Dovol mi, ó Pane, jít na čepované, píše Milan Krupa ve chvilce poezie

Básníka a prozaika, „říkačkáře“ i svébytného kronikáře vlastního života Milana Krupu netřeba ostravským čtenářům příliš představovat. Na autora lze v poslední době narazit všude možně, třeba na pultech knihkupectví leží jeho nová kniha próz Sebraný spis (2014) i obsáhlý výbor z básnické tvorby To pivo je mým topivem (2012). Jeho verše jsou k nalezení i v antologii ostravské poezie Briketa (2014), často vystupuje na literárních čteních a kulturní deník Ostravan.cz už také s autorem přinesl obsáhlý rozhovor.

O pověstných sešitových zápiscích, které si Krupa vede od gymnaziálních studií, sice hodně lidí slyšelo, málokdo je ale spatřil v originále. Autor je střeží jako starověké zlomky evangelií, takže jeden nedávno dopsaný sešit půjčoval deníku Ostravan.cz opravdu s těžkým srdcem.

Ukázka z rukopisu Milana Krupy. (Repro: Ostravan.cz)

Sešit je datován obdobím od 25. dubna do 19. září 2014, přičemž níže uvedený výběr z něho je záležitost čistě subjektivní, ač ho Krupa nakonec autorizoval. Některé básně jsme přetiskli celé, z jiných ale citujeme pouze úryvky. V případě ukázek z deníkových zápisků jde rovněž o fragmenty z jinak velmi obsáhlých záznamů. Pěkné čtení!

MILAN KRUPA
DOVOL MI, Ó PANE, JÍT NA ČEPOVANÉ

*

Tato spermie
Jana Švermy je

*

Dovol mi, ó Pane
jít na čepované.
Dovolím si to sám
prachy zatím mám.

*

Včera 23. 6. 2014 jsem večer seděl s Bendou a Holcem v Přívoze U Hlubka, později přišel i Froulík. Holec mi půjčil pětikilo a pak, když se zeptal, jestli s tím vyjdu, a já odpověděl, že horko ťažko, mi dal další pětistovku s tím, že to nemusím vracet všechno. JUCH!!! A DNESKA JSEM SI NACPAL BŘUCH!!! Dal jsem si v bistru půlku grilovaného kuřete.

*

Ať sílu máš jak Herkules
ať můžeš chlastat v klubu Les

*

UNIVERZÁLNÍ VÝMLUVA

Nemůžeme za to my
že se bortí atomy

*

NUDA

Čumím z okna paneláku
chtěl bych viset na věšáku
na mašli mám ještě čas
proto píšu jako ďas

*

Pode mnou mrdají
vedle řve děcko
já píšu potají
a to je všecko

*

V Artfóru prodávají knihu Jiřího Neduhy (bratra Jardy Neduhy ze skupiny Extempore). Jak mi sdělil pan Jičínský, bude autogramiáda. Neduha chodí občas do Rubrum(u). V dalším knihkupectví jsem držel v ruce román Václava Kahudy. Bytelná büchle. Zase si připadám „takhle malý“. Sere mě, že mě nepozvali na Měsíc autorského čtení, měl jsem v pátek ráno hnusné myšlenky, že „ať se smaží v pekle“, že je „zavrhuju“. A to nejsem fanatik. Ale ve Fiducii, když jsem četl program, mě naopak napadlo, ať je ochraňuje Bůh. Kromě Vráti Brabence a Petra Hrušky nikoho z účinkujících na Měsíci autorského čtení neznám.
(5. července 2014)

*

Duše má duše má
ty jsi tělem dušená
ty jsi tělem tištěna
vidím samá písmena

*

Smrk ztepilý
nebývá opilý.
JEDINĚ SNAD VZDUCHEM!

*

Smetí bylo odvezeno vozem
se mnou to mlátí o zem
vrať se smetí ke mně
vstaň z té syré země!
Svíjím se na bílém ubrusu
stýská se mi po hnusu
sotva ho odvezli v trambusu

*

Rakovina
kopce a rovina
ta naše vlast
marijána
chlast

*

Pod vrstvou masa
skrývá se kost
na tomto světe
jsi pouze host

*

Někdy v devadesátých letech jsme se sešli na Dušičky na slezskoostravském hřbitově. Honza Balabán, já, Radim Šupčík, Petra Sasínová, možná ještě kdosi. Honza vytáhl flašku, nechal kolovat a říká: „Mělo to pohanství něco do sebe!“ Na tento zážitek jsem si vzpomněl asi před třemi roky, kdy jsme s Martinem Tisoněm sedli pod kopcem Landek. Byla už také tma, Martin vytáhl víno, já pivo Argus v plechovce a vzpomněl jsem si na Honzu a měl jsem zvláštní pocit na duši, jako by byl Honza na blízku. Takový spiklenecký a trochu hřejivý pocit. Asi jako tenkrát na tom hřbitově.
(16. května 2014)

*

BANALITY

Banalita na banalitě
milé dítě

*

Je mně tak podzimně
všichni jsou proti mně
špehují mě špicli
co kdyby mě picli?

*

Když nečumím na hodiny
prohlížím si nahotiny

*

PARTE

Odešel chudáček
byl to náš čuráček
dotlouklo srdce jeho
půjde to i bez něho

*

Mým iniciačním zážitkem, co se týče poezie, byla dvojverší, která, napsána psacím strojem, jakýsi spolužák donesl do školy. To bylo asi v šesté třídě základní školy. Některé rýmy z té doby: SVĚTEM LETÍ NOVÝ HIT, SER NA PRÁCI, BUDEŠ FIT! CHCEŠ-LI CHODIT S TVRDÝM PTÁKEM, MUSÍŠ JÍSTI BUCHTY S MÁKEM! MÍSTO RANNÍ SOULOŽE, PROBĚHNI SE PO DVOŘE! Myslím, že to byl Martin Tisoň, který mi citoval říkanku: TŘI STA METRŮ OD VARŠAVY ZA PLACATÝM KAMENEM, DRHLA SI TAM BABA PIČU, AŽ JÍ CHYTLA PLAMENEM. A toto je po mém soudu jedna z nejlepších lidových básní nebo písní: V AMERICE TAM JE BLAZE, TAM SE DUPE NA PODLAZE, V AMERICE TAM JE HEJ – Z PIČI TRYSKÁ PETROLEJ!

Z rukopisu Milana Krupy. (Repro: Ostravan.cz)