A pořád nikde žádný cíl, píše Jakub Chrobák ve Velikonoční chvilce poezie
5.4.2015 01:03 Ivan Mottýl Obraz & Slovo Chvilka poezie
Velikonoční výbor z nových a zatím nikde nezveřejněných textů básníka a pedagoga Slezské univerzity v Opavě Jakuba Chrobáka jsme si podle jednoho verše dovolili nazvat „Protože jsem tu hozen“. Velikonoce jsou totiž i o zpytování svědomí. Jsme tady, jaký ale vlastně žijeme život?
Básník a vysokoškolský pedagog Jakub Chrobák.
Foto: Café Klášter Napajedla
INRI, Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum, Ježíš Nazaretský, král židovský. Janovo evangelium uvádí, že právě takový nápis umístil na Ježíšův kříž Pilát Pontský. A básník Jakub Chrobák (1974) složil z písmen INRI velikonoční akrostich, tedy báseň, v níž počáteční písmena veršů tvoří slovo, jméno nebo větu.
A spolu s akrostichem poslal kulturnímu deníku Ostravan.cz pro Víkendovou chvilku poezie, tentokrát vlastně pro Velikonoční chvilku poezie, i několik dalších dosud nezveřejněných básní. V nich se mimo jiné zrcadlí autorova rozervanost mezi tři milované regiony (na Valašsku bydlí, do Ostravy jezdí každý týden za svými přáteli a v Opavě učí na univerzitě), ale také se z těch veršů permanentně sype popel. Skoro jako z Popeleční středy, kterou před čtyřiceti dny začala postní doba, jež nyní vrcholí právě Velikonocemi.
JAKUB CHROBÁK: PROTOŽE JSEM TU HOZEN
*
I letos je doba
vlastních malostí.
Naplive člověk na to,
čeho není prost.
Roztrhnem plátno,
bílé se ticho rozhostí.
I letos budem čekat
na Milost.
*
ZIMNÍ VYZNÁNÍ
Karamel hlíny, au,
uprostřed sněhu,
lýtka stromů,
z větví popel
sypeš si na hlavu jak děcko.
Ten sopel
je tvoje všecko.
*
PŘED ČTYŘICETI ROKAMA…
Umím
(tak ještě)
nechat Aničku, její modrý pléd
vplétat se v kolo.
Má sukeň. Zírat na drzý cop.
Rozumět smutku
za společnýma rokama.
Krokovat od popelnic
Pánaboha,
nejasnou melodii nebe a hor.
Před čtyřiceti rokama
jsem se narodil.
A pořád – nikde – žádný cíl.
*
PROTI NACTIUTRHAČŮM JEHO
U popelnic
pod Velikým vozem
stojím,
protože jsem tu hozen
Nedopusť, Bože!
Hyeny a kojoti
srdce oplotí…
Nedej mně ohnouti!
Ať můžu hledět
do tvých loukotí.
*
VZPOMÍNKA NA MAGORA A…
Pamatuješ,
jak to škrtlo
do krákorání ticha?
Pamatuješ,
jak vibrováním společného tepla
ještě kamsi kráčel čas?
Jak milostivé léto hřálo nás?
*
VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ, MAJÁK: 5:58
Pánové,
a bere do svých jeho ruce.
Ne udřené, jen
louhem prázdných flašek vybělené.
Jak chirurg, pánové.
Jako chirurg!
Řekni mi, Pane,
kdo stráží cestu,
kým a jak vstane…
Borovičku a rum!
????
Šak dneska
nemáme zakázané!
Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.