S Edgarem Schwarzem o kapele Schwarzprior i ostravské undergroundové scéně

Se svou domovskou kapelou Schwarzprior jsi na podzim roku 2014 vydal debutové album IDDQD, jež vyšlo pod hlavičkou labelu Polí5. Zajímá mě, jak k této netradiční kombinaci došlo. Oslovilo vás samo vydavatelství?

K myšlence vydat desku pod křídly Josefa Jindráka alias Polí5 nás přivedl Moimir Papalescu. Naše původní záměry byly sice trochu jiné, ale tato volba se ukázala jako nejlepší možná. Josef je děsně férovej člověk, spolupráce s ním byla a je jedna radost. Vřele doporučuju k návštěvě jeho obchod s deskama na Trojanově ulici v Praze.

Jako kapela jste obdrželi cenu Vinyla v kategorii Objev. Jana Grygarová u příležitosti vašeho ocenění prohlásila: Málokdy zní termín audiovizuální teror tak přiléhavě jako u projektu Schwarzprior, hlásící se k odkazu EBM i gotické scény. Proč si myslíš, že právě vy? Vinyla reflektuje nové směry v alternativní hudbě a EBM už se zdá být spíše přežitou záležitostí.

Přežitou záležitostí se zdá být celá česká alternativní scéna již několik let. Možná právě proto.

Desce IDDQD se dostává vesměs pozitivní kritiky, a to i v mainstreamových médiích. Neštve tě to trochu?

Neštve, víru je třeba šířit všemi možnými prostředky.

Schwarzprior se zrodil z uměleckého uskupení GZ, které je však na internetu nedohledatelné… Můžeš čtenářům upřesnit, jaké aktivity jste v rámci GZ vyvíjeli?

GZ je zkratka pro naši bývalou Galerii Závodník, kterou jsme provozovali v hospodě na hulváckém kopci v letech 2009 až 2010. Chtěli jsme tím apelovat na žalostnou situaci na ostravské umělecké scéně, které chyběl nezávislý prostor pro současné umění. Pořádali jsme zde výstavy mladých tvůrců nepocházejících z Ostravy, koncerty a happeningy. Po uzavření budovy kvůli finančnímu průseru majitele jsme se přetransformovali do výtvarné skupiny (GZ) a společně jsme realizovali výstavy v galeriích, kam jsme byli pozváni, a street-artové zásahy do ulic Ostravy.

Do širokého spektra tvých aktivit patří také provozování Galerie 13 v centru Ostravy. Co bylo prvotním impulsem pro její vytvoření?

Galerie 13 je tak trochu pokračovatelkou GZ, ale již na více serióznější rovině. Provozujeme ji společně se zpěvačkou Lili z Wolf Trap. Impulsem byl rovněž nedostatek adekvátních prostor pro současnou českou scénu a samozřejmě chuť a potřeba pořádat výstavy. Provoz galerie a výstavy financujeme z vlastních zdrojů, což je pro nás nejlepší cesta. Občas se to sice podepisuje na četnosti výstav, ale nezávislost za to stojí.

Chystá se nějaká zajímavá výstava, na kterou bys čtenáře chtěl pozvat?

Chystáme ve spolupráci s Ditou Pepe na červen výstavu Filipa Kartouska, dle našeho soudu jednu z nejvýraznějších tváří současné české fotografie. Jeho práce jsou upřímným příběhem vyprávěným s citem pro detail a velkou dávkou emaptie. Jeho práce ve mně vzbuzuje pocity, a to je myslím správně.

Jak z tvých prací, tak i z vizuálu Schwarzprior lze vycítit inspiraci v estetice Třetí říše. Jedná se o cílenou provokaci, fascinaci zlem, nebo je v tom něco jiného?

Otázkou je co je zlo, v tomto směru jsme měli hodnoty nastavené vždy jinak. Je hloupost generalizovat věci na dobré a zlé. Nic takového neexistuje, pouze imaginace, a ta je věčná.

Nakolik studium umění ovlivnilo tvé hudební myšlení?

Částečně určitě, nemyslím si však, že zásadně. Hudba je pro mě komplexnější věcí, která se neskládá pouze ze zvuku a vizuálních kánonů, ale z daleko širší škály vjemů, poznání a prožitků. Mým smýšlením o hudbě jako médiu je ovlivňovaný každý den.

Schwarzprior v brněnském Kabinetu múz. (Foto: Mizuki Nakeshu)

Momentálně působíš také v kapele Wolf Trap. Je známo, že Shusta je velkým fanouškem stoneru. Jak jsi na tom ty? Nemáš občas tendence kapelu posunovat více směrem k elektronice?

Tyto tendence nemám, právě s příchodem Shusty jsme downgradovali, vyhodili spodky samplované z compu a nahradili je živýma bicíma. Wolf Trap má jinou filozofii než Schwarzprior a rozhodně tyto věci nechci míchat dohromady. Naše vášeň ve stoneru je pro nás společná.

Wolf Trap na svém Bandzone profilu uvádějí, že právě nahrávají nové skladby. Můžeme se těšit na album nebo EP?

Rozhodně, do konce roku bude venku digitální release, fyzický nosič bude následovat.

Jak se Wolf Trap vlastně dali dohromady? Předpokládám, že Shustovi bylo hozeno „lano“ díky tvým úzkým vazbám na klub Plan B…

Potkali se té noci, kdy tmou nebyla vidět ani jedna hvězda. Jejich těla byla po dlouhé zimě vyhublá a hladová, jejich smysly zastřené. Potřebovali jíst, pocit hladu je hnal kupředu, bezhlavě za pachem, který znamenal smrt. A jejich přežití. Utíkali, jejich tlamy se začali otvírat vstříc vůni, kterou tak dobře znali. Ten pocit jim přehlušil až náraz, který je oba svalil na zem. Stál nad nimi a vrčel, drápy zatnuté v jejich kožichu, hlavou směřující na podivnou hromadu listí. Hromada skrývala kovové hroty ostří, které jim mělo svou mechanickou silou zpřerážet kosti… Od té doby měli stejnou krev na svých tlamách. Od té doby byli tři.

Plan B je mimo jiné také jedním z důvodů, proč ostravská scéna nehibernuje. Vnímáš generaci mladých lidí, kteří se okolo klubu točí, stejně pozitivně?

Určitě a dost mě štve, jak se jejich aktivitu snaží neustále podkopávat město svým maloměstským a konzervativním přístupem. Scéna, která se točí kolem Planu B, investuje do těchto aktivit své prachy, nikoliv žádný ubohý granty. V tomhle taky tkví její kouzlo a podstata. Jsou to skvělí lidi, kteří pro kulturu v téhle díře opravdu něco dělají.