V šedivém obalu zahalené album Anima Mea hraje při poslechu všemi barvami

Duše má. Lidská ruka složená ze spirál, houslových klíčů, not a teček. Robotická ruka v šedi, dýchavičná Ostrava. CD Akademického pěveckého sboru VŠB-TU Ostrava (dále jen APS) vypadá nějak podobně. Naštěstí její nitro skrývá hřejivou duchovní hudbu, kterou renomovaný ostravský sbor nazpíval s obrovským zanícením. To, že tu a tam něco není úplně košer, je však v tuto chvíli vedlejší.

Čtvrtý počin APS je věnován duchovní hudbě. Sousloví Anima Mea je součástí liturgického textu Magnificat, jehož úvodní verš zní Magnificat anima mea Dominum, tedy Duše má velebí Pána. Název se však také objevuje ve dvou skladbách Antonína Tučapského, jež jsou na CD zařazeny. Jedná se o poslední nahrávku, pod kterým je podepsán sbormistr Jan Mlčoch, který byl i na předchozích třech počinech podepsán za dobrým nastudováním, úspěchem sboru na soutěžích a koncertech.

A co vlastně APS na Anima Mea připravil? Procházka po hladinách duše začíná ve Španělsku, přesněji v Baskicku. Javier Busto je pětašedesátiletý renomovaný skladatel sborové duchovní hudby a právě jeho skladba Joseph Fili David nové CD otevírá. A je to vstup do velmi příjemného světa, přestože to pro sbor není vůbec jednoduchý začátek. Busto svou skladbu zahalil do obtížných souzvuků (např. sekundové intervaly ve slově est intonačně kolísají). Joseph Fili David není snadný ani dynamicky, tady se ale APS daří lépe.

Klasika Charlese Gounoda Ave Verum Corpus (Buď pozdraveno, tělo Kristovo) se nese v podobném duchu, interpretace je však naprosto bez problémů. Zvukově umírněná, kontemplativní skladba dává vyniknout lépe barevné dispozici jednotlivých sborových partií. Druhou současnou skladbou je Ave Maris Stella autora duchovní hudby Tronda Kverna. Skladba založená na zvukově zajímavém dvojsborovém dělení hlasů dává příležitost všimnout si jednotlivých vokálů – nelze nepostřehnout dominanci sopránů. Norský autor Kverno vytvořil zajímavou kompozici, která trochu připomíná Liškovu hudbu z Markéty Lazarové (zejména střední invokační dramatickou částí). Je to opět náročná skladba, ale brilantně sborem dynamicky i intonačně uchopená. Obsahuje výstižné gradace, práce s agogikou i barvou.

Stabat Mater loni zesnulého polského skladatele Józefa Świdera evokuje prostou, až lidovou melodiku, kterou APS velmi dobře cítí. To už se ale dostáváme k jádru nového alba a současně k jeho evidentnímu vrcholu: skladbám Antonína Tučapského. Ze čtyř žalmů jsou zde uvedeny Levavi Oculos Meos a Lauda Anima Mea a dále Pět postních motet. APS Tučapského zpívá výborně: s velmi sofistikovanou dynamikou, procítěností a vroucím výrazem. Jedná se také o nejpozoruhodnější skladby na CD. Předchozí kompozice šly někdy zbytečně po efektu, ale Tučapského skladby jsou ukázkou svrchované kompoziční techniky v oblasti duchovní hudby a nebojí se přitom držet tradiční harmonie  – je prosta efektnosti a přitom plná spirituality a vynikajícího řemesla.

Litevského současného skladatele Vytautase Miškinise sbor představuje skladbou Pater Meus. Je to ukázka východní spirituality, plné zajímavých harmonií a hlubokého výrazu. Čtvrtá mariánská antifona Ave Regina Caelorum je jednou z posledních skladeb alba. Jako přídavek se pak sbor blýskne „akademicky“ poněkud distingovaným Orlandem di Lassem a jeho skvělou Matona, Mia Cara.

Nové album APS představuje výrazný přínos současné sborové tvorbě a navazuje na nejlepší tradice ostravské sborové tvorby. Svědčí o velmi precizním přístupu sbormistra Jana Mlčocha k výběru repertoáru – skladby přinášejí velmi zajímavý průřez současnou duchovní hudbou různých zemí. Jen v několika případech zařazuje kompozice klasického repertoáru. Sbor je nejpřesvědčivější ve skladbách Antonína Tučapského, kterého zpívá s obrovskou empatií a také mu jeho klasičtější sazba nejvíce sedí. Nejméně sugestivní je v kompozicích, kde jsou složitější harmonické postupy a hlasy se vrství v méně zpěvných intervalech. Jedná se však jen o detaily. Celkový dojem z nového CD sboru je velmi radostný a živý.

Nelze si nevšimnout zajímavé grafické úpravy, jež je dílem Martiny Vyležíkové a Marcely Mutinové. Autorky designu zahalily album do šedi, z níž ční tak trochu robotická ruka vytvořená z preparovaných not. Na zadní straně obalu je sice trochu přerámečkováno a moc se mi nelíbí ani seznam skladeb, který není typograficky přehledný a v průběhu poslechu přináší trochu problémy v orientaci.

Sluší se rovněž ocenit, že si sbor čtvrté album nahrál tzv. svépomocí. Stalo se tak v kostele sv. Martina v Tošovicích a za výsledným překvapivě kvalitním zvukem stojí Milan Vyležík a Pavel Švec. Největším přínosem nového CD je jednoznačně kvalitní nahrávka skladeb Antonína Tučapského a také citlivý výběr současných sborových kompozic napříč Evropou. Poslech poskytuje velmi zajímavé srovnání a pomáhá posluchači být v obraze.