Jan Klusák: Předobrazem Rudolfa z filmu O slavnosti a hostech byl papaláš Mamula

Spolupracoval jste na řadě klíčových filmů české nové vlny, na který z nich vzpomínáte nejraději?

Nepochybně na Němcův film O slavnosti a hostech, kde jsem se objevil poprvé v herecké roli. Považuji tento snímek za onen vzácný příklad čistého filmu. Myslím, že právě na jeho základě jsem se stal posléze populární.

Kolem tohoto snímku se strhl za komunistů velký poprask. Podle vzpomínek spisovatele Josefa Škvoreckého prezident Antonín Novotný po jeho zhlédnutí lezl vzteky jako moucha po stropě. Prý to bylo díky „náhodné“ podobě Ivana Vyskočila a Lenina.

Má postava Rudolfa, nezdárného syna hostitele, kterého hrál Ivan Vyskočil, byla zase poctou politikovi Mamulovi, který je známý ze své ostravské éry.

Jak jste se roli v tomto filmu vlastně dostal?

Zcela náhodně. Setkal jsem se v Šumperku se slavnou výtvarnicí a scénáristkou Ester Krumbachovou. Popíjeli jsme a já byl ještě nezodpovědný mladík. Z nudy jsem kolem nich běhal jako pták. Krumbachová pravila: To by se mi hodilo do filmu. Říkal jsem si, no jo, řeč se mluví a pivo se pije, ona na to zapomene. Za tři roky přišla zpráva, že bych měl dělat kamerové zkoušky na Barrandově.

Po filmu O slavnosti a hostech jste byl poměrně žádaný a stal jste se prototypem záporných postav s drzou vizáží…

Ale já myslím, že žádný další z těch filmů už nebyl takový mimořádný. Sedmikrásky jsou vynikající hlavně Kučerovou kamerou, ale já tam mám jenom zanedbatelnou roli. A ty další filmy jako třeba Valerie a týden divů už nejsou tak výjimečné. Jireš mě tak otrávil, že ačkoliv jsem měl k Valerii původně dělat hudbu, tak jsem mu řekl, ať už mě dá pokoj.

Takže ten slavný opus s mimořádným estetickým viděním nepovažujte až za tak zdařilý?

Víte, když mě tam věšeli do pozice oběšence ve druhém patře a nakonec ta výška nebyla ve výsledku vůbec ukázána, mohli jsme si ušetřit řadu stresových situací a mě mohli naaranžovat i v přízemí. Nebyla to až tak čistá profesionální práce. Trochu mám pocit, že mě využili.

Vaše nová opera Filoktétes, kterou uvede ostravské divadlo v premiéře, je zajímavá nejen svými antickými kořeny v nadčasovém podání, ale také tím, že měla vzniknout již mnohem dříve…

Ano, chtěl jsem si Filoktéta napsat ke svým padesátinám, ale myslím, že teď to bude lepší, než kdybych jej dopsal už tenkrát.

Kromě Filoktéta pracujete ještě na něčem dalším?

Momentálně pečuji výhradně o tuto operu, jezdím do Ostravy a koukám, kde tady dělají knedlíky s vajíčkem, ale určitě něco ještě napíšu.

Jste znám také jako vášnivý astrolog, připravil jste se nějak v tomto směru na Ostravu?

Všechna města mají astrologické ascendenty. Mám takovou příručku, každé město má nějaké znamení. Hlavní evropské země byly rozvrženy už ve starověku podle Pseudo-Ptolemaia. Lva mají tradičně Čechy, ale také Francie. Skopce mají Prusové a Bavoři štíra. A obojí mají Mars, jako vojáci. Ostrava má také své znamení, poledníkově je oproti Praze v Ostravě slunce o třináct minut dříve, na to jsem si dal pozor, ale její znamení si nepamatuji.

Co se týká vaší budoucnosti, nerýsuje se například nějaká spolupráce s Janáčkovou filharmonií?

Zatím jsem neměl příležitost spolupracovat s Janáčkovou filharmonií, ale třeba se tady usadím.