Fotograf Fedor Gabčan představuje v Aréně svá alchymistická díla

Vernisáž byla ušlechtilá, stejně tak se totiž jmenují i vystavované tisky, které si přišly hned v první den prohlédnout desítky návštěvníků. Mnohé mohli veřejně obdivovat poprvé, protože cílem kurátora Romana Poláška bylo ukázat žijícího klasika dokumentu v novém světle.

Není to zrovna jednoduché, když umělec vyznává technologie staré více než sto let. Fedor Gabčan se ale po vzoru svých předchůdců z 19. století vydává po stopách dobrodružství a experimentu a rád se nechává překvapit.

„Je tady velice hezký prostor, jsem potěšen že jsme se s kurátorem Romanem Poláškem na výběru snímků shodli, a také mě velmi zaujalo, že na vernisáži byl přítomen jeden ze mně zatím neznámých kolegů, kteří fotografují tou nejdražší technologií, takzvanou platinografií,“ prozradil své bezprostřední dojmy z vernisáže samotný fotograf.

Fedor Gabčan: Pohled ze Slezské (bromolejotisk)

Fedor Gabčan fotografuje už od svého mládí, kdy v 60. letech přišel do Ostravy z Komárna a Bratislavy, kde působil jako kartograf. Posléze vystudoval FAMU a jeho učiteli byli Anna Fárová a Ján Šmok. Dlouhou dobu pracoval jako reportér a reklamní fotograf, poté proslul jako autor sugestivních snímků ostravské krajiny, ve které svým objektivem zachytil až pozoruhodné fantasmagorické výjevy. Poslední desetiletí ale ve své tvorbě sympatizuje se světem dávno zaniklým, který má překvapivě zastání na amerických vysokých školách, kde se vyučují u nás již dávno nepoužívané fotografické postupy.

„Zaujalo mě to, i proto, že výsledný obraz je závislý na spoustě okolností – na teplotě vzduchu nebo na druhu papíru. Je to velké dobrodružství, zvláště, když člověk pracuje s chemií, která je nebezpečná,“ vysvětluje ostravský alchymista žijící ve Vratimově.

K vidění ve foyer Komorní scény Aréna je celkem devatenáct takzvaných ušlechtilých tisků (i když na některých pozvánkách je uvedeno číslo dvacet). „Diváci se mohou těšit na snímky zpracované metodami gumotisku, bromolejotisku, uranotypií, argento-ferrotypií a také kyanotypií neboli modrotiskem. Fotograf při výběru motivů pro tyto staré techniky většinou postupuje tak, že z již dříve vyfocených snímků vybírá ty, které by se tematicky hodily pro zpracování právě archaickými fotografickými metodami,“ říká k výstavě kurátor Roman Polášek.

Dvojice (uranokyanotypie)

Všechny snímky jsou svým způsobem zvláštní, ale Roman Polášek dbal na to, aby nebyly tolik spjaty se svou archaickou minulostí, ale naopak ukazovaly také možnou cestu do budoucna. Zajímavé je také zasvěcené vysvětlení samotného aktéra výstavy, jak to s těmi dnes již pozapomenutými technikami vlastně je:

„Gumotisk nemá s gumou nic společného, je to rozpuštěná, zcitlivěná pryskyřice akáciových stromů. Do ní se přidává pigment a vymývá se. Bromolejotisk je klasická fotografie, ze které se vytvoří reliéf, na který se nanáší tiskařská barva. Uranotypie a argento-ferrotypie patří mezi samovyvolávací postupy, kdy se pracuje se solemi stříbra a železa. Řadí se k ním také kyanotypie neboli modrotisk, který se dá ještě tónovat dohněda čajem,“ dodává Fedor Gabčan.

Jeho díla jsou v předsálí Komorní scény Aréna k vidění až do 24. dubna.