Malíř Tadeáš Kotrba běží v Industrial Gallery osamělý přespolní závod

Osamělost přespolního běžce, vybaví se na výstavě také novela spisovatele Alana Sillitoea, což je strhující líčení přespolního závodu z pohledu trestance v nápravném zařízení. Mladíka, jenž ten běh může vyhrát, ale vnitřní rebelie je silnější, takže se před cílem nechá předběhnout. Také z obrazů Tadeáše Kotrby (narozen 1986) jde k divákovi obdobné poselství, neboť osamělí jedinci či dvojice na plátně ještě nevědí, zda chtějí určitou životní překážku překonat, nebo trochu trucovitě válčit s celým světem i se sebou.

K aktuální výstavě v ostravské Industrial Gallery autor tohoto textu ovšem nemůže přistupovat s nezávislým odstupem. Ve výstavní síni prostě musí myslet na jeden zážitek z února 2010, kdy si v pivnici U Bětky v Hlučíně plácl se sochařem Mariem Kotrbou na to, že v místní Galerii Červený kostel se další rok o prázdninách uskuteční společná výstava otce a syna. Otce Maria, jenž je slovutným sochařem a vedoucím ateliéru sochařství ostravské Fakulty umění. A syna Tadeáše, který právě dokončuje Akademii výtvarných umění v Praze.

Jenže člověk míní, Pán Bůh mění. Marius Kotrba zahynul v pouhých dvaapadesáti letech v květnu 2011 při automobilové nehodě. Na vrcholu své umělecké slávy, když jeho úderná sochařská paže hodlala vytesat ještě mnoho artefaktů (v Ostravě se Marius Kotrba podepsal třeba plastikou sv. Hedviky na budově biskupství nebo sochou v Husově sadu). A dost možná, že tahle smrt je pořád přítomná i v obrazech Tadeáše Kotrby, v nichž je cosi fatalistického. A určitě tam lze číst i zdánlivě banální, přesto jeden z nejosudovějších vzkazů: Memento mori. Pamatuj na smrt.

Z výstavy Tadeáše Kotrby v Industrial Gallery.

Smrt prostě obelstít nelze. A člověk (občas i dvojice) na Kotrbových plátnech možná hlavně touží dojít k věčnosti s pocitem, že tu nebyl nadarmo. Že ten přespolní běh na trati jménem život přece dokázal běžet, i když se někdy zdálo, že duše je vyprázdněná jako píchlá duše u bicyklu, jak to konečně ukazuje i jeden z vystavených diptychů. Na prvním plátně ještě aktér zvažuje, zda a jak překážku překonat, druhé plátno již ovšem tvoří prázdno. Šedavé nic.

Výstava nese název Úlomky zbylé exotičnosti a obrazy jsou prý inspirovány drobnými střípky v paměti, které v malíři zůstaly po výpravě na jistý exotický ostrov. Jsou to ale i Úlomky zbylé existence, prostě strhující existenciální koncept, který by si milovníci současné malby neměli nechat ujít.

*

Tadeáš Kotrba: Úlomky zbylé exotičnosti. Industrial Gallery, do 17. dubna.