Šéfdirigent ostravské filharmonie Förster ukázal, že má Osudovou v malíčku

Jako první skladba zazněla 3. symfonie D – dur Franze Schuberta. Jde o příjemné nekomplikované dílko plné vynikajících hudebních nápadů a svěží instrumentace (souhra a odpovědi dechových nástrojů se smyčci v Allegru con brio 1. věty). Förster zvolil uměřená tempa, nastudování bylo přehledné, odlehčené a přesvědčivé.

Jan Simon v následujícím Schulhoffově Klavírním koncertu č. 1 ukázal, že je znamenitý pianista. Interpretačně náročnou první větu zahrál precizně, všechny rytmické figury sólového partu byly konkrétní a čisté. Simonova klavírní hra zaujala technickou jistotou, neokázalými gesty a úsporností agogických a dynamických znamének (na rozdíl od orchestru, který Schulhoffa zahrál se skvělými dynamickými kontrasty!). Sólista nepřipustil žádná rubata (na koncích některých hudebních frází by se i hodila), ale vsadil na jistý pevný úhoz, který ovšem tónově nebyl příliš odstíněný. Ve druhé větě byl již tónově poněkud uvolněnější, což se naplno projevilo ve třetí větě, kdy se Simon dynamicky profiloval výrazněji a více si svou hru užil.

Závěr patřil Beethovenově 5. symfonii c – moll, která je známá pod označením Osudová. Šéfdirigent Janáčkovy filharmonie má interpretaci Beethovena v malíčku. Už úvodní čtyřtaktový motiv, z něhož vyrůstá celá první věta, byl filharmoniky zahrán s patřičnou energií a naléhavostí. Variační druhá věta byla podána v neobvykle dynamické šíři. Třetí věta není překvapivě scherzem, ale opět se motivicky vrací k „osudovému“ synkopickému počátku symfonie. Závěrečnou větu Förster přímo mistrovsky dynamicky rozprostřel do grandiózního finále.

Byl jsem překvapen, kolik rafinovaných a nových detailů může ještě v tak notoricky známé skladbě zaznít. Beethovenova Osudová byla znamenitě zahrána do poslední noty. Pochvalu si zaslouží celý orchestr Janáčkovy filharmonie, jednalo se o provedení skutečně mimořádné. Förster Beethovena (a nejen jeho, jak se ukázalo v Schubertovi a Schulhoffovi) prostě cítí, umí a filharmoniky dokáže přesvědčivě vést. Výsledek byl natolik mimořádný, že se posluchači loučili ihned po doznění závěrečných energických akordů s umělci potleskem vestoje. Tentokrát naprosto oprávněně.