Finále soutěže Boom Cup ovládli The Dust z Valašského Meziřící

Třináctý ročník soutěže se odehrál v příjemném prostředí Hudebního bazaru, který je po zmizelých legendárních klubech Boomerang a Templ ve Stodolní ulici jednou z posledních klubových jistot Ostravy. Finálové výkony hodnotila porota ve složení: Lukáš Hradil, Dalibor Klapuch, Ondřej Trčálek, Ladislav Vrchovský, Jiří Zahuta a Milan Bátor, autor tohoto textu. A jako vždy mohlo publikum dát svůj poslední bod přímo na koncertě v klubu, a to součtem nejvíce hlasů.

Celý večer příjemným a svěžím způsobem moderoval organizátor Boom Cupu Igor Vašut, který se také po obou finálových kapelách představil na pódiu s kultovní ostravskou formací Marxova tchýně.

Jako první padla volba na Khyr Brothers. Tři bratři Jan, Václav a Přemysl Khýrové s Radomírem Legutem na baskytaru hrají řízný i zatěžkaný blues-big-beat, který je zvukově ozvláštněn příčnou flétnou. Opavské kvarteto Khyr Brothers nevstoupilo do finálového klání s jistotou a energií, kterou jejich hudba vyzařuje. Zřejmě na ně dolehl tlak zodpovědnosti a neřekli si ono: „Ať to dopadne, jak to dopadne, zahrajeme si pro radost.“

Kapela Khyr Brothers skončila na druhém místě. (Foto: Lenka Dostálová)

Úsměvů na pódiu bylo minimálně, působili svázaně a chladně. Toporná byla jejich pódiová „show“, prakticky nikdo se neodlepil ani v rychlejších skladbách ze svého místa (jen kytarista si sem tam při sólu přešlápl z nohy na nohu). Hudbě chyběla hráčská přirozenost, nenucenost a spontaneita, a to je u tak groovové muziky, jakou hrají, v podstatě základ. Zůstala jim precizní souhra, kterou se jim povedlo, zejména díky perfektnímu bubeníkovi Václavovi, udržet. Bohužel se jim potřebnou energii nepovedlo rozdmýchat a přenést na lidi v Hudebním bazaru.

Druhá volba logicky padla na The Dust. Valmezští mladíci hrající rock-blues, v němž se objevují prvky funky a dalších stylů, projevili o poznání více života. Od první písně dávali najevo, že si přišli zahrát s chutí, ať už to skončí jakkoliv. Sotva se na pódium v sedmi lidech vměstnali, ale nijak jim to nebránilo pohupovat se do rytmu, pařit a hecovat publikum k tanci. Nakažlivá, sympatická hudba, která se nese většinou v durových tóninách, vyvolávala pocit radosti a publikum si ji opravdu užívalo. Lidem už tak nevadilo, že všichni tři zpívající členové The Dust nejsou příliš kvalitní zpěváci, intonačně to zkrátka nebylo nic výjimečného. Agresivní vybuzený zvuk kytary Štěpána Matalíka v jeho sólu by se hodil možná do grunge, ale ne do tohoto stylu.

Nicméně forma jejich písní už má náběh k hitovosti, a přitom není nijak laciná. Celkově, ač v souhře by těžko Khyr Brothers mohli konkurovat, písně držely více pohromadě a dokázaly svou spontaneitou oslovit návštěvníky finále.

Jak z toho ven? Bylo to těžké rozhodování. Dát prostor instrumentálně zručnější kapele, která však nebyla schopna najít potřebný kontakt s publikem, která si užívala své takřka dokonalé hudební fráze a postupy tak trochu sama?  Nebo zvolit neučesaný, živelný hudební projev, kde noty občas padají pod nástroje, ale daří se vyvolat atmosféru a člověk si z koncertu odnese pocit, že byl u toho?

Takže na Colours nakonec vystoupí The Dust! Do té doby mohou sympatičtí valmezští dravci pilovat zpěvy. Určitě jim to nebude na škodu.

A Khyr Brothers také smutnit nemusí. Jejich žánrově vyhraněnější muzika určitě najde obrovskou odezvu na hudebně tematických festivalech. Pokud ještě přidají pódiovku a zapracují na komunikaci, bude to večírek!