Všichni budeme jednou odsunuti. Nová ostravská hra promlouvá k současnosti

Odsun!!! uzavírá volnou trilogii her, pomocí kterých činohra Národního divadla moravskoslezského reaguje na aktuální společenská témata. Součástí trilogie byl Walserův Smrtihlav a ještě stále je uváděný příběh z předválečného Hlučínska Za vodou (Dokud nás smrt…).

Odsun!!! je z pera ostravských dramaturgů Dagmar Radové, Marka Pivovara a režiséra Ivana Buraje a vztahuje se na notoricky známou problematiku nespravedlivé deportace občanů německé národnosti, žijících na českém území bezprostředně po prohrané 2. světové válce. A jako každý příběh o bezpráví ukazuje, jak je jedinec likvidován v zájmu vyššího celku, na který se pochopitelně nabaluje mnoho nespravedlnosti a násilí.

O tom není třeba mnoho mluvit, už nás o tom poučily příběhy jako je Habermannův mlýn režiséra Juraje Herze a scénáristy Josefa Urbana či novější film stejného scénáristy Sedm dní hříchů. Ivan Buraj ale nezůstává jen u zachycení známých faktů z historie, jeho inscenace začíná v současnosti a rozvíjí možné důsledky chyb dávné minulosti, která vlastně není až tak dávná a dotýká se nás všech.

Dříve nebo později, všichni budeme odsunuti… Činohra v Národním divadle moravskoslezském přišla s původní inscenací na nadčasové téma, se kterým se každý chtě nechtě jednou bude muset popasovat a zdaleka z toho nemusí vyjít se ctí. V aktuální hře Odsun!!! tak jde o nevyhnutelný životní koloběh, symbolizovaný točnou i samotným místem děje – domem, kterým prochází několik časoprostorových os. Lopatky osudu se mohou rozběhnout.

Odsun je totiž, zvláště v dnešní pragmatické době, nutnost, na kterou neomylně jednou dojde, jde totiž o stav, který provází lidskou mysl od nepaměti, nebo přinejmenším, v našem příběhu, od 2. světové války. Ale popořádku.

Diváka v honosné budově Divadla Antonína Dvořáka nejprve čeká intro před forbínou, kdy se na scénu nenápadně vysouká tajemník Petr (Tomáš Jirman) s osudným předválečným prologem a touhou po lidském kontaktu, kterou symbolicky realizuje nabídnutím horkého nápoje divákovi. Pak už opona padá a před očima se nám odvíjí současnost.

Národní divadlo moravskoslezské uvádí hru Odsun!!! (Foto: Radovan Šťastný)

Na jevišti stojí dům někde v pohraničí. Je krásně renovovaný, s takovou tou parádní terasou, kde se zrovna chystá obědvat čtyřčlenná rodina a je u toho i nastávající nevěsta Saša z Německa (Lada Bělašková). Ta hovoří neosobní angličtinou a nemá potuchy, že její hostitelé bydlí v domě, který získali jejich rodiče po násilně odsunutých Němcích. Ale Saše je to jedno, protože „kdyby myslela na historii, tak by se zbláznila“, kdežto Češi – zvláště matka (Anna Cónová) – z toho mají své celoživotní téma – trauma.

Dialogy se mísí od trapnosti až ke grotesknímu hašteření a obviňování se. Vše působí tragikomicky, s poetikou trapnosti jakoby převzatou z filmové české nové vlny 60. let. Zdá se, že ale téma konfrontace dvou „národů“ má v rodině hlubší pozadí a je třeba jít po jeho stopách do minulosti.

Lopatky soukolí se pohnou, stejně jako se otáčí scéna. Ocitáme se v bezprostředních dnech po válce, kdy se hraje o život německé rodiny, která se stane obětí národnostních vášní. Točna se otáčí a v každé ze čtyř místností domu se odehrává jiná rovina: A) historická anebo B) psychologická. Peklo pak trůní na střeše, kde se nehraje, ani nevisí vítězná vlajka, ale promítá se přímý přenos z jednání o německé otázce na obří bigboard.

Drama je vystavěno na konfrontaci dvou rodin a vlastně stejného osudu, vědomého či nevědomého vyhnání z jejich rodinného krbu. Tady samozřejmě není nutno sahat až po sudetoněmecké otázce, podobný konflikt by se mohl klidně odehrávat v Praze nebo na Ostravsku, kde se „odsouvaly“ nebo odsouvají rodiny i v současnosti, akorát si toho ještě divadlo moc nevšímá.

Odsun!!!, to je stejný dům, podobné osudy, přímé i nepřímé paralely, jedno konkrétní téma v nadčasovém zpracování od výstřelu v přímém přenosu až po dokumentární záběry z válečného tažení na Blízkém východě.

Odsun, to je věc, se kterou se každý musí jednoho dne popasovat. A kdy východiskem je ono hysterické štěstí – řev Petry Lorencové.

Kam s matkou? Karel (Jan Fišar) zemřel, zmizel, dostal infarkt. Některé problémy je nutno zkrátka odsunout, ale za jakou cenu?

Diváci si na vlastní kůži užijí i „odsunutí přestávky“, protože se hraje po dvě hodiny na jediný zátah. Vždyť kolotoč nebo točna osudu se nedá zastavit. A přestávky, ty jsou někdy vůbec zbytečné, ty přestávky, které dávají možnost vydechnout…

Scéna z inscenace hry Odsun!!! (Foto: Radovan Šťastný)

Odsun!!! zaujme tématem i tvarem. Téma je notoricky známé ale tentokrát autoři naštěstí nezůstávají jen u historických faktů a ukazují současné sociální vykořenění rodiny a společnosti.

Scéna a kostýmy Jany Boháčkové a Lenky Jabůrkové k tématu padnou, herecké výkony potěší a zaujmou, perfektní je sladění i hašteření v rodině: Jan Fišar (v roli otce Karla), Anna Cónová (Miluše, matka), Petra Lorencová (Klára, jejich dcera), Ivan Dejmal (Honza, jejich syn), Lada Bělašková (Tanja, Honzova snoubenka). A taky německá rodina, která působí trochu odtažitě, ale má svůj rozměr díky multimediálnímu rozpětí – David Viktora (Alois, otec), Kristýna Krajíčková (Erika, jeho dcera), Robert Finta (Hans, jeho syn), jejich sousedé Tomáš Jirman (Petr, tajemník), Aleš Bílík (Vlastík, mladý komunista), Marie Logojdová (Magda, statkářka), Renáta Klemensová (Jana, zapisovatelka) a vetřelec František Strnad (Jíra, „partyzán“).

Kromě dynamické režie se tady navíc objevuje režie s přesahem do kolektivního vědomí ostravského divadla, kdy herec z Případu se psem protestuje tím, že štěká, a jindy zase jiný herec náramně zpívá, jakoby sem zabloudil z jiné inscenace.

Celkově to ale souzní v postmoderně pojatou protest show. Ovšem jak z toho bludného kruhu ven? Dříve nebo později, všichni budeme odsunuti, ať už do sběrného tábora, nebo do domu s pečovatelskou službou, protože ti druzí dají přednost svému štěstí. Alespoň se tak domnívají.