Jan Fišar o roli Arnolfa ve Škole pro ženy: Lidé se od doby Molièra příliš nezměnili

Komedie Škola pro ženy byla poprvé uvedena v roce 1662 v Palais Royale v Paříži. Molière touto komedií míří na starší muže, kteří si berou o mnoho let mladší ženy, aby mohli zneužívat jejich nezkušenosti, ovládat je a tak ukájet své majetnické sklony. Je v tomto ohledu jeho hra stále aktuální?

Myslím si, že je naprosto aktuální, proto se také pořád hraje a ještě dlouho se bude hrát. V tomto směru se nic nezměnilo.

Co znamená pro herce účinkovat ve Škole pro ženy, na co se v tomto směru nejvíce těšíte?

Hrát v Molièrových hrách je vždy mimořádný zážitek, vždyť je to jeden z největších dramatiků všech dob. A hrát ve Škole pro ženy je velká škola. A navíc s takto těžkým překladem Svatopluka Kadlece (nicméně krásným) jsem se ještě nesetkal. Takže to bude i po této stránce velká škola.

Když jsme u kardinálního tématu Školy žen, jaká je vaše zkušenost s něžným pohlavím? Je třeba ženy v něčem převychovávat?

Na tuto otázku bych raději neodpovídal. Myslím, že bychom se měli vždy nejprve zamyslet sami nad sebou a pak bychom si možná mohli dovolit radit někomu jinému.

Hlavním hrdinou příběhu je Arnolf, starší muž, který je znám svým pohrdáním vůči ženatým mužům. Dá se s ním alespoň v něčem souhlasit? Jak se říká, na každém šprochu pravdy trochu, nebo ne?

Znám a potkal jsem pár Arnolfů v životě a ten výsměch nebo možná i to pohrdání se většinou obrátily proti nim.

Arnolf je přesvědčen, že všechny krásné, chytré a oduševnělé ženy zákonitě nasazují svým mužům parohy. Jaký máte na Arnolfa v tomto ohledu názor?

Ale parohy vám může nasadit kterákoliv žena, ať už krásná, nebo i ošklivá a hloupá. Možná ta ošklivější daleko víc, protože je šťastná, že o ni projevil zájem  ještě někdo jiný, takže jako ve všem se Arnolf i v tomto mýlil.

Dle Arnolfa je lepší si vzít hloupou a naivní ženu, která se díky své prostotě nemůže do osidel nevěry a záletů zaplést. To možná platilo za Molièra, ale co dnes?

Nevím, co platilo za Molièra, ale myslím si, podobně jako v první odpovědi, že svět se v tomto ohledu příliš nezměnil.

Arnolf se těší, že bude moci v klidu zestárnout ve „spokojeném“ manželství, opak je ale pravdou. Ještě předtím, než vůbec dojde k Anežčině svatbě s majetnickým starcem, se Anežce přihodí to, na co Arnolf vůbec nepomyslel. Anežka se zamiluje. Existuje podle Vás nějaký recept na spokojené stáří, nebo životní zrání?

Recept podle mého názoru neexistuje, proto je život tak krásný. Protože předem nalajnovaný plán dalšího žití se může kdykoliv změnit, ať už k lepšímu, nebo bohužel k horšímu.

Molière pracuje s osvědčenými komickými postupy, kdy divák ví více než postavy, a situace vedle komiky nepostrádají napětí i překvapení. Takže se zdá, že diváci mohou očekávat osvědčený tah na branku. Koneckonců u klasických her bývá příběh notoricky znám, v čem tedy podle vás může klasik ještě dnes překvapit?

Proč jenom klasik? Každé představení je jiné, každé zpracování hry je jiné, herci jsou jiní, diváci jsou jiní, a to je přece podstata divadla. Je to živý organismus. A proto divadlo stále existuje. A proto se i Molière stále hraje.