Performer Martin Zet v Ostravě pohostí lid a těší se na spřízněného šílence Surůvku

Podle pořadatelů z Galerie města Ostravy PLATO bude mít vaše středeční performance v Bezručově sadu souvislost s Petrem Bezručem, neboť PLATO právě v Gongu pořádá bezručovskou výstavu Kdo na moje místo. Můžete alespoň naznačit, jak s básníkem a jeho dílem hodláte v sadu naložit?

To co chystám, má otevřený, větvící se scénář. I jméno odkazuje spíš ke spisovateli Janu Drdovi než k Petru Bezručovi. Nebo k jejich setkání v konfliktu přebytku a nedostatku.

Aha, tak proto ten drdovský název akce: Dařbuján a Pandrhola… Performance se odehraje 25. února, tedy ve výroční den komunistického převratu z roku 1948. Zohledníte při akci tohle neblahé výročí?

Jestli do Bezručova sadu přijde nějaký nostalgický průvod, pokusím se jeho účastníky pohostit, stejně jako všechny hladové i nenažrané lidi, kteří se tam ve středu od 15.30 do 16.30 nachomejtnou. Tedy, jen do snězení zásob!

Takzvaný Vítězný únor s Bezručem úzce souvisí, tento básník byl vybrán za literární ikonu gottwaldovského režimu a nijak se tomu nebránil. V Ostravě tehdy po básníkovi pojmenovali i šachtu, ulici, sad a v novinách se psalo, že jeho poezie se proměnila „v rudou hvězdu nad doly a továrnami“. Jak hodnotíte tuhle poslední básníkovu životní etapu?

Jakou odpověď očekáváte od někoho, kdo bydlí v Marxově ulici?     

Chápu, vyrovnávání se s minulostí jde v Česku pomalu. V Ostravě máme ulici Petra Cingra, doktora Šmerala, Gustava Klimenta, Karola Šmidkeho či úderníka Jaroslava Misky i Marxův sad, veřejnosti to ale nevadí. Česká společnost je katastrofálně rozpolcená, za což může právě z Ruska implantovaný komunismus. Ptám se vás: „Ukrajina, nebo Rusko?“ V ostravských hospodách často slyším, že prý pravdu má Rusko.

Já vím, že v Ostravě máte rádi jasná stanoviska, to se mi líbí, já je také mám rád. Chtěl bych říct: ten slabší. Ale co když oba zmínění jsou ti slabší? V televizi, myslím, že překvapivě od zpravodaje z USA, jsem zaslechl, že ve skutečnosti jde o to, kdo a jak ovládne arktická ropná naleziště. Chudáci lidi.

Svoboda slova, svoboda uměleckého projevu, nebo plná lednice?

Cenzuru i autocenzuru si ještě dobře pamatuji, to druhé se ode mne, jako zaměstnance, stále očekává (viz. kauza Václava Stratila v televizním pořadu Očima Josefa Klímy a následné neprodloužení umělcovy pracovní smlouvy).

Dařbuján, nebo Pandrhola?

A víte, kdo je kdo? Já bych podle toho, jak mi ta jména zní, klidně řekl, že Dařbuján je ten, co se přežírá.

A je to naopak, Dařbuján je chudý havíř. Výstava v PLATO, které jste účastníkem, měla podle uměleckého manažera galerie Marka Pokorného přivést umělce k novému čtení Petra Bezruče. Kápněte božskou, přečetl jste si znova Slezské písně? A jak na vás případně tohle dílo dnes působí?

Nepřečetl. K práci jsem to nepotřeboval. Dostatečně mě aktivoval název jeho básně, použitý jako název výstavy: Kdo na moje místo. Vztáhl jsem ho k našemu současnému režimu, který se stejně jak ten minulý tváří, že je tu na věčné časy. Že jiná alternativa neexistuje.

Učíte v Brně na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického a Bezruč vlastně celý život prožil v Brně. Jak je v Brně o Bezručovi vůbec slyšet? Třeba mezi studenty.

Jsem tam pátý rok a zatím jsem nic neslyšel.

To Ostrava Bezručem tak nějak pořád žije. Moje generace nazpaměť recituje Maryčku Magdónovou, Bezručovy verše zhudebňují i kapely teenagerů. Když přijedete do Ostravy, cítíte v tomto městě něco bezručovského?

Nevím, co přesně myslíte, jestli nasranost na neschopnost naší bohaté společnosti důstojně se postarat o potřebné, tak tu cítím hlavně v sobě.

Dobrá odpověď. A co je na Ostravě surůvkovského, balabánovského nebo lysáčkovského? Má Ostrava navenek nějaký čitelný umělecký rukopis?

Všechny zmíněné mám rád, nejvíc Juru Surůvku, ale jako spřízněného šílence, ne jako představitele města.