Pavel Gejguš připravuje pro Starou arénu nový program i inscenaci svého Hamleta

Po loňském uvedení Klicperova Ptáčníka v Komenského sadech jsem se vás ptal, zdali neuvažujete o vytvoření další profesionální divadelní scény v Ostravě. Tehdy jste tu možnost připustil. Jak vypadá situace dnes?

Ten plán stále platí, ale teď mám tolik úkolů nad sestavováním programu pro Starou arénu, že na další věci mi nezbývá tolik času a energie, kolik bych chtěl. Teď je pro mne hlavní koncept vytvoření stálého kulturního centra s koncerty, přednáškami, zajímavými hosty, českými filmovými premiérami a podobně. Prostě vyhledávám zajímavé věci v celé České republice, které by se mohly odehrát ve Staré aréně. Divadlo tady samozřejmě zkouším. To, co jsem vám posledně říkal, že tady chci udělat divadelní studio pro mladé lidi, tak to už vzniklo loni v září.

Divadelní studio ve Staré aréně má už své stálé členy? Kdo to je?

Je to ustálená skupina studentů Matičního gymnázia. Hledali jsme název tak dlouho, až jsme zůstali u názvu Nepojmenované divadlo.  Protože mám rád román Samuela Becketta Nepojmenovatelný, tak se mi to docela líbí. Půl roku jsme se věnovali divadelním cvičením zaměřeným na různé herecké metody. Od začátku roku už zkoušíme nové představení. Pomáhal mi kamarád Šimon Pliska, který členy Nepojmenovaného divadla vedl v pohybové průpravě a při stmelování kolektivu.

Kolik členů má Nepojmenované divadlo?

V této chvíli deset. Mám pocit, že je to optimální počet. Čtyři kluci a šest děvčat.

Všichni by se chtěli po dokončení středoškolských studií věnovat divadlu? Ať už dále studovat na vysokých školách jako jsou DAMU či JAMU, nebo jinak?

Na tohle jsem se jich ještě neptal. V tuto chvíli je to pro ně spíše zájem a naplnění volného času.  Je možné, že někomu z nich něco takového leží v hlavě.

V Praze i v Brně existují herecká studia pro ty, kteří neprojdou sítí přijímacích zkoušek na konzervatoře a vysoké školy divadelního směru. Chcete jít také touto cestou?

Nevím, jestli na to zrovna mám dostatečnou kvalifikaci. I když by mne to hodně zajímalo. Ale v této chvíli se i já spíše učím, velmi důležitá je pro mne zpětná vazba, kterou na zkouškách dostávám. Velmi důležité je pro mne zjišťování, na co děcka slyší a co je zajímá.  Teď pracujeme na představení Hamleta. Je to můj přepis, není to Shakespearův Hamlet v klasické podobě. Používám původní text Hamleta, ale míchám svoji vlastní koláž, kde mezi řádky také odkazuji i na různé kultovní a zajímavé filmy. Jde spíše o citace. Hlavní představou je udělat Hamleta o mladých lidech 21. století, kteří žijí v Ostravě. Všechna velká hamletovská témata se snažím dostat na úroveň prožívání dnešního čtrnácti-, patnácti-, šestnáctiletého chlapce. Má to být o konfliktech mezi středoškolákem a světem.

V Hamletovi je mnoho témat a jedno je bytostně existenciální, spojené s otázkou vepsanou do nejslavnějšího monologu Být, či nebýt, ovšem vyloženou spíše jako otázku žít, nebo se raději zabít? Hamlet se sice rozhodne žít, ale stejně je nakonec zabit, jako téměř všichni aktéři Shakespearovy tragédie. Jak končí váš Hamlet?

Ten konflikt se odehrává spíše uvnitř dospívajícího mladého člověka, orientujícího se ve složitém světě. Náš Hamlet ještě nemá ujasněny některé principy. Zároveň dostává zvenčí podněty. Umřel mu otec, není schopen se smířit s tím, že matka si našla nového partnera, kterého totálně nerespektuje a odmítá, a proto jde do velké revolty.  V Shakespearovi se zjeví duch zemřelého otce. To je dost zvláštní, je to odkaz na nadpřirozenou sílu a nějakou vyšší moc. To se mi pro naše zpracování nelíbilo a nehodilo. V našem podání je duch ztvárněn do otázky, zdali nejde o Hamletovu schizofrenickou poruchu. Právě tady je jeden z odkazů na filmy, jde o film Donnie Darko s příběhem amerického středoškoláka řešícího vztahy s rodinou, sestrou, s holkami, s vlastními psychickými stavy, ve kterých vidí králíka jako svého kamaráda.

