Klub Les se prokopává do sklepů a v undergroundu přivítá Hůlovou a Landsmanna

Bum, bum, bum. To student a číšník z ostravského klubu Les František Hruška otlouká omítky ve sklepích pod historickými domy na rohu Střelniční ulice a Masarykova náměstí. Není sám, úderníků je plné podzemí. A všude hustý prach, který nutí ke kašli, skoro to vypadá, že se v centru Ostravy znova rube uhlí. „Z uhla prach a kašel, kdybys farať kaj šel,“ dokonce se mimoděk tlačí do hlavy nejslavnější hit písničkáře Pavla Dobeše.

Prostory pod klubem Les a přilehlým Euroclubem jsou úchvatné a uměnímilovná veřejnost bude ve středu překvapena především jejich velikostí. Však tu také majitel Lesa a herec Přemysl Bureš zakládá vlastní divadelní scénu a chystá se nenápadně konkurovat Aréně i Divadlu Petra Bezruče, původní hru pro podzemní lesní scénu už přislíbili napsat třeba slovutní dramatici Tomáš Vůjtek a Martin Františák.

Bum, bum, bum. František Hruška dál svléká stěny až na cihlu, neboť do středy musí být hotovo. Prozatímní otevření sklepní dvorany ale kupodivu nebylo svěřeno bigbíťákům ani komediantům, nýbrž českým pisálkům. Na literární Paseku Petra Hrušky totiž přijedou dva slovutní pražští autoři: Petra Hůlová a Ivan Landsmann.

Bývalý karvinský havíř Landsmann už v Lese četl, zatím ale nesfáral do podzemí, kde bude mít premiéru. „Ivan umí číst své texty jak nikdo. Když Ivan čte, nikdy nečte. Protože on jakoby se svou produkcí znova dobýval situace při psaní. A tak se stane, že nějakou scénu třeba nedočte, nebo drhavě, protože Ivan se směje. Řehtá se, protože je znova se svým hrdinou, znova s ním prochází zdánlivé kokotiny jeho života, znova zakouší úlevný smích,“ těší se na středeční čtení Přemysl Bureš.

Spisovatelka Petra Hůlová je nyní pro Bureše vlastně i kolegyní z oboru, v populární umělecké Krymské ulici v Praze totiž provozuje klub Zenit. „Teď jsem zlevnila pivo: chci, aby sem chodili i starousedlíci. Není dobré, když se z místa stane monokultura, mělo by být otevřené okolí, ne se izolovat a zmizet někam na orbital,“ vyprávěla nedávno Hůlová o své nové živnosti. Přemysl Bureš sice nedávno pivo zdražil, ovšem pražské ceny ještě zdaleka nenastavil a nebude tomu tak ani v nových prostorách.

Na středeční podzemní Pasece ale přece doje dojde i na muziku. Po literárních čteních zahrají kapely Jeseter a Zpocený voko. A zazní i vzkaz tam někam nahoru, kde zřejmě pobývá spisovatel Jan Balabán, jenž zemřel před pěti lety, nad ránem 23. dubna 2010. Onen vzkaz bude tvořit koláž, kterou na základě dalších vzkazů složí básník Petr Hruška.

„Prosím, zda byste mohli napsat kratinký text do 300 znaků, neboť mezi zemí a nebem je velmi omezený kredit, který by byl zprávou pro Honzu, co se za právě uplynulých pět let podle vás na světě změnilo – nebo naopak, zůstalo stejné. V Ostravě, v Evropě, v literatuře, v politice, v konzumaci chlastu, ve vašem soukromém životě, v čemkoliv,“ vyzval Hruška přátele Jana Balabána. „Slibuji si od toho, že zpráva ve svém souhrnu podá jakýsi pestrý a plastický obraz-vzkaz, který Honzovi pomůže udělat si představu o tom, oč za posledních pět let přišel, pokud to ovšem neví sám nejlíp,“ vysvětluje básník svůj projekt, který zazní ve středečním podzemním Lese.

Bum, bum, bum. František Hruška odkládá kladivo a fárá nahoru do výčepu. Je hotovo, ve středu se tu může číst i hrát. „Tak dycky trpi pajšel, to každy haviř vi,“ ozve se ještě v podvědomí varovný hlas písničkáře Dobeše. Jo, pajšel v Lese opravdu trpí a možná by měl Přemysl Bureš prodávat jedno pivo za padesátikorunu nebo stovku, aby se v Ostravě alespoň trochu snížila spotřeba alkoholu.

*

Otevření podzemního Lesa se koná ve středu 22. dubna od 20 hodin.