Všichni z cesty, maškary už jdou! Masopust v Ostravě ovládlo Bílé divadlo

Tradiční maškarní průvod, který i letos organizovalo Ostravské muzeum, vyrazil už v 16 hodin z Masarykova náměstí, kde ho slavnostním udělením masopustního práva zahájila starostka centrálního městského obvodu Petra Bernfeldová, a vydal se na více než hodinovou pouť centrem města.

„Záměrně jsme vybrali termín, který je ten nejsprávnější, tedy úterý před popeleční středou. Masopustní průvody se často dělají o víkendu, ale podle tradice to má být právě v úterý,“ vysvětlil principál Bílého divadla Jan Číhal.

Starostka Petra Bernfeldová mezi antickými bohy. (Foto: Aleš Honus)

V průvodu pomáhal táhnout káru, na níž trůnil Bakchus se soudkem piva, ze kterého kolemjdoucím čepoval lahodnou pěnu. Nenechal se zahanbit ani jeho dvojenec Dionýsos, který pro změnu naléval ze džbánu víno. Nejzajímavější byly ale kostýmy, které byly zdobeny zelenými ratolestmi. Herci i kolemjdoucí byli ověnčeni jak chmelovými šiškami a šlahouny, tak provazci břečťanu.

Bakchus rozléval kolemjdoucím lahodný mok ze soudku. (Foto: Aleš Honus)

Průvod s medvědem, vlkodlakem, myslivcem, dětmi v krojích, dětmi s namalovanými kníry a hlavně dechovkou vyrazil nejprve směrem k Sýkorovu mostu a pak zpátky na Masarykovo náměstí. Asi největší pozornost strhávala sekce Bilého divadla, která k oslavě masopustního veselí přistoupila zcela po svém a ve svérázném antickém pojetí. „Proč antika? Vždyť to spolu souvisí, také měli podobné svátky, tak proč je nespojit,“ vysvětlil Jan Číhal.

V masopustním průvodu nechyběl ani medvěd. (Foto: Aleš Honus)

Některé detaily byly lehce bizarní, protože kára, na které byl vezen Bakchus, byla vlastně plechovým nemocničním lůžkem, na kterém se odvážejí mrtvoly do márnice. „Hraje s námi už hodně dlouho, dokonce jsme to lůžko použili v inscenaci o Hrabalovi. Ani nevím, odkud ho přesně mám, možná z vítkovické nemocnice,“ říkal principál a tlačil pojízdné lože vytrvale dál.

A jak už to tak bývá, Bílé divadlo se nezalekne ani konfrontace s bezprostřední realitou a konzumem, a tak byla takřka povinností eskapáda do obchodního domu Laso. Měla ale trochu zádrhel, protože nadšenci neodhadli, že v Lasu je ještě zimní provoz, kdy jsou otevřeny jen vedlejší dveře u hlavního průchodu a s dvoumetrovým vozíkem byl poněkud problém se jimi protlačit dovnitř. Ale podařilo se.

Bakchus na umrlčím lůžku vzbudil pozdvižení v Lasu. (Foto: Aleš Honus)

Bakchova a Dionýsova sekce si pak ještě z průvodu odskočila do hospody U Rady, kde pozdravila místní štamgasty a tradá, opět na ulici a dokonce mezi jedoucí vozy.

Antický bůh v zelených ratolestech s půllitrem piva v ruce proti jedoucí koloně osobáků anebo pokřikující divoženka v pohanském hábitu a s holí jako kytarou v ruce proti stojícím řidičům. To byly situace, které na sebe právem strhávaly pozornost kolemjdoucích. „Letos je konečně povedené počasí, ne jako loni, kdy jsme tady zmrzali s horkým čajem v ruce,“ pochvalovali si členové průvodu. Ten po vydatné pouti přes Husův sad a Nádražní ulici zakotvil opět na centrálním náměstí, kde se rozptýlil mezi stánky s občerstvením.

Bakchus s Dionýzem ale pohotově obsadili provizorní pódium a slavnostním aktem, rozpáráním tlustého břicha s vatou, vyzvali přihlížející dav k jarní dietě. „Podívejte se jaké mám tělo já, který piji víno, a jaké je má Bakchus, který se napájí pivem. Pojďme rozpárat jeho břicho, ať ven létají chuchvalce suchého chmele,“ halasil u toho Dionýsos.

Divoženka lákala kolemjdoucí k tanci. (Foto: Aleš Honus)

Symbolická pouť mající kořeny v dávných pohanských slavnostech tak šťastně a neobvykle vyvrcholila. Diváci se ale ještě dočkali dalších scének, jako je zabíjení kozla anebo tradiční pochovávání basy. „Škoda, že se podobný program v centru neděje častěji,“ posteskl si jeden z majitelů přilehlých krámků při nadšeném sledování průvodu, který dokázal strhnout stovky diváků.