Sám budu do tmy řvát bezduché básně, varuje Petr Szyroki ve chvilce poezie

Roztrhejte mé verše na cucky, nemilosrdně je zkritizujte nebo rovnou poplivejte, označte mě za grafomana a moje básně spalte! S tak emotivním doprovodem nabídne svoje texty kulturnímu periodiku asi jen málokterý autor, poeta Petr Szyroki se však při předávání rukopisu deníku Ostravan.cz vůbec nešetřil. A přece jeho básně ve Víkendové chvilce poezie zveřejňujeme rádi.

Co je to vůbec poezie? Muška jenom zlatá a stejně tak i hospodské dumky, jaké píše po ostravských výčepech bohémský student Petr Szyroki. Za básně se dnes skutečně považuje ledacos a definice takzvané „opravdové básně“ je proto pořád složitější, přičemž těžko ji dnes naformulovat jen literárněvědným slovníkem. Mnohem podstatnější je asi schopnost čtenáře rozpoznat dobrou poezii srdcem. A ocenit každý impuls, kterým básník dokáže zrychlit čtenářův tep.

A Petr Szyroki to zvládá. Tečka. Další názory na výbor z jeho textů, jemuž jsme si dovolili dáti název Krčemné žalozpěvy, už jsou na čtenářské obci. Dovolíme si jen jednu poznámku, kterou čtenář plně pochopí až v rámci četby. Básník pochází z Dětmarovic a občas i v poezii upřednostňuje nářeční výrazy „po našimu“.

PETR SZYROKI: KRČEMNÉ ŽALOZPĚVY

Už měsíc mě bolí v krku
Asi koupím si nový
Vepřový v masně
Snad bude zdravý
Snad bude mi sedět
Snad bude to ten pravý

*

Někteří zlí jazykové tvrdí,
že v kraji uhlí a ocele,
lze vypít piva dvě.
Mě však tento názor smrdí.
Jo pijym dycky dva.

*

Nolens volens
Nevím proč
Stal jsem se
Volem

*

Jako ty příteli můj Hamlete
Cítím bolest ve svém nitru
Jako tvé, mé srdce je semleté
Dospat nemohu se k jitru
Jak překrutá krutá zrada
Mne tíží stále
A má mysl strádá
Jako by zabili mého krále
Nemohl vyhnout jsem se osudu
Zrádcovu surovému popudu
Já dostal jsem podmíru

*

Často mi říkají,
že prý nemám srdce.
Já odvětím, že to je pravda,
že mám jenom játra.
Však já ho mám a to je zlé,
neb mne bolí,
je zlomené.

*

ÓDA NA OSTRAVU

Slunce je zlaté
A sníh je bílý
Nejsem doma!
Ani opilci před hospodou se nepoblili
A déšť není kyselý
Tohle není Ostrava
A už vůbec není pondělí
Proč jsem si kupoval lístek na vlak?
Proč jsem vůbec chodil na nádraží?

*

PRÁZDNINY

Dnes je sobota
A zítra neděle
Pak další sobota
A další neděle
Až to bude k posrání
A za dva měsíce
I pondělí bude k dostání

*

Mlha již padla na blata
a podivná bárka řekou pluje.
Tato noc bude proklatá.
Když netopýři opouští své sluje.
To ruka smrti blíž a blíže.
Unudím se k smrti.
Vypil jsem vše ze své spíže.

*

Ve slavnostním průvodu
Samé šťastné hlavy
Upřímné, nenajdeš podvodu
V davu usměvavých tváří
Jen jedna přímo razí
Musí to být sabotér, či rebel, dozajista
Ale ne!
To je on!
To je realista!

*

Jsem milovníkem fauny také flóry
Vrána, Ježek
I do Lesa si zajdu

*

Sám budu do tmy
Vyřvávat moralistní hesla
Nikdo mě neuslyší
Že pánové? Bell, Jobs i Tesla

Sám budu do tmy
Vyřvávat bezduché básně
Nikdo mě neuslyší
Však má opice bude řvát čistě a jasně

*

Lehce jsem se opil
Lehce jsem se pozvracel
Lehce jsem se opil
Lehce, ani jsem se domů nevracel
Lehce jsem se opil
Šel jsem rovnou do práce