Lenka Živocká, vedoucí Operního studia NDM: Talentované dítě se pozná velice lehce

Paní Živocká, hledal jsem na internetu nějaké údaje o vás, ale nikde nic není. Proč?

A proč by mělo být?

Protože máte za sebou dvacet let práce s dětmi v Operním studiu Národního divadla moravskoslezského s krásnými výsledky.

Ta ano, ale to ještě není důvod …

Vy jste skromný člověk. Jste korepetitorka Národního divadla moravskoslezského…

Bývalá.

Bývalá?

Už jsem v důchodu.

Dobře. Pojďme si chvíli povídat o životě. Když jste se připravovala na zaměstnání v dospělosti, čím jste začínala?

Od pěti let hraju na klavír. Řadu let jsem hrála na varhany, které jsem už jako dítě nesmírně milovala a chtěla jsem hru na ně studovat. To se mi bohužel nepodařilo. Rodiče mi to neschvalovali a já jako malá holka jsem se nedokázala proti nim prosadit. Tak jsem začala studovat hru na klavír na ostravské konzervatoři u paní profesorky Věry Čápové. Jenže už v letech studia jsem se vdala a měla jsem v osmnácti letech syna, takže tím moje studia skončila. Maturoval jsem už s dítětem.

Dříve přicházely děti na svět maminkám v mnohem ranějším věku, než dnes…

Ale to pozdější rodičovství je rozumné. Protože při malých dětech šance na studia už moc velká není. Jediné, čím jsem si ještě doplňovala hudební vzdělání, byly hudební semináře v Bechyni u pana profesora Štěpána, což byla fakticky moje vysoká škola. Ta léta tam byla úžasná. Na to vzpomínám velice ráda.

A pak jste hned nastoupila do zaměstnání v divadle?

Ne. Začínala jsem hned po konzervatoři jako lektorka hudby a korepetitorka na lidové konzervatoři v Ostravě. Já jsem od malička doprovázela zpěváky a jiné hudebníky. Pocházím z Polanky nad Orou, tam byl dětský pěvecký sbor, který vedl vynikající pan učitel Jaroslav Král. Od první třídy jsem u něho zpívala. Pan učitel byl navíc výborný houslista a od něho jsem získala základy pro svoji další práci.

V Operním studiu NDM ovšem pracujete s dětmi v podstatě jako pedagog. Tu profesi jste nestudovala, a přesto máte skvělé výsledky. Stačí se podívat na ty desítky operních a operetních představení, koncertů, samostatných projektů, ohlasy odborné kritiky. Například hudební kritik Josef Herman pěl chválu na vaše dobře vedené talentované děti. Jak se pozná dětský talent?

To je velice jednoduché. Talentované dítě výborně cítí rytmus, intonuje, zajímá ho hudba, dítě je vnímavé a citlivé na různé zvuky. Teď mám v přípravce několik opravdu velmi malých dětiček a je tam pětiletý klučina, který je úžasný. Intonuje naprosto bezchybně, rytmicky je skvělý.

Doporučila byste rodičům malých dětí něco, aby zjistili včas, zdali mají talentovaného   potomka?

To je velice individuální. Velké nadání se projeví velmi brzy samo. Pak je dobře, když rodiče přihlásí dítě do nějaké hudební nebo jiné umělecké školy. V mateřských školkách dnes také paní učitelky doporučí rodičům, aby talent u dítěte byl rozvíjen.

A co s dětmi, které jsou talentované, ale nechtějí se učit hře na hudební nástroj? Mohu uvést příklad přímo z rodiny. Chlapec docela talentovaný tak trpěl v hodině klavíru, že v osmi letech vyskočil z okna učebny, naštěstí to bylo v přízemí, a utekl z hodiny. Rodiče rezignovali, ale chlapec, dnes už třicátník, jim to má za zlé a říká: Měli jste mne přinutit. Mají se děti nutit, když nechtějí?

