Protimluv slaví třináctiny s varšavským spisovatelem a novinářem Vargou

Stalo se to v nevlídné opavské hospodě U Mnicha, jež se nachází v prvním poschodí jednoho z historických domů v Ostrožné ulici. Taková depresivní místa jsou ovšem ideální pro vznik velkých myšlenek, což se tady též před třinácti lety stalo. U Mnicha onen den seděl novinář a muzikant Jiří Macháček, básník a učitel Vít Slíva, fotograf Martin Popelář a autor tohoto textu. Pilo se pivo, žvanilo se o všeličems, načež to přišlo. Narodilo se kulturní revue Protimluv.

S myšlenkou vydávat v Ostravě převážně literární revue přišel Jiří Macháček, neboť městu takový časopis po zániku Landeku a Modrého květu bolestně scházel. Kudy chodil, tudy o novém projektu básnil, ovšem působivé jméno pro něho pořád neměl a i U Mnicha napřed padaly nejrůznější návrhy. Ten nejlepší název nakonec vymyslel Martin Popelář: Protimluv. A hospodská sešlost byla nadšena: „Nové revue musí vyvolávat polemiky! Autoři si musí protiřečit! Ostrava potřebuje vášnivé diskuse o závažných tématech! Dialog! Svobodu! Vesmír! Protimluv!“ Čím více piv, tím výčepu vládla silnější euforie, jak planetárně význačný projekt byl právě vymyšlen.

Po třinácti letech sice Protimluv není zrovna světovou kulturní revue, ve středoevropském prostoru je to však docela důležitý pojem, neboť časopis se kromě české literatury systematicky věnuje i autorům polským, maďarským, ukrajinským, běloruským a slovinským. A z citované čtveřice hostů od Mnicha už se třináct let starému nápadu věnuje jen novinář a muzikant Jiří Macháček, chlapík s neuvěřitelnou kuráží udržet něco, o čem si drtivá většina obyvatel Ostravy myslí, že je to holá zbytečnost.

Na oslavy třináctin do Staré Arény přijíždí v pátek interesantní mezinárodní sestava: Polák, Maďaři a jeden slezský bard. „Poláky zastupuje Krzysztof Varga, varšavský spisovatel a kulturní redaktor nejlepších polských novin Gazeta Wyborcza. V Protimluvu jsme mu koncem minulého roku vydali román Piliny,“ láká do Staré Arény vydavatel Jiří Macháček.

Vargovy Piliny Macháček představuje jako příběh obchodního cestujícího Petra Augustina z Varšavy, který zůstane trčet uprostřed polí ve vlaku polských státních drah: „Což spustí jeho litanii kritiky vůči všemu kolem něho, i vůči sobě. Nesnáší město, ve kterém žije, nesnáší lidi, kteří v něm žijí, nesnáší jejich venkovanství, dané tím, že po válce byla Varšava znovu osídlena převážně lidmi z venkova či z malých měst.“ Varga je autorem i dalších úspěšných románů, třeba knihy Chłopaki nie płaczą (Kluci nepláčou), Śmiertelność (Smrtelnost) nebo i do češtiny přeloženého historického eseje Guláš z Turula.

Dalším hostem oslav je maďarská kapela Gregor Samsa. „Kapela loni vydala své druhé CD s názvem Pomalé světlo ve vydavatelství Polí 5. „Má to funkový základ doplněný nejen prvky punkovými, ale mnohem častěji jazzovými, noise-rockovými a bůhvíjakými ještě,“ rozebírá Macháček styl seskupení. „Druhá deska tria s kafkovským názvem ho usvědčuje ze zbytečné skromnosti i faktu, že utajené klenoty i v dnešní internetové době stále existují. Gregor Samsa tu zavalují posluchače gejzíry tónů, rytmických zvratů i erupcemi nápadů,“ chválí kapelu hudební redaktor časopisu Týden Antonín Kocábek.

Posledním hostem oslav je slezský básník David Bátor, jurodivý autor, který píše takříkajíc permanentně. Deníku Ostravan.cz stačil poslat jednu ostravskou poému ještě těsně předtím, než vyšel tento článek. Báseň tedy vznikla 13. března 2015 nad ránem a tady je z ní malá ukázka.

DAVID BÁTOR: JEDINÝ DEN OSTRAVY

Život musíš milovat i se svinstvem,
ráno je kalné jako voda mezi uhlím,
tramvaj drnčí a veze tě do Vítkovic;
pak jdeš ztuhlý dlouhou Tavičskou ulicí,
myslíš si, že na jejím konci nebude nic…
a přece tam cosi zasvitlo jak opilcův
měsíc v mlze noci, barák na konci světa
a za ním jen jakési rezavé příšery kovu,
bílý barák a v něm tvůj první den práce,
odplivuješ chrchle ze včerejších cigaret
ještě před těmi popraskanými dveřmi
a do vět ti najednou vešla zdvořilost.