V Parníku zářil evropský výkvět moderního prog rocku, kapela Special Providence

Progrockerovo srdce ve středu skutečně zaplesalo, málokdy se v Ostravě totiž objeví zajímavá kapela hlásící se k tomuto menšinovému žánru. O to více mne překvapila poměrně nízká účast návštěvníků, kterou však nakonec dorovnaly pozitivní reakce ze strany publika a oboustranná vstřícnost. Kapela Special Providence odvedla naprosto dechberoucí výkon, přičemž publikum jí odevzdanou energii vrátilo zpět v podobě masivního potlesku a neskrývané radosti z hudby. Maďarští hosté velmi silně zapůsobili i na mne a upřímně říkám, že má vysoká očekávání byla stoprocentně naplněna.

Kapela přirozeně začala první skladbou jejich albové novinky, a sice skladbou Awaiting the Semicentennial Tidal Wave. Okamžitě bylo vše jasné. Special Providence jsou jedničkou na poli současného instrumentálního prog/jazz rocku, přičemž jejich složitě strukturované, ale přesto velmi dobře stravitelné kompozice jsou toho jasným důkazem. Kapela klade důraz na celek – ačkoli je každý člen seskupení výborným instrumentalistou, zároveň se podřizuje svým spoluhráčům a nemá tendence svůj part tlačit dopředu. V této kapele platí rovnost už jen proto, že všichni členové jsou na srovnatelné muzikantské úrovni, která často koketuje s přívlastkem „virtuózní“.

Z koncertu kapely Special Providence v Parníku. (Foto: K. Trochtová)

Jedním z vrcholů koncertu bylo provedení výrazné skladby Surprise Me, která má svou stavbou sklon k neustálému překvapování posluchače. Jedná se o jazzrockově rozvolněnou záležitost, jež v některých místech až nebezpečně rockuje a vytváří tak zajímavé kontrastní obrazy. Nejen při této skladbě se zdálo, že Special Providence jsou kapelou bezchybných muzikantů, kteří neznají slova jako „kiks“ či „přehmat“. Absolutní soustředěnost vystupujících byla slyšet z každého tónu, což je u hudby podobného typu velmi důležité. Značí to respekt k přítomným posluchačům, kteří mají kompozice kapely naposlouchané, i k tvorbě jich samotných.

Také jsem byla velmi překvapená, co všechno se dá zahrát ve čtyřčlenné sestavě. Košaté kompozice byly představeny s naprostou lehkostí a viditelnou jistotou. Kytarista Márton Kertész dokázal uhrát i opravdu neskutečné prstolamy, přičemž jeho tapping byl pastvou pro uši i oči. Stejně tak baskytarista Attila Fehérvári neustále ohromoval svými figurami i najazzlými sóly, nemluvě o perfektně čisté slappingové technice. Fehérvári je bez přehánění jedním z nejpřesvědčivějších basistů, jaké jsem měla možnost vidět. Spolu s Adamem Markó za bicí soupravou tvořili velice silnou rytmickou složku, bezchybně tepající stroj. Sestavu doplňoval a svými klávesovými motivy zásadně ovlivňoval Zsolt Kaltenecker. Asi nejnenápadnější člen kapely, ovšem mohutně se podílející na zvuku i charakteru jednotlivých kompozic.

Klávesista Zsolt Kaltenecker. (Foto: Kristýna Trochtová)

Program koncertu byl samozřejmě poskládán nejen z materiálu vydaného na letošní novince, ale také ze starších skladeb z období alb Soul Alert či Space Café. Nejsilnějším momentem večera pro mě byl úvod již osm let staré skladbičky Lava, kouzelné záležitosti s rafinovaně zapamatovatelnou melodií. Lava vždy stále a znovu dokáže odhalit muzikantský um Mártona Kertésze a dává mu obrovský prostor pro sebevyjádření. Nádhera.

Vzhledem k tomu, že nadšení neskrýval žádný z posluchačů, Special Providence se nenechávali dlouho přemlouvat a už publiku servírovali první přídavek v podobě výborné skladby Gas Giants s nádherným syntezátorovým motivem a kytarovými vyhrávkami. Následovala poslední věc, naléhavá Babel Confusion z předposledního alba Soul Alert a skvělému koncertu byl želbohu konec.

Special Providence se ukázali být výjimečnou formací, která umí mistrně kombinovat nepravidelné rytmy a instrumentální kouzlení s jednoduchostí, krásnými melodiemi a dokonce i čtyřdobými takty.