Manowar v Ostravě předvedl heroický metal na jedničku

Ostrava, ČEZ Aréna, 12. ledna 2015: Davy Ostravanů i přespolních se valí do největší ostravské haly na kapelu, o jejímž koncertě si mohli v době vydání alba Kings Of Metal jenom zdát. Tehdy u nás kolovala hudba Manowar a dalších metalových kapel maximálně na deskách a kazetách. Sám si pamatuji, s jakou obřadní slávou jsem si koupil sedmé řadové album newyorských hrdinů Triumph Of Steel (1992) a s jakou posvátností jsem je potom se sluchátky na uších po nocích poslouchal.

Je to pestrá směsice, odhaduji slovy Macha a Šebestové věkové složení fanoušků. Od mlíčňáků po staré plesnivé bardy v džískách. Je vidět, že legenda, která Manowar vždy předcházela (a možná předešla mnohdy samotnou muziku), je stále živá. Slušně zaplněná hala se krátce před osmou rozezněla symfonickou hudbou připomínající soundtracky Basila Poledourise (Barbar Conan). Pódium se však dosud skrývalo za cudnou bílou záclonkou, která neprozrazovala nic konkrétního. Napětí rostlo. Pořádně napěchovaný kotel pod pódiem začal neklidně pobublávat.

A pak to přišlo. S biblickou pompou byla opona za ohlušující rány tatam. Objevilo se pódium propletené dvěma podlažími. Na samotném vrcholu Parnasu se skvěla bílá souprava bicích. Za nimi trůnil první bubeník Manowar Donnie Hamzik. Manowar by dávno ztratil svůj lesk, kdyby neměl ego, srdce a chvástavost basáka Joey DeMaia a hlas Erica Adamse, bývalého řezníka a bourače masa, který o sobě říkával, že má hlasový rozsah pět a půl oktávy. Kytarou vládne v Manowaru od roku 1994 Karl Logan. Sestava je silná a kompletní. Večírek může začít.

ČEZ Aréna byla beznadějně vyprodána. (Foto: pořadatelé)

Manowar se v roce 1987 zapsali do Guinnessovy knihy rekordů jako nejhlasitější rock´n´rollová kapela na světě (160 decibelů!), ale nutno říct, že zvuk byl (až na úvodní přehulené symfonické intro) v ČEZ Aréně únosný. První skladby pocházely samozřejmě z alba Kings Of Metal (Wheels Of Fire, Kings Of Metal). Postupně kapela představila průřez svou tvorbou (Sign Of Hammer, Fighting The World i část epického alba Triumph Of Steel). Zajímavou vsuvkou byly projekce krátkých dokumentů z historie kapely.

Samostatnou kapitolou pak bylo DeMaiovo číslo s trháním strun na závěr koncertu. Adams i DeMaio jsou čerství šedesátníci, ale zejména na baskytaristovi šest křížků vůbec nebylo vidět. Svůj metalový sen si plnil se stejnou rozkoší a přesvědčivostí jako před třiceti lety. Kdoví, jestli si vzpomněl na své začátky, když dělal bedňáka a pyrotechnika u Black Sabbath.

Eric Adams byl pohybově poněkud topornější, co však nestihl odběhat, vynahradil opravdu fantastickým zpěvem. Kytarista Logan je o několik generací mladším hráčem. Excelentní sóla byla vždy doménou Manowaru a potvrdilo se to i v Ostravě. A bubeník Donnie Hamzik? Dělal, co mohl. Zkrátka, Scotta Columbuse vidím za bicími v Manowaru stále, ačkoliv před čtyřmi lety nečekaně odešel ze světa.

Manowar odehráli nápaditý a svěží koncert. Vystoupení bylo dobře koncipované, kapela se ukázala jako perfektně sehraná, pódiová show dostatečně atraktivní a záživná. Možná těch dokumentárních vsuvek bylo trochu moc. Mohli zahrát více hitů a méně vzpomínat, protože publikum se bavilo skvěle a trochu nechtělo po necelých dvou hodinách domů.

Přesto vystoupení Manowaru splnilo očekávání a potvrdilo status hvězd legendami opředené kapely. Radost z vystoupení byla o to větší, že kapela oznámila, že se do Ostravy přesně za rok vrátí.

Na závěr si neodpustím osobní poznámku: daleko zásadnějším albem v diskografii Manowar je pro mne epické Triumph Of Steel s neskutečnou dvacetiminutovou suitou o řeckém hrdinovi Achillovi. Také Hail To England (1984) mělo vždy lepší reference. Třeba se příště dočkáme turné, na kterém zazní v celé délce některé z těchto skvělých alb.