně jako společenské poměry z přelomu 19. a 20. století, které byly v Ostravě dost různorodé. Myslím, že její vydání by v současnosti projít mohlo, uvažuji o tom, že ji znovu nabídnu, protože doba se stále mění a přístup nakladatelů rovněž. Ostrava má úžasnou historii, architekturu a charakteristický ráz. Podle mě je to skvělé dějiště pro steampunkový příběh. Dokáži si představit industriální Vítkovice, různé doly či historické centrum jako zajímavé lokality. Jen si tyto věci pak potřebují najít své čtenářstvo.

Jaká byla tvá cesta k řemeslu, začala klasicky četbou sci-fi?

Začala jednoduše četbou. Byla jsem nadšeným čtenářem, který se nevyhýbal ničemu a knihovnu bral útokem. Prošla jsem si různými knihami včetně dívčích románů a detektivek. Později jsem přešla k beletrii a dlouho jsem zůstala u klasických románů. Převážně zahraniční fantastika mě na dlouhou dobu pohltila, ale mimo ni mám stále velmi ráda literaturu 19. století včetně poezie. Jako vášnivý čtenář jsem snila o tom, že někdy začnu psát. Začínala jsem s poetickou tvorbou, která pak vyšla souborně v knize Básně. Od nějakých dvaceti jsem se pak začala věnovat už jen próze.

Okouzlení steampunkem jsi propadla na slavném německém festivalu Gothic Wave Treffen, kde je tato kultura velice populární, jaká je ale situace v Česku? Díky zájmu o tvé knihy tipuji, že u nás situace kolem steampunku není nejhorší, i když je to zřejmě slabší než třeba na Slovensku.

U nás je tento subžánr teprve ve vývoji. Je to okrajová záležitost. Buď se uchytí, nebo odplyne jako další z módních vln. V subkultuře už se objevil před nějakou dobou a zájem o něj střídavě stoupá i opadá. Subkulturní akce u nás rozhodně nebyly ojedinělé. Pořádaly se různé plesy či party například SteamUp, v současnosti probíhají spíše komornější akce, viktoriánské pikniky či tematické přednášky na festivalech a „conech“.

Steampunk je do určité míry subkulturní záležitost, ale díky filmům jako Wild Wild West nebo Steamboy se stává populární i mimo úzký okruh. Jak vidíš jeho budoucnost?

V zahraničí je steampunk velmi populární a prvky z něj pronikají i do povědomí široké veřejnosti. Je to oblíbený styl a inspirují se jím filmoví tvůrci zrovna jako světoví návrháři. Povrchnější elementy pak pronikají až do mainstreamu. Myslím si, že v zahraničí bude populární ještě dlouho, i když možná má svůj vrchol už za sebou.

Kromě psaní se zabýváš tvorbou stylových steampunkových předmětů. Máš na zahradě nějaký parostroj? Nebo aspoň mechanického cvrčka?

Parostroj přímo nemám, ale něco na způsob mechanického cvrčka ano. Tvořím především šperky a kostýmy. Ráda bych chtěla vyzkoušet sestrojit ještě hodně věcí. Steampunk je velmi tvůrčí a variabilní. A když je čas, něco třeba v tom duchu nakreslím.

Jaké máš další plány, vytvořit sci-fi sérii? Více malovat?

Ráda bych psala také v jiných literárních subžánrech. Tíhnu spíše ke sci-fi a doufám, že se mi podaří napsat minimálně jeden sci-fi román. A ráda bych stvořila ještě minimálně jednu steampunkovou sérii.  Tento subžánr u nás stojí na svém začátku a teprve se ukáže, kudy bude směřovat a jak se vyvine dále. Ráda bych byla u toho.