Chiara Lo Piparo: Snažím se najít způsob, jak v taneční roli projevit sama sebe

Stýská se vám po Palermu?

Ano.

Po čem nejvíce?

Nejvíce mi chybí moře. Samozřejmě moje rodina, místní tradice a historie. V Palermu jsou všechny moje lásky.

Z Palerma jste jela studovat do Monaka, to je další historická i urbanistická perla Evropy, a teď jste již několik let v Ostravě. Proč?

Protože v posledním roce v akademii jsem se rozhodovala, zdali se vrátím zpátky na Sicílii, a na internetu jsem se dozvěděla o konkurzu do ostravského baletního souboru. Poslala jsem e-mailem přihlášku, a jsem tady.

Jste tady docela krátkou dobu a už mluvíte hezky česky. Je čeština těžká řeč?

Ano, je dost těžká, proto občas musím přejít do angličtiny (smích).

To nevadí, určitě se domluvíme. V Ostravě jste pracovala s několika choreografy, znáte způsob práce Lenky Dřímalové, Karin Elver, teď studujete roli v choreografii Youri Vámose a zároveň vidíte, jak přistupuje k baletu Jacek Przybylowicz. To všechno jsou velká jména. V čem jsou rozdíly v jejich práci?

Jsou rozdíly, ale i shodné věci. Každý z nich má jiný styl, ale řada věcí z toho, jak společně pracujeme, je stejná. Práce s tělem, vyžadování, aby v tanci byly přítomny cit a emoce, to je stejné. Rozdílný je třeba jejich způsob korekce naší baletní práce, ale to je jejich osobitý způsob a každý má ten svůj.

Máte v Ostravě několik baletních rolí, které jsou hodně odlišné, zejména v hudbě i ve stylu tance. Právě připravovaná premiéra bude ve stylu moderního tance?

Ano, baletní klasika to tedy určitě vůbec není. Ale je to úplně jiný styl než Balady nebo Návraty domů.

Co se vám tančí lépe? Klasika, nebo moderní tanec?

Když jsem končila studium, myslela jsem si, že mým stylem bude klasika. Z ní mám i vysvědčení a v ní jsem se cítila lépe než v ostatních stylech a žánrech. Teď ale díky skvělým choreografům a asistentům nacházím nové pocity i v moderním tanci a začínám se i v něm cítit dobře.

Učila jste se tančit v Palermu a potom v Monaku. Byl velký rozdíl mezi těmi dvěma školami? A pokud ano, tak v čem?

V úrovni. Začala jsem studovat tanec v malinké škole v Bagerii na Sicilii. Pak jsem navštěvovala taneční skupinu při divadle v Palermu. Postupně jsem zjistila, že chci vědět a znát více a více, a tak jsem se snažila dostat na studia do Říma a zároveň jsem se pokoušela získat angažmá v La Scale v Miláně. Ale nakonec mne přijali na akademii do Monte Carla. Rodiče mne v mé snaze velmi podpořili, a nakonec jsem získala diplom, který bych v Itálii nezískala.

V Baladách jste tančila na moravskou lidovou hudbu. Přišla vám tato hudba velmi odlišná od té, kterou znáte z domova? A jak se vám na ni tančilo?

Ta hudba byla dost odlišná od italské lidové hudby, ale od sicilské hudby ani tak ne. My na Sicilii také rádi slavíme, máme rádi svatby, společné lidové slavnosti, a v tom jsem našla hodně společného. Hlavně atmosféra Balad mi byla velmi blízká, jako bych to znala ze Sicílie. V Baladách bylo hodně vášně, citů a emocí. A a já mám ráda tanec, ve kterém právě tohle všechno je.

Chiara Lo Piparo na zkoušce nové baletní inscenace. (Foto: Tamara Černá)

Co pro vás bylo nejtěžší v přípravě na vaši roli v inscenaci Carmina Burana?

Nejtěžší byla najít sama sebe v té roli. Protože vždy chci nejen roli tancovat, ale hlavně ji cítit. Takže objevit sama sebe, vlastní tělo, to bylo nejtěžší. Najít způsob doteku s jinými, najít v tanci způsob projevu vlastní sexuality, prostě promítnout sebe sama do taneční role.

Poslední otázka: máte nějakou vysněnou taneční sólovou roli?

Ano. Kitri v baletu Ludviga Minkuse Don Quijote.

Tak ať se vám ten sen splní.

Děkuji.

Premiéra baletní inscenace Národního divadla moravskoslezského  Barocco & Carmina Burana na hudbu Johanna Sebastiana Bacha a Carla Orffa se koná ve čtvrtek 15. ledna v 18.30  hodin Divadle Jiřího Myrona, druhá premiéra pak proběhne v sobotu 17. ledna ve stejném čase.