Kardiochirurg z fakultky Radovan Jursa léčí srdce i ve chvilce poezie

Část ze zveřejněných básní vznikla letos v březnu, kdy Radovana Jursu sklátila nemoc. „V rámci léčení chřipky toho ale nevzniklo zas až tolik, takže jsem přidal i básně relativně starší, ale nic zatím nebylo publikováno,“ vzkazuje básník čtenářům kulturního deníku Ostravan.cz, jimž také věnuje následujících pár řádků, ve kterých vysvětluje svoji potřebu psát:

„Na světě je spousta bizarností, takže zákonitě se někde musel objevit i kardiochirurg, který píše básně. Pomíjivost. Nebo to, jak jsme zranitelní, jak se během okamžiku může vše zvrtnout. Pomíjivost a zranitelnost patří ke zdrojům mojí tvorby. Chcete-li, snažím se zachytit pomíjivý okamžik života v pomíjivé básni. Moje životní nebo spíš profesní zkušenost je ale taková, že báseň může být trvanlivější než člověk. I když v poslední době se mi zdá, že mi do básní prosakuje podivně ironický humor, možná si začínám připouštět i pomíjivost básní. Ale v každém případě poezii stále považuji za nenahraditelný způsob sdělení.“

RADOVAN JURSA
TUTO NOC UŽ NIKDO NEUMŘE

28. 10. 2014
Jsou to tři roky
co německým kardiochirurgům
umřel na stole básník Jiří Gruša
Mohl mi říct
Mohl jsem ho operovat
Mohl žít?
A nebo taky ne!
Stromy jsou vykřídleny
touto alejí nikdo neprojde

10. 2. 2015
Je pět hodin ráno
hejno vzlétlo
jen dva ptáci tam sedí
jako nějací idioti
kteří se vsadili
Je půl šesté
kočka pod stromem
stále nemůže vysunout drápky
Bude šest
kočka si naposled olízne tlapku
a já jdu spát
tuto noc už nikdo neumře

9. 3. 2015
Jako pod okraj sukně
jako pod lem šatů
zasunout dovnitř ruku
a čekat až bijící srdce
rozdrtí prsty
o zvonovinu

12. 11. 2014
Máš na rtech plátky rzi
trubka je plná hlíny
a proto je těžká
a proto tak marně zní
půl na půl
řezníci pijí telecí krev
ještě horoucí se nabírá
do teleskopu smrt hvězdy
otisk rtu na březích koštýře

8. 3. 2015
V neděli topila
vždy jabloňovým dřevem
prosím tě
řekla a vzala nůž
na stole je dopis
a uřezala svoje krásné kaštanové vlasy
pak si to přečti
a hodila je do kamen

10. 3. 2015
Kladívko třmínek kovadlinka
past napjatá ze tří kůstek a všude vlhké zdi
vylizuje kout jako roztažené nohy
musí ležet na pravém boku
ušní svíce dohořívá
musí to dočíst
dříve než
padne
tma

10. 3. 2015
Večer se losuje
a kdo má krátký ocas
musí jít
k pokladu sednout a oka nespustit
ale když přijde ráno
myška je mrtvá
kde zářil sýr
jak zlatá cihla
nezůstalo nic
protože báseň
je plátek vůně
a díra v ementálu
za ní je les
a v něm Karkulka
u protějšího stolu