S tím mám vlastní zkušenost. Na lidové konzervatoři ke mně chodila spousta takových už dospělých žáků, kteří bědovali, že maminka a tatínek je nepřinutili cvičit, když jim bylo devět, deset let. V tom věku se totiž dětem do cvičení opravdu většinou nechce.  Jenže když tam vznikne mezera, už se těžko dohání. A motorická schopnost se právě v tom věku rozvíjí nejvíce. Ostatně i můj první syn udělal totéž a jeho babička, moje maminka, říkala: Prosím tě, vezmi ho pryč z té hudební školy, on je z toho tak nešťastný. Jenže já jsem řekla: Nevezmu. A dneska je z něj profesor na Janáčkově konzervatoři.

Hlásí se vám do Operního studia NDM více dětí, než můžete přijmout?

Ano, musíme dělat konkurzy, většinou vždy na konci divadelní sezóny, někdy v červnu. Přijímáme děti do přípravky, takže ve věku pěti, šesti let. Je dobré, když děti začínají takhle brzy. Děti v tom věku jsou hravé, takže si vždycky to, co se učíme, nějak zahrajeme. A dětem není třeba ani říkat, co mají dělat. Ony si hrají a jsou velmi tvůrčí, nápadité a spontánní. Dospělí by se někdy až divili, co děti všechno napadne. Samozřejmě se už učí některé věci, které souvisejí s divadelním představením. Kde jsou diváci, kterým směrem se mají dívat, jak mají cítit prostor a podobně. Pak třeba přijmu děti ve věku deseti, jedenácti let, které jsou pěvecky výborné, ale tahle příprava jim chybí a docela se s tím na jevišti pereme.

Odborníci na výchovu malých dětí ale často upozorňují na upřednostňování formy před obsahem. Na to, že se děti příliš brzy učí, jak mají vypadat, ale na to, co je v hloubce, uvnitř, se zapomíná. Často slyším hlasy, že dítě v raném věku je třeba především rozvíjet jako člověka, rozvíjet především jeho lidskou duši a osobnost a ne hned z něj dělat umělce… Jak se na tuhle problematiku díváte vy?

Nepracuji s dětmi sama. A velmi úzce spolupracuji například s hudebním skladatelem Pavlem Helebrandem, který především dbá na to nitro a na obsah. Na prožitek, na soucítění a vnímání hodnot. On sám je největším zastáncem toho, aby se nic nedělalo vnějškově. Třeba u Pavlova Evangelia podle houslí jsem zjistila, že děti neznaly biblické příběhy. Takže aby vůbec pochopily, o čem to je, posadila jsem děti kolem sebe a vyprávěla jsem jim ty příběhy.  A děti poslouchaly, byly úplně nadšené a chtěly ještě a ještě.

Co obavy ateistických rodičů, aby jejich děti nebyly vedeny jiným směrem, než si oni sami přejí?

Ty jsou naprosto zbytečné. To všechno přece patří k naší evropské kultuře.

Co teď připravujete nového?

Pracujeme na pohádce od ostravského skladatele Eduarda Schiffauera Vrať nám, ptáku hastrmana. Viděla jsem to na ostravské konzervatoři, a zjistila jsem, že ta věc má obrovský potenciál. Hned jsem to v představách viděla v ostravském Divadle loutek. Takže jsem oslovila pana skladatele, pak jsme společně zašli za paní ředitelkou Divadla loutek Jarmilou Hájkovou a už na věci pracujeme, režisérem bude pan Václav Klemens a premiéra bude v září.

Koncert Operního studia k dvaceti letům tělesa bude opakován tuto neděli 25. ledna v kostele sv. Ducha v Ostravě – Zábřehu. Začátek je v 16 hodin, vstupné dobrovolné. V kostele se udržuje teplota 15 stupňů, návštěvníkům, zejména dětem doporučujeme teplé oblečení a obutí.