Na pár slov s umělci, kteří zahrají ve filharmonickém cyklu Jeunesses musicales

Prosím vás o krátké představení čtenářům Ostravanu. Na jaký nástroj hrajete a kde studujete?

Michaela: Studuji zobcovou flétnu na Hudební akademii v Krakově ve třídě nizozemského profesora Petera Holtslaga.

Lenka: Hraji na příčnou flétnu, kterou jsem vystudovala na Gymnáziu Jana Nerudy s hudebním zaměřením v Praze, následně na Pražské konzervatoři a nyní jsem studentkou posledního ročníku Fakulty umění Ostravské univerzity. Velkou zkušeností mi také byla roční stáž v Barceloně na Escola Superior de Música de Catalunya. Vedle studia se v současné době věnuji také výuce zobcové a příčné flétny na ZUŠ Charlotty Masarykové v Praze a jsem členkou orchestrální akademie orchestru PKF – Prague Philharmonia.

Mikuláš: Studuji lesní roh v Praze na HAMU ve třídě R. Baboráka.

Proč jste si vybrali právě klasickou hudbu a které období hrajete nejraději?

Michaela: Osobně nejraději hraji hudbu období baroka, ať už raného nebo vrcholného. Ve skladbách tohoto období nalézám spoustu inspirace a můžu se projevit také jako improvizátor (například v kadencích). Je to jedinečná možnost, kdy můžu do skladby vnést svůj vlastní hudební rukopis.

Flétnistka Lenka Schichová. (Foto: Archiv)

Lenka: Na klasické hudbě mě fascinuje její rozmanitost, která je samozřejmě daná dlouhou historií a specifičností tvorby autorů. Důležitým faktorem jsou emoce a síla, které tato hudba dokáže na posluchače a interprety přenést. Jako hráčka na flétnu to samozřejmě nejvíce pociťuji při hře v orchestru. Pocit, který zažívám v momentu, kdy se spolu se spoluhráči snažíme ze sebe vydat to nejlepší, aby celkový výsledek byl odpovídající autorovým představám, se nedá srovnat s žádným jiným pocitem běžného života.

Mikuláš: Baví mě hrát skladby z různých období a snažit se napodobit atmosféru té či oné doby.

Co Ostravané uslyší ve vašem provedení? Zkuste přiblížit svou skladbu…

Michaela: Zahraji Koncert C dur (RV 443) Antonia Vivaldiho pro sopránovou zobcovou flétnu, smyčce a basso continuo. Je to jeden ze tří koncertů, které Antonio Vivaldi zkomponoval pro flautino, tedy malou zobcovou flétnu. Ostatní koncerty, které napsal pro zobcovou flétnu, jsou určeny pro flétnu altovou. Koncert má tři věty: Allegro – Largo – Allegro a patří k nejznámějším a také nejoblíbenějším skladbám pro zobcovou flétnu.

Lenka: Concerto da camera pro flétnu, anglický roh a smyčcový orchestr od Arthura Honeggera je skladba netradiční, a to rovnou v několika aspektech. Hned první, ne zcela běžnou věcí, je instrumentální obsazení této skladby. Kombinace flétny a anglického rohu se nevidí tak často, a pokud ano, tak v kombinaci s jinými nástroji stejné důležitosti.  Honegger ale udělal z těchto nástrojů nástroje sólové, které jsou doprovázeny smyčcovým orchestrem, a podle mého názoru je to velmi příjemná kombinace, která vyzdvihuje specifičnost obou dvou nástrojů, ale zároveň je spojuje do vyrovnaně znějícího celku. Jednoduše řečeno, skladba se vším všudy.

Mikuláš: Koncert pro lesní roh a orchestr Reinholda Glièra je jeden z nejhezčích koncertů pro tento nástroj. Romantická skladba se vším všudy.

Mladý hornista Mikuláš Koska. (Foto: Archiv)

Může klasická hudba získávat nové posluchače? Není přežitá? 

Michaela: Myslím, že klasická hudba má co říci takřka všem posluchačům a určitě stojí za to, aby si každý našel cestu k jejímu poznání. Hudba dokáže člověka neuvěřitelným způsobem obohatit a přináší mu radost na celý život. Svět klasické hudby představuje neuvěřitelně širokou škálu skladatelů z různých epoch, zemí a stylů. Snad každý přinesl do světa hudby něco nového, ojedinělého. A to něco přináší své kouzlo, které stojí za to objevovat.

Lenka: Rozhodně se nedá říci, která hudba je kvalitnější, zda ta klasická nebo soudobá. Lidé si často myslí, že si musí vybrat. A když poslouchají jednu, neexistuje, aby poslouchali druhou. Přitom jedna vychází z druhé, ale zároveň jsou tak odlišné. CD s klasickou hudbou si většinou poslechne asi pouze milovník tohoto žánru. Ale bylo by krásné, kdyby se zachovaly koncerty a události s touto hudbou spojené. Klasická hudba je velká součást historie, vývoje společnosti, lidského myšlení a samozřejmě kultury. Z ní v podstatě vyšla ta soudobá. A pokud si posluchač sedne do sálu a má možnost vychutnat si koncert, do kterého jsou kromě samotné hudby vloženy emoce a sdělení všech interpretů, tak rozhodně zažije pocit, který mu soudobá hudba nenabídne. Ten pocit není lepší, jen je prostě jiný.

Mikuláš: Myslím si, že na klasickou vážnou hudbu by měli lidé chodit proto, aby mohli vystoupit ze stereotypního, všedního života. Odpočinout si a načerpat energii. Ponořit se, poslouchat a na chvíli zapomenout na ten uspěchaný život, ve kterém žijeme.