Nová Krásná Ostrava je věnována Janu Balabánovi i legendárnímu časopisu Tramp

Jarní číslo bulletinu Krásná Ostrava opět dokazuje, že jedním z nejcennějších výstupů Okrašlovacího spolku Za krásnou Ostravu je právě tento čtvrtletník. Časopis je totiž opět napěchovaný mimořádně zajímavými příspěvky z dějin Ostravy a znova kriticky nahlíží na mnohé nepravosti, kterými město trpí ve žhavé současnosti.

Obal nového čísla bulletinu Krásná Ostrava.

Nečekaná smrt Jana Balabána v dubnu před pěti lety sice učinila ze spisovatele „historickou osobnost“, jeho dílo má nicméně trvalou hodnotu a nesmírně živé jsou i vzpomínky jeho blízkých a přátel. Jan Balabán sice „tam odněkud“ stále bdí nad pomyslným kulatým stolem, u něhož sedává ostravská bohéma, bez Balabánových přímých a dosti ostrých úsudků na umění a život, ale tahle stolní společnost zůstává v jakési nejistotě, jakoby s podřezanou nohou. Ovdovělá. Podobně jako vdova po spisovateli Petra Sasínová, jež v Krásné Ostravě nahlíží do deníků svého muže.

„V padesáti letech se dá umřít, já se toho nebojím. Ale chtěl bych tady ještě být, něco vidět, něco napsat! Ale možná, že mě tu už není potřeba, že nic dobrého životu nepřidám, že mi říká Get out!,“ napsal si Jan Balabán do svého deníku asi dva měsíce před smrtí, nedlouho po svých devětačtyřicátých narozeninách. Napsat už více nestačil, což je prostě nespravedlivé, neboť mnozí, kteří celý život obtěžují čtenáře prázdnými slovy, žijí třeba až do devadesáti.

Balabánovy deníky určitě obsahují mnohé, co by jeho čtenáři chtěli slyšet, nicméně spisovatel vždy zdůrazňoval, že to není čtení pro cizí oči. Uvidíme, třeba z nich někdy jeho žena nějaký výbor přece vydá, ta se ale zatím omezuje jen na jejich láskyplné, ovšem zároveň velmi opatrné, čtení. „Jeho deníky, ve kterých se prolínají texty budoucích knih s téměř každodenními pocity a prožitky, to je něco. Z nich život sálá. Nerada je otevírám, i proto, že je, myslím, nepsal pro cizí oči. Nepochybuji ale o tom, že by ho deníky po komkoliv nesmírně zajímaly a četl by je hltavě,“ píše Sasínová v Krásné Ostravě.

Na Jana Balabána vzpomíná i Vladislav Holec, proslulý kurátor z Černého pavouka a majitel internetové Galerie Holec. „Na chajdu za mnou jezdili i Honza Balabán s Petrou Sasínovou. Přicházeli z Konečné, Visalají, od Ostravice přes Poledňanu, z Grúně. Večerní piva na Doroťance, eventuálně do chodníčka noční panák whisky, šmakovaly,“ píše o společných setkáních v Beskydech.

Na vzpomínkové texty o Janu Balabánovi navazují další pamětnické články. K nejzajímavějším určitě patří ten z pera spisovatele Ivana Binara věnovaný legendárnímu ostravskému časopisu Tramp. „Číslo 3, březnové z roku 1971, bylo poslední. Březen – měsíc probuzení nebo také měsíc vran, podle indiánského kalendáře. Ačkoli vytištěno, už se na stánky Poštovní novinové služby nedostalo. Časopis byl zastaven z moci úřední. Náklad skončil na břehu řeky Moravice, ve stoupě papíren v Žimrovicích,“ líčí Binar normalizační smrt trampského měsíčníku.

Za přečtení určitě stojí většina textů v Krásné Ostravě. Ten o školství v okupované v Ostravě, ten o hrušovském kostele i ten o mariánském kultu v hornickém městě svaté Barbory, ten o vítkovickém bufetu Úsvit nebo i ten o současné Hrabůvce, což je článek pranýřující současné urbanisty, kteří Hrabůvku necitlivě zbavují uměleckých artefaktů z dob socialismu.

„Děkuji, že jsem se narodil, že mě přijali, že jsem mohl vyrůst v rodině, kterou jsem miloval,“ napsal si do deníku Jan Balabán v den svých devětačtyřicátých narozenin. Myslím, že byl měl docela radost i z toho, že jeho kamarádka Ilona Rozehnalová iniciovala zrození čtvrtletníku Krásná Ostrava.