S kapelou Echo Message o novém cédéčku i hraní v Německu

Jak se vám dnes hrálo?

Petra: Hrálo se nám nad poměry dobře i přes to, že Les je malý klub, který není primárně určen ke koncertování. Zvuk byl perfektní, obecenstvo dokonalé. Myslím si, že se to hodně vydařilo.

Miki: Bylo to povedené hlavně díky zvukaři předchozí kapely Munroe, který náš zvuk posunul o pár úrovní výše.

Upřednostňujete akustické koncerty, jako byl tento, před těmi elektrickými?

Jakub: Akustická verze lépe podtrhne výraz písní, protože jsou ochuzeny o všechny umělé efekty.

Petra: Je hodně dobré to střídat, protože pak si uvědomíte pozitiva obou typů hraní.

Echo Message při koncertu v klubu Les. (Foto: Petra Filipová)

Před rokem jste vyhráli soutěž kapel Boom Cup a díky tomu jste měli možnost zahrát si na Colours of Ostrava, Michalfestu a mohli jste si pořídit profesionální nahrávku v ostravském studiu Českého rozhlasu, tedy vaše nové EP. Co vám kromě toho soutěž přinesla?

Miki: Je jasné, že hraní na velkém festivalu nebo výstup v rádiu kapelu hodně nakopne.

Petra: Je dobré, že jsme se dostali do ostravského povědomí, lidi nás začali poznávat. Před soutěží jsme hráli jen velmi krátce.

Miki: Ano, určitě nám to pomohlo ve zviditelnění.

Přesuňme se nyní k vašemu novému EP. Kolik písní obsahuje a jak byste charakterizovali žánr, který hrajete?

Miki: Na EP je pět písní. A co se týče žánru, často se setkáváme s označením indie rock.

Jakub: Ty písně si možná posluchači žánrově hned nezařadí, protože jsou různého ražení. Původně to nemělo být EP, ale jen singl. Pro tento účel byly nahrány tři songy. Na těch dvou dalších se v průběhu několika měsíců zapracovalo, aby byly dohrány do velikosti EP formátu.

Jak probíhalo nahrávání?

Miki: V průběhu celého půlroku jsme dojížděli do studia Českého rozhlasu a vše jsme pomalu s Markem Hoblíkem dolaďovali do finální podoby. Udělal na tom kus práce, bez něj by to CD takto neznělo.

Jakub: Já to tedy řeknu: Ve skutečnosti jsme to nahrávali tak dlouho, protože nám opravdu velice chutnalo kafe v Českém rozhlase (smích).

Petra: Ano, a proto jsme si raději připlatili za nahrávací čas (smích).

Pojďme si teď popovídat o některých z vašich uplynulých koncertů. Dočetla jsem se, že jste nedávno hráli v Německu…

Miki: To byl festival, který se pořádá se ve Freibergu v rámci prezentace mezinárodní kultury. Sejdou se tam vlastně performeři z celého světa. Problém byl, že nemohla jet celá kapela. Technicky to bylo nemožné, proto jsme jeli pouze ve dvou s Kubou.

Jak se liší německé publikum od toho ostravského?

Miki: Pokud udeříte hřebíček na hlavičku, tak lidi reagují stejně dobře. Hráli jsme tam osvědčené songy, u nichž máme z živého hraní ověřeno, že fungují.

Jakub: Byl to úder na lidskost. Tak bych to popsal.

Které z domácích koncertů pro vás měly zvláštní význam?

Petra: Pro mě asi Colours a tady tento poslední.

Miki: Každé vystoupení je originální, to se nedá říct.

Jakým způsobem skládáte hudbu?

Petra: Já bych teď mluvila za Mikiho, on je totiž chrlič. Chrlí spontánně věci, které k sobě dokonale sedí. Spolu s Kubou se hodně doplňují.

Jakub: Samozřejmě šéfem je Miky, s tím se všichni musíme smířit (smích).

Kdo píše texty a proč u nich volíte angličtinu?

Miki: Texty píšu já a Kuba. Já bych napsal i český text, ale mě to v češtině prostě nenapadne.

Jakub: Miky navíc pobýval nějakou dobu v Americe, takže je to i pochopitelné.

Vytyčujete si jako kapela nějakou metu, které byste chtěli dosáhnout?

Miki: Pořád se tak nějak snažíme. Jsme dobře namotivovaní.

Petra: Meta se spontánně sama posouvá.

Co máte v nejbližší době v plánu?

Miki: V sobotu 7. února, hrajeme v Hudebním bazaru s kapelou The Raw Bishops ze Slovenska. Pak přijdou na řadu různé lokální koncerty. Všechno najdete na našem webu, který jsme nedávno spustili.

*

Kapela Echo Message hraje ve složení:
Miki Kalus (zpěv, elektrická a akustická kytara)
Kuba Hajduch (zpěv, elektrická a akustická kytara, harmonika)
Petra Jančíková (zpěv, basová kytara)
Honza Jaglarz (bicí)