Irská hudba roztančila publikum v Trojhalí, které svádí boj se špatnou akustikou

Irský kulturní festival k Ostravě už neodmyslitelně patří. Jak známo, pořádá ho rodilý Ir Jason Fitzgerald, který zde žije už jedenáct let a který si tímto způsobem do moravskoslezské metropole každým rokem přiváží aspoň kousek svého rodného Irska. Stejně jako jeho krajané do velkých měst po celém světě, kde se březnový svátek sv. Patrika slaví někdy i bouřlivěji než na samotném Smaragdovém ostrově.

Díky přízni partnerů a podpoře města Ostravy je každoročně vstup na hlavní festivalový koncert zdarma, protože pořadatelé chtějí, aby si tu pravou irskou atmosféru přišlo vychutnat co nejvíce lidí. Takže i tentokrát byla Ostrava doslova zaplavena billboardy a plakáty, které zvaly na „Megakoncert“. Letos nikoliv v rozpadajícím se Tatranu, ale v nově zrekonstruovaném Trojhalí. To bylo už krátce po šesté hodině večerní z velké části docela slušně zaplněné, i když názvy dvou irských kapel mnoha příchozím asi nic neříkaly.

Trojhalí se z velké části zaplnilo publikem. (Foto: Aleš Honus)

Všem, kteří přišli, muselo být už na první pohled jasné, že se lidé z Trojhalí snaží na základě dřívějších zkušeností halu přizpůsobit tak, aby byla hudební produkce poslouchatelná na co největším prostoru. Rozměrné opony tak vytvořily nejenom brzdu proti poryvům akustického proudění, tak i opticky rozdělily halu na několik částí, takže první dojmy příchozích byly veskrze pozitivní.

Ale popořádku – jako první vystoupila brněnská kapela Dálach, která hraje tradiční irskou hudbu. Kapela hrála na festivale už loni, a protože měla velký úspěch, pořadatel ji pozval znovu. Dálach i letos potvrdili, že patří k nejlepším českým kapelám ovlivněných irskou hudbou, kterou zpracovávají s respektem ke klasickému pojetí. Jak typicky irskými baladami, tak i rychlými instrumentálkami kapela v čele s charismatickou zpěvačkou ujistila všechny posluchače, že má irskou hudbu opravdu v krvi.

Sympatie publika si získala skupina Dálach. (Foto: Aleš Honus)

Hned po skončení úvodního koncertu si mohli lidé zkrátit čas několika ukázkami irských tanců, se kterými přijela olomoucká skupina Fiach bán, jež patří k pravidelným hostům festivalu a která se v průběhu večera představila hned několikrát. Typický irský tanec členky souboru předvedly oděny jen velmi nalehko, což kontrastovalo s publikem, které na koncert do nevytápěných prostor dorazilo v zimním oblečení.

Tanečnice ze souboru Fiach bán v Trojhalí. (Foto: Aleš Honus)

Následovalo vystoupení kapely Robbed & Lynched, prvního hosta, který do Ostravy přijel z dalekého Irska. Kapela hraje hudbu v podobném duchu jako Dálach, jde tedy o tradiční irský folk s píšťalou, houslemi i banjem, ale v poněkud energičtějším podání, takže Irové dokázali už od prvních tonů roztančit publikum v prvních řadách.

Skupina Robbed and Lynched odehrála skvělé vystoupení. (Foto: Aleš Honus)

Ale to, co se začalo dít po příchodu kapely Tae Lane, Ostrava už dlouho nezažila. Musím přiznat, že jsem vystoupení kapely, ohlašované jako hlavní hvězdy, očekával s mírnou nedůvěrou, protože jde u nás o naprosto neznámé jméno. Už od prvních tónů ale bylo jasné, že se jedná o naprostou špičku. Kapela zahrála s instrumentální virtuozitou žánrově poměrně pestrou smršť převážně rychlých písní s nádechem rocku, blues, kabaretiérství a irského folku. Publikum ji ještě dlouho nechtělo pustit z pódia, protože všem bylo jasné, že jde o vrchol večera.

Z koncertu kapely Tae Lane. (Foto: Aleš Honus)

Jako poslední až kolem 23 hodin vystoupila plzeňská kapela Cheers, která kombinuje irskou hudbu s punk rockem a rock´n´rollem. Její koncert byl hodně povedený, zůstal ale ve stínu předchozí Tae Lane. V závěru vystoupení sledovala už jen malá část publika, možná ani ne tisícovka diváků. Ostatní se rozprchli domů ať už kvůli tomu, že hlavní hvězdy měly odehráno, nebo kvůli velkému chladu v nevytápěné hale a částečně asi i kvůli zklamání ze špatného zvuku, který byl prakticky všude, pokud jste zrovna nestáli ve vzdálenosti do dvaceti metrů od pódia, tedy někde mezi kapelou a zvukařským pultem.

Večer uzavřela plzeňská kapela Cheers. (Foto: Aleš Honus)

Irský kulturní festival se přesto celkově vydařil. Do budoucna lze popřát pořadatelům více úspěchů při získávání partnerů, aby mohl být program ještě bohatší, vystupujících kapel mohlo být více a také aby se na festival vrátilo irské pivo, které letos z nepochopitelných důvodů scházelo.

A Ostravě popřejme, aby se někdy dočkala nejenom unikátního zastřešeného náměstí, vhodného spíše pro jiný typ akcí, ale i kvalitní koncertní haly střední velikosti, kde se podobné velké budou moci konat, aniž by hluk odrážející se od železobetonu a skla kazil jinak velmi kvalitní hudební produkci.