Jak se bude váš Hamlet jmenovat?

Zvolili jsme takový barokní název:  Fragmenty z Hamleta, ostatky Ofélie a záblesky paměti. Na otázku, jak to celé končí, vám teď neodpovím, konec prozrazovat nechci, jen naznačím: Ano, Shakespearův Hamlet končí smrtí všech kromě Horácia, který přináší poselství. Je to tak trochu masakr. V našem pojetí tam budou postavy Hamleta, Horácia, Ofélie, kterou ale ztvární několik hereček jako jakousi snovou postavu, je tam matka, je tam duch, jsou tam Rozencrantz a Guildernstern. Připsány jsou postavy dvou detektivů, kteří vyšetřují neustálá úmrtí. Opět odkaz na Twin Peaks. Jsme ale studentské divadlo, takže se snažíme celý příběh odlehčit a přinést i momenty na zasmání. Cílovou skupinou ale nejsou jen studenti, i starší lidi může zajímat, jak myslí ti mladí.

Hamlet je jediný projekt, který teď připravujete?

Ne. Druhý projekt, na kterém pracujeme se studenty konzervatoře ze třídy Miroslavy Georgievové, je kabaret. Bude to komponovaný příběh, komedie s hereckými, muzikálními a pěveckými scénami. Scénář jsem napsal sám.

V Ostravě chybí specializované kabaretní divadlo. Uvažujete o něčem takovém?

S kabaretem osobní zkušenost zatím nemám. Ale nejsem muzikant, musel bych pro tohle najít nové spolupracovníky, nicméně nevylučuji to. V Ostravě jsou kvalitní divadla a nám připadá zbytečné jít po stejných dramaturgických liniích. Takže budeme přicházet s věcmi, které si ostatní divadla nemohou dovolit. Takže spustíme třeba seriál na divadle. Divák bude moci přicházet na jednotlivá představení, která budou sice samostatná, ale bude v nich i pokračování a navazování na představení minulé.

Jak na tom jste s financováním celé záležitosti?

Dostali jsme grant od ministerstva kultury a Magistrátu města Ostravy. Ty granty nám pomáhají v pokrytí ročních nákladů s energiemi a pronájmem. Na herce, kostýmy a další náklady na inscenace už nezbývá. Protože nemáme ani na zaplacení autorských práv, musím psát scénáře sám. To mne sice velice baví, ale zároveň je to všechno časově mnohem náročnější. Každá akce, kterou tady děláme, si tedy musí na sebe sama vydělat. V této chvíli jsem jediným člověkem, který tady pracuje, jak se říká, na plný úvazek, ale finanční základnu pro toto jediné pracovní místo také teprve vytváříme. Stará aréna je občanské sdružení, které je založeno na dobrovolnictví. Všichni to tady děláme z lásky k divadlu, ke Staré aréně jako takové a k Ostravě. Je úžasné, že to funguje, ale mělo by to fungovat ještě lépe.

Co připravujete na léto? To je v Ostravě docela mrtvo a město se pořád snaží podporovat aktivity, které by letní Ostravu oživily…

Získali jsme dotaci na jednu letní akci. Opět proběhne ve venkovních prostorách města, je to svým způsobem pokračování Ptáčníka, jde o další Klicperův text. Opět budeme oživovat Komenského sady a park v centru Ostravy. Tím, že jsme získali grant, to bude moci být profesionálnější záležitost. A z dalších věcí připravujeme dramaturgický plán na představení pro školy. Chceme nastudovat klasické dílo, které je ve studijních osnovách, možná i více takových děl v jedné sezóně. Je to pro nás důležité, protože studenti jsou naše cílová skupina.  Navíc z ekonomických důvodů by pro nás bylo výhodné mít tady jakoby dvousměnný provoz s dopoledním a večerním programem. V této chvíli přemýšlíme o Králi Oidipovi. Zkoušky by měly začít v srpnu. Posledním novým programovým tipem je talk-show moderátorky Českého rozhlasu Dáši Misařové, která si bude zvát hosty z řad zajímavých osobností z regionu do pořadu s názvem Hovory ze staré pohovky. Tuto novinku v programu spouštíme už tento měsíc, premiéra proběhne v pondělí 30. března.